Budu se učit "pařit "!

Napsal Týdeník Televize 23/2005.

Budu se učit "pařit"!

Na schůzku přišla jak do hodiny houslí. Skvěle připravená, vlastní fotky s sebou, takticky usazená k poslednímu stolku kavárny a zády k hostům. Aby příliš neupoutávala pozornost...

Žena dvou tváří: "Praha je krásná, ale maloměsto potřebuju k životu!"
parit1
Působíte jako protřelá herečka oblíbeného seriálu. Jen ty tmavé brýle vám chybí. Byla jste na tenhle raketový start na televizní obrazovce a popularitu připravená?



Já to tak nevnímám. Kamarádi se ke mně chovají stejně, maximálně se mi víc smějí, o pár jsem jich, pravda, přišla...



Proč? Závist?

 

parit2

 

Ne, mám míň času - a to je bohužel někdy chápáno tak, že nemám zájem. S tím se ale nedá nic dělat. Vztahy se čistí. V prvním momentě vás to štve a mrzí, ale naštěstí nemám čas se v tom patlat. Žiju přítomností, jakkoli to zní až banálně. Lidi se ke mně vesměs chovají vstřícně a mile, ale taky se mi už párkrát v jistém zdravotnickém zařízení stalo, že jsem přišla do čekárny se svou malou dcerou a sestra mi příkře řekla - no, vy si tady s holčičkou ještě počkáte... Přitom člověk slyší, že v ordinaci se vybavuje sedmnáctiletý kluk, který si přišel vysloveně pro omluvenku a tak trochu pokecat.



Jak se vám žije v dámské šatně Dejvického divadla?


Tak ta je moc dobrá. Klára Melíšková, Lenka Krobotová, Táňa Vilhelmová, Jana Holcová, Simona Babčáková - ta je teď doma s miminkem a přijde Vanda Hybnerová. Ale protože mám malé dítě, hodně práce a navíc bydlím mimo Prahu, nemohu si dovolit s nimi do pozdních hodin "pařit". Tak se "mimopracovně" míjíme. Já to vlastně nedělala nikdy. A když už jsem si řekla, že s tím něco udělám, dámská šatna úspěšně a rozsáhle otěhotněla.

 

Budete se učit "pařit"? To je dobrý. A co se odstěhovat do Prahy?
 
parit3

Ne! Já potřebuju ráno vyndat peřiny ven na vzduch, nadechnout se čerstvého kyslíku, potkávat a zdravit známé na náměstí v Mníšku, kupovat rohlíky u stejné prodavačky. Tyhle rituály mám ráda.

Vy mluvíte jak postava z venkovského románu.

Možná to bude tím, že jsem vyrůstala v Hradci. To je taky takové maloměsto. Potřebuju ho k životu. Praha je krásná, nejvíc ji oceníte, když studujete a domů se vlastně chodíte jen vyspat. Pět šest let. Pak už bych nemohla. Pamatuju si, jak jsem roční období vnímala jen přes barvu stromů na nábřeží. Z tramvaje. A lípy na Václaváku voní kolem 5.20 ráno. Pak začnou jezdit auta a šmytec. Tak jsme v Mníšku, nad lékárnou, jedna plus jedna plus plíseň...


A dobrý? Vycházíte s plísní?

Výhled výbornej, ale kdyby k nám přišel hygienik, nazdar. Starý baráky, severní strana, tudíž by potřebovala zateplit - jestli k tomu členové družstva nesáhnou, do pěti let mají ten problém všichni. My začínáme v srpnu konečně stavět rodinný dům, projekt máme skoro tři roky.


Holka z maloměsta, jaké to bylo dětství?

Jako učitelské dítě (maminka učila) jsem byla vyloučená z jakýchkoli part. Zejména dvě spolužačky, Ilona s Gábinou, mě pěkně dusily. Já nosila brejle, byla obtloustlý macek, neučila jsem se špatně - zkrátka všechny atributy v můj neprospěch. A já jim z trucu říkala - počkejte, jednou budu hrát princezny v televizi! Ani nevím, kde se to ve mně vzalo.


A za pár let jste fakt hrála princezny.

No, hrála.



Rodiče vám nebránili?parit4
 



V době, kdy jsem se rozhodla pro herectví, byla naše rodina rozložená. Mně bylo sedmnáct, umřela mi máma a pro nás všechny to bylo náročné. Každý měl dost starostí sám se sebou a já si prosadila DAMU a herectví. Ale jsem přesvědčená, že kdyby mamka žila, určitě bych dnes byla učitelkou a divadlo měla jen jako koníček. Přesně vím, jak by mi vysvětlila, že herectví mě neuživí a že můžu být nešťastná atd. Je pravda, že ani tatínek mé rozhodnutí hluboce nedoporučoval, ale nakonec respektoval.


