Z tisku

LSS: Novinkou bude Jindřich IV.

Napsal Vlasta V..

22.04.2010

Hru Jindřich IV. s Janem Dolanským, Ladislavem Mrkvičkou, Norbertem Lichým a Zdeňkou Žádníkovou v režii a úpravě Lucie Bělohradské připravuje jako svou hlavní novinku festival Letní shakespearovské slavnosti. Ten letos proběhne od 24. června do 4. září v Praze, Brně, Ostravě, Olšanech a na Slovensku.

Jindřicha IV., strhující příběh přátelství a politiky, v němž se hraje o moc a její chuť, o ambice a jejich naplnění, i o kariéru a její cesty, režíruje Lucie Bělohradská. Ta už pro slavnosti dříve nastudovala divácky úspěšného Hamleta s Jiřím Langmajerem. „V Jindřichovi IV. se prolínají dva světy – jeden, v němž vztahy jsou kalkulem, a druhý, v němž vládne veselé a rozmarné podsvětí,“ říká Lucie Bělohradská. Původně dvoudílnou hru razantně upravila a podtrhla v ní aktuální politický rozměr. „Dva hlavní hrdinové – princ Jindra a Falstaff – se potkávají na jevišti světa, na kterém vystupují i ctižádostiví muži politiky, jejichž vypočítavá přátelství a touha po majetku a moci rozvíjejí dramatický příběh,“ naznačuje režisérka, která minulý týden zahájila s herci první čtenou zkoušku.

V roli prince Jindry uvidíme Jana Dolanského, krále Jindřicha ztvární Ladislav Mrkvička, rytíře Falstaffa bude hrát Norbert Lichý: charismatický ostravský herec a hudebník, loňský držitel Thálie za nejlepší činoherní herecký výkon, je pro roli princova přítele a hospodského kumpána ideálním představitelem. V dalších úlohách uvidíme Zdeňku Žádníkovou, Martina Preisse, Zuzanu Slavíkovou, Evu Salzmannovou, Martina Písaříka, Jiřího Hánu, Jiřího Klema a další.

Muchow, scénu vytvořil Ondřej Nekvasil, kostýmy navrhla Zuzana Ježková. Premiéra se uskuteční 24. června v Nejvyšším purkrabství Pražského hradu.

Českou premiéru bude mít i Romeo a Julie ostravské produkce PaS de Theatre v s Jitkou Smutnou v roli Chůvy. Veronské milence ztvární Marek Holý a Tereza Dočkalová, režie se ujme Pavel Šimák. Novinkou slovenské části festivalu bude hra Oko za oko v režii Michala Vajdičky.

Festival uvede i reprízy dříve úspěšných inscenací: chybět nebude loňský divácký hit Veselé paničky windsorské režiséra Jiřího Menzela s Bolkem Polívkou a Simonou Stašovou,  Macbeth s Veronikou Freimanovou, i vydařený Antonius a Kleopatra s česko-slovenským obsazením. Derniér se letos dočkají obě nastudování Komedie omylů: rozverná inscenace s Martinem Pechlátem, Jitkou Čvančarovou a Davidem Suchařípou se bude hrát naposledy 28. července v Praze, se stejným titulem s herci z ostravských divadel se rozloučí publikum 10. srpna na Slezskoostravském hradě.


Předprodej vstupenek na LSS začíná 20. dubna v síti Ticketportal.

Převzato ze serveru www.fiftyfifty.cz

www.stastnezeny.cz, Dáma.cz

Rozhovor

Napsal Knihy 14/2010.

Zdeňka Žádníková Volencová o své Hře na anděla

  • Jak kniha vznikala? Co bylo dřív - básně nebo fotografie, pří­padně souběžně?

Na jaře a létě mi­nulého roku jsme spolu s Ivo Chvátilem připravovali knížku pro děti  " Ve znamení motýla"- vyšla na podzim 2009, která má přes 50 fotoilustrací. Vybírali jsme z archívu vhodná prostředí pro montá­že s dětmi a já jsem kromě krajin viděla spoustu krásných stylizovaných fotek. Přemýšlela jsem, jaký žánr by se k nim hodil, a jednoznačně vítězila poezie. Některé verše jsem psala přímo na hotové vybrané ilustrace, k některým mým veršům jsme naopak fotografie cíleně vymýšleli a fotili.

  • Od kdy se poezii věnujete, máte nějaký vzor?

