Vytisknout

Až s dětmi jste stoprocentní ženou.

Napsal Časopis Betynka 2/2014.

S energickou herečkou jsme probraly i to, proč nesouhlasí s domácími porody. Kdyby u jejího čtvrtého porodu nebyli lékaři, dnes bychom si nepovídaly.

Thumbnail image

  • Stíháte čtyři děti, práci v divadle, ve svém nadačním fondu, taky psát knížky - jste buď geniální time manager, nebo vůbec nepotřebujete spát!

Je pravda, že jsem se dvanáct let pořádně nevyspala, ale nijak zvlášť mi to nevadí, nikdy jsem si nestěžovala, že se potřebuju vyspat. Prostě si řeknu, že se vyspím druhý den. Vůle má neskutečnou moc v tom, co zvládnete nebo nezvládnete. S vnímáním bolesti při porodu nebo chození bos po žhavých uhlících je to stejné.

 Thumbnail image

  • A energii berete kde?

Volencovský motor' jsem si přinesla z rodiny, moje babička je taková i můj tatínek je takový. Můj muž mě učí odpočívat, ale moc se mu to nedaří, (smích)

  • Všimla jste si, že většinou ,nestíhají maminky jednoho dítěte? Co jim poradit?

Stačí jedna jediná věc. Uvědomte si, že žijeme v roce 2014. Máme automatickou pračku, máme myčky, sušičky, jednorázové plínky, geniální zavařovací konzervičky, navíc v biokvalitě - čili nemáme žádnou práci, nemáme být z čeho vyčerpané. Nemusíme vstávat ráno ve čtyři, zatopit a vyvarovat plíny. Jenom na údržbu oblečení byl potřeba celý den. Já bych zahynula! (smích)

  • Přesto někoho být doma s dětmi ubíjí. Čím to podle vás je?

To je otázka pro psychologa, můžu odpovědět jen sama za sebe. Já bych nemohla být čtyřiadvacet hodin doma. Vím, že si tu svoji mateřskou ,misť (schválně neříkám dovolenou) musím naředit pracovně. A mám práci v divadle, která mi to umožňuje. Baví vás cvičení? Tak si to cvičení prostě zařídíte. Baví vás číst knížky? Tak si ten čas najděte. Když se chce, všechno jde.

  • Že bychom kvůli tomu, že máme míň práce, měly víc času pro nespokojenost?

Svým způsobem tu nespokojenost chápu. Den se smrskne na to, že dítě oblečete, nakrmíte, mluvíte v jednoduchých větách, dny jsou tejné, stejné a stejné. Dneska holky těhotenství odkládají na později, a v pětatřiceti mají za sebou samozřejmě určitý plat, určitou kariéru, určité penzum zábavy. A najednou jsou s miminkem doma. Ale nemůžete od sebe očekávat, že porodíte dítě, dopnete džíny a půjdete večer na diskotéku. Máte miminko a to miminko vás prostě potřebuje. Taky by maminky neměly zapomínat na to, že je to všechno dočasné. Děti strašně rychle vyrostou a je dobré na chvíli si změnit život, ono vás to posune zase někam úplně jinam. Doporučuju brát to jako zkušenost a nenechat se tím a priori otrávit. Když budete chtít, aby vás to otravovalo, otravovat vás to bude. Řekněte si, fajn, tady je životní období, které hrozně rychle uteče, a byla by hrozná nuda, kdyby život byl pořád stejný.

  • Mluvila jste někdy šišlavým mateřským plurálem - „nám še chče papat"?

Nikdy. A na pískovišti jsem byla jednou v životě - nemyslím to nijak zle, prostě jsem to nedala. Jezdila jsem s kočárem a pouštěla si angličtinu do ucha. Protože jsem to potřebovala. Dělám to i teď. A když mám teď dětí víc, tak si hrajou hodně spolu.

  • Jaký další rozdíl vidíte mezi tím, mít jedno dítě a mít čtyři děti?

Když se vám narodí první dítě, jste zaplavení pocitem zodpovědnosti. Fatální zodpovědnosti. Protože na­jednou je tady malinký uzlíček, který je na vás úplně závislý. Což je v pod­statě šílenství. Když máte starší děti a máte jich víc, už se touhle základní obavou tolik nezaobíráte. Má teplo od nohou? Má čepici, bundu? Fajn, jde se ven. Už se nebojíte zbytečně moc a neřešíte hlouposti.

