Vytisknout

Hrát dobro, je nuda!

Napsal H.E.A.T. PROGRAM 1/2009.

heat1Když vidí moje maminka v seriálu Velmi křehké vztahy Ivanku, říká: "Tohle je ta nejmilejší a nejsympatičtější herečka, kterou znám. Jestli je taková i normálně." A ona je! Ale místo zábavných rolí by si jednou ráda zahrála vyloženě negativní postavu.

Narozena v roce 1974 v Ústí nad Orlicí, k herectví měla vztah od maličká - ve čtrnácti letech začala v dramatickém kroužku ZUŠ v Hradci Králové, po gymnáziu studovala DAM U - obor loutkové a alternativní herectví. S celým ročníkem přešla do pražského Dejvického divadla, kde působí dodnes. Zdeňku jste mohli spatřit na televizní obrazovce v pohádkách O dobré a zlé vodě, Kašpárkovy rolničky, Zkřížené meče, O pyšném panovníkovi či Tajemství mořské panny. Její první televizní vystoupení bylo v seriálu Lékárníkovic holka. V současné době hraje v divadle v Dejvicích v inscenaci Bratři Karamazovi, v červnu měla premiéru komedie Dámská šatna ve Švandově divadle. Účinkovala také ve dvou amerických filmech Melting Glass a Anna Frank, k čemuž jí dopomohla vynikající znalost anglického jazyka. Nejvíce se do povědomí televizních diváků zapsala rolí Ivany v seriálu Rodinná pouta (Velmi křehké vztahy).

  • Zdeňko, náš časopis je zaměřený na zdravý životní styl. Snažíte se v dnešním uspěchaném světě najít harmonii, nebo to snad ani nejde?

Když máte harmonii v sobě, tak jde všeho. Ale mít tu harmonii a udržet si ji, je někdy nadlidský výkon. Ne vždy stojím nohama na zemi a možná právě proto se mi to někdy zadaří i na delší čas. Posadím se na svůj nepraktický umělecký a sociální obláček, užívám si té harmonie a pak na mě zezdola zavolá v lepším případě můj muž, v tom horším nepříjemná realita, že je čas slézt dolů a že žebřík je už přistaven. Nikdy se mi nechce.

  • Jakým sportem se udržujete v kondici? A jste vyznavačkou "halových" sportů nebo raději těch, co se dají provozovat venku na čerstvém vzduchu?

Nemám pevný časový řád, a tak na mě logicky zbývají sporty individuální. Chodím běhat, občas si s manželem zahrajeme tenis, v zimě posilovna a aerobik, v létě kola. Letos si chci vyzkoušet trampolíny a pilates. V podstatě protipóly druhu cvičení, ale mě různost baví.

  • Máte nějaký oblíbený sport, kde se vydovádíte s celou rodinou. Myslím třeba frisbee nebo badminton...
Polštářové bitvy jasně vedou a Janě jsme pořídili odrážedlo Firstbike, čímž jsme celou rodinu rapidně zrychlili.

  • Jakou zábavu máte spojenou s dětstvím? Co třeba skákání přes švihadlo? Panáka?
Asi vás sportovně nepotěším, jakýkoli pohyb jsem nenáviděla. Byla jsem většinou zavrtaná v gauči se stohem knížek...
  • V rodině jste vlastně tři ženské na jednoho chlapa. Máte navrch nebo je "hlavou" rodiny muž?
Všechno vede Žádník a já jsem mu vděčná, že mohu zůstat bytostí lehce nepraktickou... Ne vážně, nemáme to nijak rozdělené, navrch má momentálně ten, kdo to víc potřebuje... Ale co se týká emocionální závislosti, malé dámy na tatínkovi visí. A to doslova!
  • Vaše obě dcerky si už zahrály v seriálu Velmi křehké vztahy. Podporujete je, nebo se naopak snažíte je od herecké profese odehnat?

Snažím se je odhánět, co to dá - a výsledkem je, že 8. října je v kině premiéra filmu ze středověku Karla Janáka Ať žijí rytíři, kde naše Andrejka hraje jednu z hlavních dětských rolí, 17. listopadu poběží v České televizi snímek Archiv, kde hraje, a tak bych mohla pokračovat... Odříkaného chleba největší krajíc. Letos nastoupila do školy, takže s dlouhodobým filmováním pres rok má utrum, holčička. Přes léto si obě vyzkoušely i role modelek, když se fotilo 53 ilustrací pro dětskou knížku a doufám, že jsem je dostatečně "otrávila". Knížka bude na trhu v říjnu a výtěžek půjde ve prospěch našeho nadačního fondu. Andrejka ke konci měla okřídlenou větu - "Tak dobře, maminko, nafotíme to ještě jednou, ale jenom proto, že je to pro fond užitečný!"

  • Když už se začalo o filmu, seriál Rodinná pouta, poté Velmi křehké vztahy (lidově "Vékávéč-ka") jsou s vámi asi nerozlučně spojená. Cítíte to také tak? Je to kus vašeho života?

Nepochybně. Byla to v podstatě na šest let moje druhá rodina a jsem jí vděčná za mnohé. Získala jsem spoustu pracovních nabídek, založili jsme nadační fond a ona někdy přeceňovaná popularita může být alespoň prospěšná.

