Jsem přísná maminka

Napsal Děti a my - 2/2008.

Seznam článků


  • Kromě seriálu Velmi křehké vztahy stále  hrajete i v Dejvickém divadle?

Ano. Šestou sezonu v Bratrech Karamazových a v Příbězích obyčejného šílenství.  Na podzim bych měla začít zkoušet novou  inscenaci. Skloubit zkoušení s hlídáním dcer  bude zajímavá logisticko-manažerská show.

  • Máte ještě vůbec čas na nějaké záliby? 

Samozřejmě. Na ty si čas vždy udělám. Hraju v Syrinxu, to je komorní flétnový soubor.  Dělám si i další radost, trénuju s Eduardem  Zubákem, mistrem republiky v latinsko-amerických tancích. Eda se líbí i mému muži, což  je důležité. Teď trénujeme na jeho narozeniny, předvedeme mu speciální taneční blok. Scházíme se jednou či dvakrát v týdnu, Eda mě mučí  a je to fajn. Teď pracujeme na flamengu. Když  moderuji nějaký ples či společenskou událost  zároveň můžeme nabídnout taneční vystoupení, což je pro pořadatele zajímavé.

  • Jak to s prací a dětmi ještě stíháte?

Mám čas zorganizovaný. Dva dny v týdnu  od rána do večera pracuji v Praze a přitom  stíhám i tuto radost. Další tři dny jsem s dětmi doma v Dobříši. Tři dny jsme spolu, dva  dny má maminka jen pro sebe.

  • Jak dlouho jste byla s dcerkami na mateřské? Myslím klasické mateřské, kdy jste  nepracovala a celé dny trávila doma.

Já na to nerada vzpomínám.

  • Ale? Povídejte.

Když jsem byla s Andrejkou rok doma,  měla jsem ke konci pocit, že největší událostí dne je stihnout přečíst si noviny. Je dobré si  to zažít, ale mě stereotyp ničí. Jsem zvyklá na  milou, dynamickou práci a najednou jsem jen  seděla doma. Když se narodila Janička, bylo  to snazší. S druhým dítětem se už nehroutíte  z toho, že je špatně přebalené. Ale i tak to bylo  náročné.

  • Nezkomplikovala jste si život ještě tím, že  jste se přestěhovali do Dobříše?

Jsem autem v Praze téměř za stejnou dobu,  jako bych jela metrem z Jižního města. Když  přijedu domů a nadechnu se čistého vzduchu,  dojíždění mi stojí za to. Dobříš je krásné jméno pro město a dobré místo pro život.

  • Ale budete muset rozvážet dcerky do škol... 

Ale nebudu. Všechno jsem si předem promyslela. Je lepší, když holky budou chodit na základní školu, kde je výborná paní  učitelka a bude tam jen dvacet dětí ve třídě,  než na obrovskou školu v Praze, kde nikdo  nikoho nezná. Když malá Žádníková něco  provede v Dobříši, mám jistotu, že to hned  budu vědět. V Dobříši je také gymnázium.  A má výbornou úspěšnost v přijímání studentů na vysoké školy. Pokud budou holky  studovat na vysoké, ošéfujou si už dojíždění samy.

 

Downloadhttp://bigtheme.net/joomla Joomla Templates