Poezii jsem začala číst na střední škole, měli jsme na gymnáziu výtečného češtináře, Ivo Martina, knihy nám vozil do třídy na vozíku ze stavby a byla radost poslouchat jeho výklady literatury nebo filozofie. Dodnes mám sešity a dodnes si vybavuji dikci jeho hlasu  "Tak, studenti, až tohle přečtete, budete zase o něco moudřejší, budete víc vědět a míň si o sobě myslet..
" Mám ráda Karla Šiktance, Jaromíra Pelcla, nádherně psal Fráňa Šrámek, bylo by to na seznam...

  • Proč doporučujete knihu číst u sklenky portského? Posloužil tento nápoj i jako inspirace?

Motiv portského se objevuje ve dvou básních, snad možná proto. Portské se má pít jen na chuť, potřebuje mít svou příležitost a čas, stejně jako čtení básní.

  • Na koho, nebo na co jste při psaní myslela? Komu je podle vás hlavně kniha určena?

Když píšete, nemyslíte na to, pro koho, ale spíš o čem a proč volíte zrovna tato slo­va. Byla jsem pře­kvapena, že se kniha líbí mužům, svoji roli určitě hraje i grafika knihy, co báseň, to tematická fotografie. Z reakcí čtenářů vím, že básně vzbuzují emoce, což je pro mne důležité. Proto jsem se rozhodla sbírku pustit do světa. Víte, jsem na literárním poli začátečník a při­stupuji ke všemu co napíšu téměř s bázní. Přátelé, kterým důvěřuji, mě přesvědčili, že by byla velká škoda nechat ty básně ležet v šuplíku.

  • Ovlivňuje nějak poezie i vaši práci herečky?

Mám ráda verše na jevišti. Poslouchat vyznání Cyrana nebo hrát Shakespearovy hrdiny je čistá radost. Samozřejmě, když se to umí.

  • V úvodu knihy se ptáte, zda může být svět dobrý. Myslíte si, že i poezie ho může zlepšit?

Neznám kolem sebe nikoho, kdo čte poezii a zároveň je hajzl.

  • Napsala jste knihu pro děti, teď básnic­kou sbírku, co bude následovat?

Nevím. A to mě na mém životě baví. Před rokem by mne ve snu nenapadlo, že napíšu dvě knížky. V létě mě čeká natáčení seriálu pro Českou televizi a Letní shake­spearovské slavnosti na Hradě. Těším se na verše.

(vs)

Hrát dobro, je nuda!

Napsal H.E.A.T. PROGRAM 1/2009.

heat1Když vidí moje maminka v seriálu Velmi křehké vztahy Ivanku, říká: "Tohle je ta nejmilejší a nejsympatičtější herečka, kterou znám. Jestli je taková i normálně." A ona je! Ale místo zábavných rolí by si jednou ráda zahrála vyloženě negativní postavu.

Narozena v roce 1974 v Ústí nad Orlicí, k herectví měla vztah od maličká - ve čtrnácti letech začala v dramatickém kroužku ZUŠ v Hradci Králové, po gymnáziu studovala DAM U - obor loutkové a alternativní herectví. S celým ročníkem přešla do pražského Dejvického divadla, kde působí dodnes. Zdeňku jste mohli spatřit na televizní obrazovce v pohádkách O dobré a zlé vodě, Kašpárkovy rolničky, Zkřížené meče, O pyšném panovníkovi či Tajemství mořské panny. Její první televizní vystoupení bylo v seriálu Lékárníkovic holka. V současné době hraje v divadle v Dejvicích v inscenaci Bratři Karamazovi, v červnu měla premiéru komedie Dámská šatna ve Švandově divadle. Účinkovala také ve dvou amerických filmech Melting Glass a Anna Frank, k čemuž jí dopomohla vynikající znalost anglického jazyka. Nejvíce se do povědomí televizních diváků zapsala rolí Ivany v seriálu Rodinná pouta (Velmi křehké vztahy).

  • Zdeňko, náš časopis je zaměřený na zdravý životní styl. Snažíte se v dnešním uspěchaném světě najít harmonii, nebo to snad ani nejde?