  • Jak se vám líbila role Ivanky Sýkorové? Měly jste ve skutečnosti podobné rysy? A jak by se vám hrála tvrdá a nezkrotná Andrea?
Před pěti lety jsem Ivance byla podobné hodně, teď si myslím, že z mé strany zmizelo hodně té původní roztomilosti a nastoupil odstup. Je to přirozené, seriálové konflikty jsou logicky poněkud nadsazené a i chování postav je přehnané. V civilu se ode mne někdy očekává ta ztřeštěná a zábavná Ivanka a já zklamu seriózní paní. Naštěstí pro mě. Záporné role se obecně hrají skvěle. Hrát dobro je v podstatě nuda. Pokud přijde nějaká vyloženě negativní postava, budu štastná herečka...
  • Ivanka měla v seriálu smůlu na muže. Jaké vlastnosti jsou podle vás u mužů nepostradatelné?

Láskyplnost a Spolehlivost. V tomto pořadí!

  • Herečkou jste chtěla být odmalička, nebo jste měla jiné vysněné povolání?

Paní učitelka po mamince. Měla jsem klasifikační arch a 30 žákovských...

  • Máte stejné pocity na jevišti jako před kamerou. Nebo vnímáte "prkna, co znamenají svět" jinak?

Hraní na divadle je přítomná, hmatatelná energie. Když dohrajeme Dámskou šatnu, do jedné v nocí nemůžu ten motor zastavit... Kamera je ukončená záležitost, maximální soustředění na krátký čas.

 heat2

  • Jaké role máte ráda? Kladné pozitivní hrdinky – či vás přitahují tragické zlomené duše?

Momentálně hraji ve dvou inscenacích dvě úplně odlišné postavy. Kateřinu Ivanovnu v Bratrech Karamazových - což je v podstatě negativní charakter, sobecká, vzdělaná, přesto povrchní osoba, které z neopětované lásky a zraněného ega strašně ublíží. Marie v Dámské šatně je krystalicky čisté komediální role, takže řádím, co mi síly stačí a nesmírně mě to baví.

  • Díky vaší skvělé angličtině jste si z i v amerických filmech. Jak k tomu došlo? A jaký hollywoodský herec by za vámi musel přijít, aby se vám podlomila kolena?

Šlo o klasický casting menších rolí a pokud jde o podlamování kolen, Brad Pitt by určitě zabral...

  • Vedle rodiny a herectví se věnujete nadačnímu fondu, který nese vaše jméno. Čím se fond zabývá a co vám udělalo v poslední době největší radost?

Fond je moje velká radost a naplnění. Já vnímám herectví jako krásné zaměstnání, ale je třeba dělat taky něco užitečného. Hodně kolegů kterých si vážím, se charitě nějakým způsobem věnuje, asi ten pocit nesdílím sama. Hlavním směrem, kterým se ubíráme, jsou pohádkové výmalby dětských oddělení nemocnic, "JIPek", čekáren apod. Dále podporujeme stacionáře a pořádáme koncerty, jejichž výtěžek poté putuje na dobrou věc. Pravidelná spolupracujeme s hradeckými Gentlemen Singers, vokální skupinou G-apeels, dámy z našeho flétnového souboru Syrinx vytěžuji na maximum. Každý ukončený projekt pořádně oslavíme, své sponzory máme rádi a oni nás. V září vypukne velké malování v liberecké nemocnici, tu finančně zaštítí firma Aquel a musím říct, že je to velmi velkorysý projekt.

  • Na internetových stránkách máte velmi pěkný citát Jaroslava Seiferta. "Kdo hledá, je očekáván, kdo čeká, je jen nalezen." Už jste vše našla nebo stále hledáte?

V říjnu mi bude pětatřicet, to by bylo krátké hledání, ne...?

  • Když se přeneseme z poetických výšin do kuchyně – jaké jídlo umíte tak dobře, že se vaším strávníkům dělají "boule za ušima" a do jakých jídel se raději nepouštíte?

Skvěle ovládám palačinky a lívance a králíka na víně. Nepouštím se do svíčkové a guláše, tato klasika tuší, že ji nemám ráda a podle toho se ke mně chová - vždy je to fiasko. Naštěstí toto umění ovládá zbytek světa, netřeba se dlouze trápit...

  • Při vaření dáváte přednost české kuchyni nebo zabrousíte i do jiných krajů_

Obvykle brousím co domov, biozásilky a biobedýnky dají... Maso, brambory a většinu objednávám přes internet, receptů je plno, otázka je, co nám pak ty děti snědí a co ne, že...

  • Uměla byste upéci pro "hloupého Honzu" pekáč buchet?

Od té doby, co mám domácí pekárnu, troufnu si i na kynuté, ta mašinka umí i to kynutí... S babičkou na telefonu bych to zvládla taky.

  • Dovedla byste si představit život jinde než v České republice, nebo jste takový domácí patriot?

Dovedla a jednou bych si to chtěla i zkusit. Vím, že Anglie nebo Severní Karolina by mě těšila. Rok určitě. Jde o příležitost. Pokud se naskytne...

Připravila Zdenka Štrauchová, foto Petr Adámek