Vytisknout

Mateřská mise

Napsal Týdeník Televize 24/2011.

Těhotenství jí sluší. Když za mnou přiběhla v červených šatech a s omluvným úsměvem, vypadala jako maminka z reklamy. A když se rozpovídala, jen jsem zírala, co všechno stíhá.

V červenci se vám narodí miminko. Plánujete mateřskou dovolenou?Thumbnail image

To moc nepůjde. Ze dvou důvodů: jednak z mé podstaty, a hlavně - vždyť to není mateřská dovolená! S mužem to nazýváme spíše mateřskou misí. (smích) Už když se narodila Janička, začala jsem po pěti týdnech točit a vše bylo v pořádku. Jsem ráda, když mám čas, jenž bývá zpočátku hodně monotematický, lehce naředěný. Nejsem typ, který je schopný být od rána do večera jen sám s miminkem. Samozřejmě musím své aktivity přizpůsobit, ale pokud je dítě pohodové a zdravé, pokračuji v práci s ním. Vnější okolnosti navíc spoustu věcí zařídí za vás. Přijde nabídka nebo úkol, jindy musíte dostát povinnosti, která je už rozjetá. V mém případě Letní shakespearovské slavnosti.

Myslíte hru Jindřich IV.?

Ano. Od 8. srpna mám asi dvanáct představení, a ta mě neminou. Můj muž se už těší, jak bude pít na terasách Pražského hradu víno, vozit kočárek a já budu hrát.

Co další práce?

Právě nahrávám CD pro děti Ve znamení motýla podle své knížky. Oslovila jsem kolegy z Dejvického divadla, Simonu Babčákovou, Kláru Melíškovou, Jardu Plesla nebo Ivana Trojana. Hlavní roli Růžovce skvěle zvládl Radek Valenta. Sama namlouvám vypravěče a zároveň jsem v troufalé roli producenta a režiséra. Text dokonale znám a díky tomu, že mám doma dvě holčičky, devět a pět let, mám    naposlouchanou spoustu pohádek a her pro děti. Z toho plyne přesná představa, kde chci mít jakou muziku, jaký předěl, ruch či dynamiku. Měla jsem velké štěstí, které se jmenuje Martin Otruba - mistr zvuku a výborný hudebník, bez něhož bych se v žádném případě neobešla.

Kdo hraje hlavní role holčiček?

Moje dcery. Zvažovala jsem různé varianty, ale pak jsme si je jednoduše vyzkoušeli a ony byly tak bezprostřední a skvělé, že nebylo co řešit. V podstatě jsem se nechala přesvědčit svým profesním okolím. Navíc jejich obsazení mělo logiku. Holky celý příběh znají, chápou každou motivaci i situaci, takže mi odpadla kupa vysvětlování, na které by došlo v okamžiku, kdy bych oslovila dětské herce.

Aby je teď herectví nezačalo bavit...

Ony jsou často pěkně zpruzený! (smích) Představte si, že je trápíte hodinu ve studiu a nutíte je potřetí opakovat jednu větu, protože koncovka musí být slyšet. Nebo jim říkáte: "Ještě je ti málo rozumět." "Ještě se málo směješ." – "Mamííí, už to bude?" Takže je to spíš naopak, ukazuju jim i druhou stránku profese. Každé dítě baví všechno nové... asi tak patnáct minut. Nedělejte si tedy iluze, že tam mám dvě nadšené holčičky, hraní je i o opakování, zlepšování a disciplíně. A na tom nic zábavného není.

Proslavil vás seriál Velmi křehké vztahy. Jak na něj dnes vzpomínáte?

Když vás lidé sledují šest let v určité roli, jste s ní pochopitelně spojovaná. Mně to nevadí, naopak. I když teď už se těším z jiných projektů a programově se snažím, abych hrála odlišné typy. Jako třeba ve 4teens. Ale i zpětně jsem za období VKV ráda. Umožnilo mi spoustu věcí, například založit nadační fond.

Váš nadační fond se stará o výzdobu zdravotnických zařízení pro děti?

Ano. Výtvarník Libor Škrlík vždy vytvoří originální, autentický svět dané čekárny, oddělení nebo pokoje. Maluje postavičky a celé pohádkové příběhy. V nově otevírané části nemocnice v Motole udělal jednu z heren na pediatrii jako indiánskou vesnici. Je k ní i manuál a sestřičky dětem vyprávějí, co který symbol znamená. Je to takové divadlo na stěnách. Všechny výmalby speciálně lakujeme, takže jsou omyvatelné a vydrží nastálo.

Text – Gabriela Kudelová

Foto – Petr Dlouhý