Vytisknout

Betynka 6/2009 - Trenažér tatínek

Napsal Zdeňka.

Miluju tě, miluju Tě, miluju tě, úplně nejvíc na světě, seš jenom můj a nikomu tě nedám!!!" svorně vyjou na hrudi mého muže naše dcery a spravedlivě si rozdělují, která půlka tatínka je ta JEJÍ. A on je blažen, objímá tu hro­madu rukou a nohou do té doby, než mu nějaká z končetin přistane v oku, popřípadě vyrazí nos.
"Dá někdo pusu mamince?" učiním neobratný pokus o získání  stejného stavu nirvány, ve kterém se momentál­ně koupe moje druhá polovička. "Ne! Tatínkovi!" přisaje se tříletá domi­na na tvář svého otce. "Pust' mě taky na tatínka, mami, ať mi Janina udělá místo, to není fér!" dožaduje se svých práv druhá dračice. Rezignovaně vy­klízím pole. No co, aspoň si v klidu udělám kávu. A dám prát prádlo. A se­beru to suché. A vyndám obsah myčky. A zjistím, že by to chtělo jít na nákup. A že hračky jsou opět úplně všude. Ty v myčce jen trochu změnily barvu a tvar. Po půlhodině vchází tatínek ově­šený dámami v pyžamkách. Hra na tunel a na horu a na bumbáce vás za třicet minut spolehlivě vysaje. "Potřebuje na střídačku!" zašeptá a drží se za nos. "Tak holčičky, jdeme na snídani!" Va­jíčka od babičky! Kdo mi pomůže?"
"S TATÍNKEM! A já mu to nakrá­jím..." "Ne, JÁ mu to nakrájím!" "Ty ne, ty seš ještě mrňavá..." "Nejsem mlňavá... Mami, ať mě nežiká, že sem mlňavá, to není fél. . . !"
Zvýším hlas, i když jsem to při so­botě neměla v plánu: "Oblíkat, najíme se a jde se na kola!" "S TATÍNKEM. Jinak nejdu!"
Svého muže mám ráda, vážím si ho a nepřeju mu nic zlého, nicméně jsou okamžiky, kdy bych byla raději, aby byl jinde, než se nacházím já. To je jeden z nich. Pocit, že jste servis, byť milovaný, není vždy pocitem vítaným.
Minulou sobotu, kdy láska mých dcer během sobotního dopoledne opět kulminovala, jsem prozřela. Zachyti­la jsem pohled, který dámy tatínkovi věnovaly, když se nedíval. Ony si ho normálně prachobyčejně testovaly. Zkoušely, jak bude reagovat, když tam těch emocí dají víc a víc. A moc je to bavilo. Regulérní trénink. "Ty mi zase daly! Ale já bych pro ně udělal coko­li!" sedl si můj muž ke snídani.
A o to právě jde. Máme to holky ši­kovný. A tatínek je báječný bezpečný trenažér pro ty ostatní, kteří jednou v bu­doucnu přijdou s tou obávanou větou: "Pane Žádníku, půjdou holky ven?"