Když máte harmonii v sobě, tak jde všeho. Ale mít tu harmonii a udržet si ji, je někdy nadlidský výkon. Ne vždy stojím nohama na zemi a možná právě proto se mi to někdy zadaří i na delší čas. Posadím se na svůj nepraktický umělecký a sociální obláček, užívám si té harmonie a pak na mě zezdola zavolá v lepším případě můj muž, v tom horším nepříjemná realita, že je čas slézt dolů a že žebřík je už přistaven. Nikdy se mi nechce.

  • Jakým sportem se udržujete v kondici? A jste vyznavačkou "halových" sportů nebo raději těch, co se dají provozovat venku na čerstvém vzduchu?

Nemám pevný časový řád, a tak na mě logicky zbývají sporty individuální. Chodím běhat, občas si s manželem zahrajeme tenis, v zimě posilovna a aerobik, v létě kola. Letos si chci vyzkoušet trampolíny a pilates. V podstatě protipóly druhu cvičení, ale mě různost baví.

  • Máte nějaký oblíbený sport, kde se vydovádíte s celou rodinou. Myslím třeba frisbee nebo badminton...
Polštářové bitvy jasně vedou a Janě jsme pořídili odrážedlo Firstbike, čímž jsme celou rodinu rapidně zrychlili.

  • Jakou zábavu máte spojenou s dětstvím? Co třeba skákání přes švihadlo? Panáka?
Asi vás sportovně nepotěším, jakýkoli pohyb jsem nenáviděla. Byla jsem většinou zavrtaná v gauči se stohem knížek...
  • V rodině jste vlastně tři ženské na jednoho chlapa. Máte navrch nebo je "hlavou" rodiny muž?
Všechno vede Žádník a já jsem mu vděčná, že mohu zůstat bytostí lehce nepraktickou... Ne vážně, nemáme to nijak rozdělené, navrch má momentálně ten, kdo to víc potřebuje... Ale co se týká emocionální závislosti, malé dámy na tatínkovi visí. A to doslova!
  • Vaše obě dcerky si už zahrály v seriálu Velmi křehké vztahy. Podporujete je, nebo se naopak snažíte je od herecké profese odehnat?

Snažím se je odhánět, co to dá - a výsledkem je, že 8. října je v kině premiéra filmu ze středověku Karla Janáka Ať žijí rytíři, kde naše Andrejka hraje jednu z hlavních dětských rolí, 17. listopadu poběží v České televizi snímek Archiv, kde hraje, a tak bych mohla pokračovat... Odříkaného chleba největší krajíc. Letos nastoupila do školy, takže s dlouhodobým filmováním pres rok má utrum, holčička. Přes léto si obě vyzkoušely i role modelek, když se fotilo 53 ilustrací pro dětskou knížku a doufám, že jsem je dostatečně "otrávila". Knížka bude na trhu v říjnu a výtěžek půjde ve prospěch našeho nadačního fondu. Andrejka ke konci měla okřídlenou větu - "Tak dobře, maminko, nafotíme to ještě jednou, ale jenom proto, že je to pro fond užitečný!"

  • Když už se začalo o filmu, seriál Rodinná pouta, poté Velmi křehké vztahy (lidově "Vékávéč-ka") jsou s vámi asi nerozlučně spojená. Cítíte to také tak? Je to kus vašeho života?

Nepochybně. Byla to v podstatě na šest let moje druhá rodina a jsem jí vděčná za mnohé. Získala jsem spoustu pracovních nabídek, založili jsme nadační fond a ona někdy přeceňovaná popularita může být alespoň prospěšná.

  • Jak se vám líbila role Ivanky Sýkorové? Měly jste ve skutečnosti podobné rysy? A jak by se vám hrála tvrdá a nezkrotná Andrea?
Před pěti lety jsem Ivance byla podobné hodně, teď si myslím, že z mé strany zmizelo hodně té původní roztomilosti a nastoupil odstup. Je to přirozené, seriálové konflikty jsou logicky poněkud nadsazené a i chování postav je přehnané. V civilu se ode mne někdy očekává ta ztřeštěná a zábavná Ivanka a já zklamu seriózní paní. Naštěstí pro mě. Záporné role se obecně hrají skvěle. Hrát dobro je v podstatě nuda. Pokud přijde nějaká vyloženě negativní postava, budu štastná herečka...
  • Ivanka měla v seriálu smůlu na muže. Jaké vlastnosti jsou podle vás u mužů nepostradatelné?

Láskyplnost a Spolehlivost. V tomto pořadí!

  • Herečkou jste chtěla být odmalička, nebo jste měla jiné vysněné povolání?