  • Ale zase se dětem nemůžete věnovat tolik jako prvnímu.

Děti by stejně měly mít čas pro sebe. Když je zaplavíte velkým množstvím aktivit, tak jsou jenom unavené a nic z toho nemají. Taky doporučuju co nejmíň techniky. Jsem ráda, že moje děti si umějí hrát s hračkami. Znám děti, které umějí perfektně ovládat iPad, ale neumějí si hrát. Moje holky si ho strašně přejou, ale já vím, že v okamžiku, kdy dětem dám počítač, skončí hraní a z dětí se stanou konzumenti čehokoli.

  • Hádám, že čtyři děti člověka zdokonalí v umění improvizace.

Rozhodně jsem schopná dělat ne dvě věci, ale šest věcí naráz. A musím říct, že jakákoli maminka s více dětmi se postupem času stane výborným organizátorem čehokoli. To, že to trh práce ještě nepochopil, to je druhá věc. Prostě matky více dětí nemůžou ztrácet čas a energii blbostmi, jdou na podstatu a jsou velmi efektivní.

  • A co vaše nervy? Posílené, nebo vyždímané?

Když je neděle večer a mluví na vás tři děti a jedno na vás hvízdá, že něco chce, tak si musíte právo hovořit s jedním vydobýt hlasitějším způsobem, (smích) Ale to je normální. A uznávám, že holčičky, které sice brebentí od rána do večera, zase nepodnikají sebevražedné mise, takže je relativně klid.

  • Připadá mi, že matky více dětí jsou spokojenější a víc září.

Každá žena září, když je sama se sebou spokojená a když je milovaná. A je jedno, jestli má, nebo nemá děti. Ale musím říct, že až s dětmi je žena takovou tou stoprocentní babou. Myslím si, že děti potřebujete k tomu, abyste ženskou energii měla na sto procent.

  • Co je podle vás ve výchově nejdůležitější?

Ničím nepodmíněná láska. Nedávat dětem lásku najevo jenom za odměnu, když jsou šikovné nebo když se jim něco povede. Druhá věc je důslednost. Ta je základ. Když řeknete ,neprovokuj, nebo fakt jednu schytáš', musí pak vážně jednu schytat, když nepřestane. Občas je to hrozně únavné, protože děti číhají, až zapomenete být důslední. A pak třetí věc: motivace. Děti potřebují vědět, proč musejí dělat věci, které je nebaví, čili vysvětlit jim, co je na konci cesty. Úplně malinké děti buď ty věci baví, neboje dělají proto, že vám chtějí dělat radost. Ani u sedmi- osmiletých dětí nemůžete očekávat, že budou jásat z toho, že hrají Bacha. Dělají to proto, že je pochválí paní učitelka nebo maminka.

  • Takže vy jste láskyplná, důsledná, motivující máma. A jaký je váš muž otec?

Naprosto výjimečný tatínek. Opravdu. Děti jsou pro něho na prvním místě. Já jsem svého tatínka-vědce moc jako tátu nezažívala, teď je úplně skvělý děda, paradoxně do toho musel zestárnout. Můj muž je takový už ve svých třiačtyřiceti letech. Řádí s holkama, tančí s nimi, dělá jim prince, zírám, jak je k nim galantní, učí je být dámami, nosí jim květiny...

  • Čím inspirujete nebo obohacujete vy jeho?

Naučila jsem ho mít rád divadlo, protože než mě poznal, tak byl v divadle asi dvakrát v životě, kdysi na střední škole. A myslím si, že se stal za těch dvanáct let více dobrodružným. Dřív byl konzervativnější, z toho mého štírovského ohně si něco vzal.

  • V jakém je znamení?

Ve Vahách. Manžel umí skvěle připravit miliardový úvěr, ale pak stojí v obchoďáku a neví, jestli má koupit tenhle jogurt, nebo tamten. Pokud jde o banální věci, tak je prostě nerozhodná Váha. Ale když jde o zásadní věci, vidí za tři rohy, kam já bych už ani náhodou nedohlédla. A to mě baví.

  • Štír a Váhy k sobě podle horoskopu výborně pasují.

