Vytisknout

Betynka 9/2009 - Popiš přesně a stručně!

Napsal Zdeňka Žádníková.

 S dovolením se vyhnu tématu škola, přestože anebo právě proto, že Andrejka nastupuje do první třídy. Upřímně řečeno. je mi z toho smutno úměrně nadšení, kterým oplývá má dcera.
Roste do slečny a já bych ji měla nej­radši ve školce. A musím sebekriticky přiznat, že i z důvodů ryze sobeckých. Vzhledem k herecké pracovní době jsem školku do oběda stíhala, ale začá­tek vyučování v 7.45 nás v září asi za­bije. S manželem počítat nemůžu, brala jsem si ho s vědomím, že ráno je scho­pen se postarat maximálně o sebe. A pokud není zbytí a vyfasuje ranní směnu, je vyčerpán na tři dny dopředu. Nehledě na to, že málokdy dora­zí včas, jakkoli velkou časovou rezervu si dá. Dohoda zní ­ - já mám ráno, on večer.

Má výkonnost klesla na minimum, a tak nastoupil tatínek...

 
Léto nám dalo docela zabrat. Vyzkou­šela jsem si kombinaci resekce zubu a zánětu ledvin. Jako správná profesionálka marodím disciplinovaně o prázd­ninách. Má mateřská výkonnost klesla na minimum a nastoupil tatínek. Jedno­ho večera se s lahví červeného zhroutil do křesla a svou zhruba měsíční péči shrnul citací našich dcer do jedné dlou­hé věty: „Kakám! Čurám! Žízeň mám! Chci Pipi Dlouhou Punčochu! Nudli mám! Hlad! Fantomase! Zdendo, půl­hodiny to děláš a deset minut máš volno. Ať už jsou zdravý! Vol­no akorát po večer­ce!" Sešitou pusou mu líčím svůj příběh:

 

Osoby a obsazení:
Andrea 7 let
Jana 3 roky a dva měsíce
Maminka - za dva měsíce 35 let

ZÁZNAM JEDNOHO ODPOLEDNÍHO ROZHOVORU

JANA: „Já jsem kakala!"
MAMINKA: „Kam?! Kdo ti utřel prdelku?"
JANA: „Ája!"
MAMINKA: „Musím to zkontro­lovat!"
JANA: „Nemusíš, Ája je šikulka!"
ANDREA: „Jasně, že jsem, o tom nepochybuj ani minutu! Jsem profík !"
JANA: „Tak a teď jdu ven:'
MAMINKA: „Nemáš botičky!"
JANA: „Mám otužilý nožičky."
MAMINKA: „Ale ty nemáš ani kalhotky, jakto?!"
JANA: „Chci luftovací zadeček!"
ANDREA: „Maminko, neřízni se tím nožem!"
MAMINKA: „Tím se neříznu, je příborovéj:'
ANDREA: „Já vím, dělám hu­mor!"
MAMINKA:,To nesmiš, Janinko!"
JANA: „Ale maminko, ty mi to dovolíš, protože si můj mi­láček. Já to provedu a pak se ZHODNÍM!°
MAMINKA: „Neuděláme sou­těž v kreslení, když tak leje?"
ANDREA: „Neuděláme, to hned vyhraju a nechci Jáně ničit so­botní dopoledne. Stačí, že prší. Jsem chápavý jedinec, chápej, mami!"
MAMINKA: „Dobře, chápu. Co chcete k obědu, dámy?"
JANA: „Rostbíf!" Bez zeleniny si prosím!"

Výše psaný text je v plném ori­ginálním znění jeho autorek a není nijak změněn.
Rozloučila bych se tematicky: zářijovým povzdechem své star­ší dcery: „Už abych byla ve škole. Konečně se naučím číst a zkont­roluju si, jestli nám čtete pohád­ky celý a nepřeskakujete!°

Foto - Petr Adámek