Co vás na studiích nejvíc překvapilo?


Míra svobody. Ta byla pro mě natolik velká, že mě zarazila do země. Jak jsem v Hradci vyváděla, tak v Praze jsem se totálně utlumila. Tak snad teď ve třiceti... Vy máte zvláštní periody. Elán vás chytá v čase, kdy jiní propadají depresi ze ztracené svobody a nabyté pracovní povinnosti, pařit se chystáte, když kolegyně z divadla to mají za sebou...


Vy jste asi byla na škole až moc vzorná, ne?

No, taková ta až trapná... Potřebovala jsem splácet byt a šetřila jsem. Nechtěla jsem, aby mě táta musel pořád na studiích živit. Abych mu mohla říct - už jsem soběstačná, neposílej peníze. A byla jsem na sebe hrdá, když to vyšlo. Podporoval mě, přestože nesouhlasil, jak jsem se rozhodla. To se nezapomíná.

Kde jste brala peníze?

Chodila jsem na brigády. Hlavně v létě... Svou první dovolenou jsem prožila až s manželem před pár lety.

Co jste dělala?

Všechno možný. Ale nejen na škole. Přivydělávala jsem si i po nástupu do divadla. Třeba v nemocnici, na neurochirurgii. Tam to bylo bezvadný - hráli jsme například představení pacientům. Taky jsem pracovala v hotelu, nejdřív v kuchyni, pak roznášela snídaně a nakonec stála za barem (což jsem vždycky chtěla!) a taky v noční recepci. Občas se mi povedly takové vychytávky, že mi v Dejvickém divadle skončilo představení ve čtvrt na jedenáct a v jedenáct už jsem stála v hotelové recepci. V jednu v noci končil bar, dělala jsem uzavírku tak do tří, ve čtyři přijeli popeláři a v pět pekař. Strašně jsem si tehdy rozhodila biorytmus, protože přes den jsem moc nespala a v noci pracovala... Nic pro ženskou!


Ale pro herečku skvělá škola, ne?

 

parit5

 

To rozhodně! Obšlehla jsem podle dvou tamních typů později dvě své postavy. A jednorázově dala školu jistému anglickému chlapečkovi.



Co�e?



Zásadně dával nů� od borůvkového d�emu na bílý ubrus. Ten u� pak nevyperete. Dělal to naschvál. Pátej den jsem to nezvládla. Doslova jsem po�ádala vedení o dovolení - ostatně všichni v hotelu tuhle rodinku nesnášeli. Při další snídani byly opět borůvky na ubruse. Vzala jsem milého chlapečka, dotáhla do kuchyně a ukázala všechny ty ubrusy a tetu, která je bude muset vyprat. A řekla jsem mu - představ si, jak by ti bylo, kdybych vzala ten nů� a otřela ho do tvé krásné bílé košilky. A vzala jsem nů� a ty borůvky mu fakt utřela do rukávu. Začal příšerně řvát, rodiče si stě�ovali, a já řekla plynnou britskou angličtinou, �e tohle se u nás v Čechách nedělá a �e u� mám stejně výpověď. Bylo mi děsně dobře...



Jako Ivanka jste �ena dvojí tváře. Jednou nohou do šumu, druhou pod dětskou sedačkou. Co jako Zdeňka?

 

Image

 

Nejsem na večírky a rauty - pokud nenesou vylo�eně pracovní efekt. Neplánované akce jsou většinou nejlepší. Dělám práci, která mě baví i �iví zároveň, a to je velká výhra. A kdyby najednou nebylo divadlo ani televize, vrátila bych se k tlumočení, moderování nebo učení. Jaroslav Seifert napsal - kdo hledá, je očekáván, kdo čeká, je jen nalezen.



Povídáte si někdy s maminkou?



Vím, �e si mě hlídá. Takový můj strá�ný anděl. Táta hodně pracuje, sestra je dlouhodobě v Japonsku, a tak je mi líto, �e nemám mámu, která by mě pohladila, poradila. To pak na ni často myslím. Zřejmě i proto miluju �enský nad čtyřicet. Jó, nejlepší chlap je �enská nad čtyřicet! Vá�ně, já to tak mám...



VIZITKA

 

Narozena: 25. 10. 1974

 

Vzdělání: DAMU Image

 

Divadelní a TV projekty: Love Story, Tři sestry, Kouzelná flétna, Příběhy obyčejného
šílenství; Lékárníkovic holka, Ann Frank - The Whole Story, Rodinná pouta

 

Rodinné zázemí: �ije s man�elema dcerkou Andreou v Mníšku pod Brdy

 

Zájmy: divadlo, sport, příčná flétna, cestování

 

Rodinná pouta II - 19.55 - PRIMA - ÚT + ČT

 

Jana Podskalská

 

Downloadhttp://bigtheme.net/joomla Joomla Templates