Zdendo, běž si zacvičit

Napsal Xantypa 5/2005.

Seznam článků


Neloajální manželka


Hraje baletku, opravdový balet viděla  snad jednou v životě, naproti tomu  strašně ráda tancuje. "V tanečních se  mnou všichni kluci chtěli tancovat, pro-tože jsem je vedla. Méně se pletli a vy-padalo to dobře. Dokonce jsem tři měsí-ce tancovala závodně. Ale dostala jsem  se do fáze, kdy byl trénink čtyřikrát týd-ně, takže bych neměla čas na divadlo...  Ale tanec mě moc baví. Dokonce jsem  se při něm seznámila s mým mužem.  Učila jsem ho angličtinu. Že by jednou  mohl být mým manželem, mě vůbec ne-napadlo. Až když jsme byli spolu popr-vé tančit. Žasla jsem, jak se proměnil.  A bylo to!"
Radek pochází z Chebu, miluje fotbal,  hrál ho od čtyř let. Dokonce to dotáhl do  dorostenecké ligy. O rok před ním ji  v Chebu kopal Pavel Nedvěd. "Pravidelně  chodí hrát s kluky od nás z divadla, vždyc-ky v neděli dopoledne, a dost si to užívá."
Když se poznali, vybídl Radek Zdeňku,  aby se společně věnovali nějakému spor-tu. "Bud' fotbal nebo tenis! To mi přišlo  dost komický. Fotbal mě nebaví a nezají-má, tenis jsem nikdy nehrála. A tak jsem  ho zkusila. Forehand slušný, backhand  smutek, i když myslím, že jsem se zlepši-la. Ale Radka obdivuju. Měl se mnou vel-kou trpělivost, ze začátku mi to nešlo.  Třískala jsem raketou, a on mě docela po-držel. Takže děti to budou mít dobrý, tatí-nek je všechno naučí."
K pohybu a ke sportu svoje děti určitě  povede, ale rozhodně ne ke špičkovému.  "Držím se zásady ,vrcholovým sportem  k trvalé invaliditě`. Kupříkladu atletika.  Má něco do sebe, ale dřít jako blázen,  abych skočila přes nějakou tyč, je pro  mne bohapustá ztráta času. Asi je hroz-ný, co říkám, ale přijde mně, že všichni  špičkoví atleti musí být invalidi, každý  si stěžuje, že ho něco bolí. Na druhou  stranu chápu, že vrcholový volejbal,  basket nebo fotbal, to je parta, kamará-di, kolektiv.
Pokud jde o fotbal, jsem neloajální  manželka, nebere mě. Nejvíc mě dokáže na-štvat, když jsme chvíli spolu doma  a Radek je v absolutním zajetí obrazov-ky, nevnímá. Jen tak z hecu jednou po-vídám: ,Radku, začali se mi líbit sedm-náctiletý kluci! ‘  Nic! ,Takový ty, co  mají vysoustruhovaný bříška, nosej dží-ny pod bokama, jsou jim vidět slipy,  mají nagelovaný vlasy, jsou bezstarost-ný... ‘ Zase nic! Pochopila jsem až ve  chvíli, kdy jsem se zeptala Kláry  Melíškové (kolegyně z Dejvického di-vadla, manžel herec a režisér Lukáš  Hlavica, pozn. aut.), jestli to je normál-ní, a ona povídá: ,Jo! ‘ A ještě jedna věc - sport na teletextu. Průběžně tam na-růstá skore utkání. Manžel sedí večer  u televize a kouká, jak ta čísílka naska-kujou. Ptám se Kláry, jestli to Lukáš dě-lá taky, a ona na to, že ano! To už je na-prosto mimo moje chápání."

Životní nutnost


V Dejvickém divadle ji můžete vidět  v představeních TŘI SESTRY (Nataša), BRATŘI  KARAMAZOVI (Kateřina Ivanovna), PŘÍBĚHY  OBYČEJNÉHO ŠÍLENSTVÍ (Alice), KOUZELNÁ  FLÉTNA (třetí dáma) a v nejnovějším Love  Story (Tamara). Momentálně zkouší s re-žisérem Petrem Zelenkou hru, která bude  mít premiéru v květnu. V televizi bude to-čit druhou řadu RODINNÝCH POUT a Chystá se na natáčení filmu s americkou produk-cí. "Český film za sebou zatím nemám."  V televizi ji diváci vidí dvakrát týdně jako Ivanku. Figura je to dobrá (Zdeňka  za ni byla nominována v anketě Tý Tý  v kategorii Objev roku za TV Prima  a skončila druhá, pozn. aut.), lidé si mě  s ní logicky spojují. Na jednu stranu je to  dobře, protože kdyby tomu tak nebylo, jsem snadno přehlédnutelná. Ale pak mě  potěší, když mi po představení někdo  řekne: ,No, ty jsi byla úplně jiná než  v televizi! ‘ "
RODINNÁ POUTA točí sedm osm dní  v měsíci, zkouší v divadle, hraje téměř  každý den, občas moderuje. Koncem  března například charitativní koncert  v kostele Šimona a Judy pro hospic,  v červnu se chystá na firemní akci, kterou  bude muset zvládnout trojjazyčně.  "Uvědomuje si, že seriál RODINNÁ POUTA  není NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA - ta pů-vodní," zdůrazňuje, "takové ambice ne-má. Je to něco jiného, ale takhle mám  rozdělenou práci. Na divadlo, umění, kte-ré mě baví, ale v žádném případě by mě  neuživilo, a pak na věci, které mě kromě  toho, že mně baví, i živí. A když už něco  dělám, tak se to v rámci prostoru a mož-ností, které mám, snažím dělat co nejlíp."
Co nejlíp se snaží dělat i sport, který se  pro ni stal životní nutností. "Když si týden  nejdu zasportovat, zaběhat, tak se ze mě  stává člověk nevrlý. A pak mi můj muž do  telefonu říká: ,Zdendo, běž si zacvičit! "‘

Xantypa 5/2005 - Petr Kolář

Downloadhttp://bigtheme.net/joomla Joomla Templates