Paní učitelka po mamince. Měla jsem klasifikační arch a 30 žákovských...

  • Máte stejné pocity na jevišti jako před kamerou. Nebo vnímáte "prkna, co znamenají svět" jinak?

Hraní na divadle je přítomná, hmatatelná energie. Když dohrajeme Dámskou šatnu, do jedné v nocí nemůžu ten motor zastavit... Kamera je ukončená záležitost, maximální soustředění na krátký čas.

 heat2

  • Jaké role máte ráda? Kladné pozitivní hrdinky – či vás přitahují tragické zlomené duše?

Momentálně hraji ve dvou inscenacích dvě úplně odlišné postavy. Kateřinu Ivanovnu v Bratrech Karamazových - což je v podstatě negativní charakter, sobecká, vzdělaná, přesto povrchní osoba, které z neopětované lásky a zraněného ega strašně ublíží. Marie v Dámské šatně je krystalicky čisté komediální role, takže řádím, co mi síly stačí a nesmírně mě to baví.

  • Díky vaší skvělé angličtině jste si z i v amerických filmech. Jak k tomu došlo? A jaký hollywoodský herec by za vámi musel přijít, aby se vám podlomila kolena?

Šlo o klasický casting menších rolí a pokud jde o podlamování kolen, Brad Pitt by určitě zabral...

  • Vedle rodiny a herectví se věnujete nadačnímu fondu, který nese vaše jméno. Čím se fond zabývá a co vám udělalo v poslední době největší radost?

Fond je moje velká radost a naplnění. Já vnímám herectví jako krásné zaměstnání, ale je třeba dělat taky něco užitečného. Hodně kolegů kterých si vážím, se charitě nějakým způsobem věnuje, asi ten pocit nesdílím sama. Hlavním směrem, kterým se ubíráme, jsou pohádkové výmalby dětských oddělení nemocnic, "JIPek", čekáren apod. Dále podporujeme stacionáře a pořádáme koncerty, jejichž výtěžek poté putuje na dobrou věc. Pravidelná spolupracujeme s hradeckými Gentlemen Singers, vokální skupinou G-apeels, dámy z našeho flétnového souboru Syrinx vytěžuji na maximum. Každý ukončený projekt pořádně oslavíme, své sponzory máme rádi a oni nás. V září vypukne velké malování v liberecké nemocnici, tu finančně zaštítí firma Aquel a musím říct, že je to velmi velkorysý projekt.

  • Na internetových stránkách máte velmi pěkný citát Jaroslava Seiferta. "Kdo hledá, je očekáván, kdo čeká, je jen nalezen." Už jste vše našla nebo stále hledáte?

V říjnu mi bude pětatřicet, to by bylo krátké hledání, ne...?

  • Když se přeneseme z poetických výšin do kuchyně – jaké jídlo umíte tak dobře, že se vaším strávníkům dělají "boule za ušima" a do jakých jídel se raději nepouštíte?

Skvěle ovládám palačinky a lívance a králíka na víně. Nepouštím se do svíčkové a guláše, tato klasika tuší, že ji nemám ráda a podle toho se ke mně chová - vždy je to fiasko. Naštěstí toto umění ovládá zbytek světa, netřeba se dlouze trápit...

  • Při vaření dáváte přednost české kuchyni nebo zabrousíte i do jiných krajů_

Obvykle brousím co domov, biozásilky a biobedýnky dají... Maso, brambory a většinu objednávám přes internet, receptů je plno, otázka je, co nám pak ty děti snědí a co ne, že...

  • Uměla byste upéci pro "hloupého Honzu" pekáč buchet?

Od té doby, co mám domácí pekárnu, troufnu si i na kynuté, ta mašinka umí i to kynutí... S babičkou na telefonu bych to zvládla taky.

  • Dovedla byste si představit život jinde než v České republice, nebo jste takový domácí patriot?

Dovedla a jednou bych si to chtěla i zkusit. Vím, že Anglie nebo Severní Karolina by mě těšila. Rok určitě. Jde o příležitost. Pokud se naskytne...