Máme tři dvojice dobrých přátel, kde tři Stírky si vzaly tři chlapíky ve znamení Vah. (smích) Na spoustu věcí se každý díváme jinak, ale jsme spolu, máme se rádi, máme spolu krásné děti, já si ho můžu vážit a můžu ho milovat. Jinak se klidně rafneme kvůli klobásám z Václaváku. Jemu hrozně chutnají a já bych ho nejradši zaškrtila, protože vím, co mají v sobě špatných látek.

  • Jak to obvykle dopadne?

Protože mě má rád, tak si je nakonec nekoupí (smích).

bet2014 2m

  • Máte pocit, že se váš vztah změnil - s prvním, druhým... čtvrtým dítětem?

Nebýt lékařů, tak bych tady dnes nebyla ani já, ani Jiřík, přestože jsem předtím měla tři úplně skvělé porody. A já si po porodu Jiříka znovu uvědomila, jak jsem šťastná, že se s manželem máme. Po dvanácti letech ho miluju pořád stejně, neřku-li víc.

  • Asi nebudete zastánkyní domácích porodů.

V žádném případě! V roce 1918 byla třináctiprocentní úmrtnost. Jupí, všichni byli nadšení, protože si doktoři konečně začali mýt ruce, používat dezinfekci a naučili se dělat císařský řez. Chceme se vracet do roku 1918? Proč? Nikde na internetu nenajdete porod, který skončil smrtí nebo komplikacemi. Protože to nikdo nenatočí, a když, tak to na web samozřejmě nepověsí. Jeden z padesáti porodů potřebuje intervenci lékařů a jeden ze sta holt nemusí skončit dobře. A dneska, když maminky rodí v pětatřiceti, a ne v pětadvaceti, musejí počítat s tím, že jejich těla jsou jiná. Když máte miminko omotané v pupeční šňůře a nejste monitorovaná, tak na to prostě porodní asistentka nebo dula nemá šanci přijít. Dítěti při kontrakcích klesají ozvy, narodí se přidušené, a rozdíl mezi přidušeným a nepři-dušeným dítětem je, když to řeknu drsně, že se vám narodí buď vysokoškolák, nebo chlapík k lopatě. Dospělý, když je krátce v bezvědomí, tak se s tím nějak vyrovná, ale pro dítě hypoxie znamená odumření mozkových buněk. Resuscitovat je potřeba do jedenácti minut. Řekněte, jak se ucpanou Plzeňskou dostanete za jedenáct minut do Motola? Tohle všechno je třeba si v hlavě srovnat. Pořád se bere za vzor Holandsko. Jenomže v Holandsku klesly domácí porody z pětatřiceti procent na patnáct.

  • Spousta matek si ale z porodnice odnese vážně ošklivé zážitky.

Internet je plný stížností, že lékaři nerespektovali přání maminky, ale to často nemusí být pravda. Do porodního plánu si dáte, že nechcete epidural, nechcete epizotomii, pokud je to možné, chcete mít olejíček, hudbu, ztlumené světlo. Přijdete do porodního boxu, začne vás to hodně bolet, a už chcete dolsin, už chcete epidural, vlastně si vynegujete celý porodní plán, a lékaři respektují vaše přání! A když lékař řekne, ty kontrakce jsou slabé, miminku tam není dobře, přidáme oxytocin, zvětšíme kontrakce, není na tom nic nesmyslného, je to logická věc.

  • Když si stěžujeme na ošklivé zacházení, zapomínáme na to, mají-li porodníci zvládnout třicet porodů denně, nemůžou každý tolik prožívat.

Jistě. Jsou lidé méně vnímaví a více vnímaví, tak to prostě je. Když mi něco vadí, sdělím slušně, že mi to vadí. Pokud je mi něco vyloženě nepříjemné, řeknu, prosím vás, nebuďte na mě nepříjemná, není mi dobře a nepomáhá mi to. Jsme dospělí lidé.

  • Jakou jste měla zkušenost vy?

Poslední tři porody vedli v podstatě moji kamarádi, takže chápu, že jsem to měla trochu jiné. Ovšem když jsem rodila Andrejku, byla u mě jedna velmi nepříjemná porodní asistentka, ale můj muž mi zajistil respekt. Proto jsem ho tam měla. Řešením pro ženy, které se bojí špatného zacházení, může být to, že si s sebou k porodu vezmou manžela a klidně i dulu nebo porodní asistentku. Vždyť u porodu můžete mít dvě osoby.

Text: Alena Bartošová

Foto: Ondřej Košík