Připravila Zdenka Štrauchová, foto Petr Adámek

Jeden rok ve středověku

Napsal ČT+ 2/2010.

titulka

ZDEŇKA A ANDREA ZADNÍKOVY JEDEN ROK VE STŘEDOVĚKU

KOSTÝMNI SERIÁL AŤ ŽIJÍ RYTÍŘI JE PLNÝ NAPÍNAVÝCH A ČASTO PĚKNĚ DIVOKÝCH DOBRODRUŽSTVÍ PĚTICE SOUROZENCŮ. STATEČNĚ BOJUJÍ PROTI ZLÉMU SOUSEDOVI, TOUŽÍCÍMU ZMOCNIT SE TVRZE JEJICH OTCE. DOKONCE I PĚTILETÁ KATEŘINA SI TROUFÁ NA STEJNĚ KRKOLOMNÉ PODNIKY JAKO STARŠÍ BRATŘI A SESTRA. JEJÍ PŘEDSTAVITELCE ANDREE ŽÁDNÍKOVÉ JEŠTĚ TEĎ SVÍTÍ OČI NADŠENÍM, KDYŽ SI VZPOMENE, JAKÉ TO BYLO NA NATÁČENÍ. MAMINKA ANDREI, HEREČKA ZDEŇKA ŽÁDNÍKOVÁ-VOLENCOVÁ, SI OVŠEM KROMĚ KRÁSNÝCH OKAMŽIKŮ VYBAVUJE TAKÉ PÁR TAKOVÝCH, ZE KTERÝCH JDE MRÁZ PO ZÁDECH.

V seriálu je třeba dramatická scéna, kdy se vůz tažený splašenými koňmi řítí cestou necestou podél srázu a na korbě se choulí samotná Kateřina - An­drea. "Ta scéna se točila asi dvacetkrát," líčí herečka. "Všichni střídavě litovali a obdivovali Andrejku a já seděla uvnitř vozu a držela ji přivázanou na karabině, aby se nic nestalo. Koně se vzpínají, vůz se třese a ve mně je malá dušička - to všechno mnohokrát dokola. Při posled­ní ostré klapce už opravdu nezbylo, než pustit vůz ze srázu, stejně by se byl rozpadl," vzpomíná na chvilky, kdy jí moc do smíchu nebylo.obr1

A vzápětí přidává historku zábavnou: "Na začátku natáčení jsem pro celý štáb byla pouze jen rodič, který si při natáčení hlídá dceru. To někdy nejsou zrovna nejoblíbenější ženy na place, stane se, že zdržují, musí se na ně brát ohled, mnoha věcem nerozumějí a ani nechtějí rozumět. Téměř nikdo mě nepoznal, zejména z produkce, bylo léto, chodila jsem v černých brýlích, a tak teprve asi po čtrnácti dnech přišli na to, že i já jsem herečka a navíc mám v příbě­hu vlastní roli. Moc mě ta situace bavila a překvapení některých členů štábu bylo skutečně nesmírné. Nikdy dřív jsem si neuvědomila, jak velký je rozdíl mezi tím, když jste nebo nejste "od filmu". Najed­nou bylo mnohem pochopitelnější, proč jsem zvládla s Andreou tu scénu na voze, noční natáčení a mnohé další. Vzpomí­nám si, že ve mně byl velký rozpor - šlo mi o to, aby akce byla dobrá, ale zároveň jsem se někdy bála jako každá jiná máma. Slézání hradeb naštěstí absolvoval můj muž, takže Andrejku na laně si užil i on."

Princ na bílém koni

obr2Asi každá žena sní o tom být princeznou a sklízet obdiv krásného prince. "Mně se to v Ať žijí rytíři splnilo. Jedu krajinou, proti mně muž mého srdce, pomáhá mi sestou­pit s koně, chce mě políbit..." Atmosféru si herečka v sobě nosila ještě po návratu domů. "Měla jsem nádherný kostým, načesané dlouhé vlasy, líčení a po návratu z exteriérů při míchání polévky k večeři mi zůstal zasněný pohled do dáli. Manžel si bral dcery na klín a říkal jim: "Vidíte, maminka v duchu ještě pracuje... ještě je princezna na hradě. Budeme muset chvíli počkat, než se k nám zase vrátí."obr3

Třičtvrtě roku natáčení seriálu jsme měli v rodině hodně nabitý program, dny byly rozpočítané na hodiny. Jezdily jsme s Andreou na exteriéry, muselo být postaráno o Janičku, o domácnost, k tomu jsem měla předsta­vení v divadle, točila a manžel samozřejmě pracoval. Výhodou bylo, že jsme byly v té době tolik venku jako snad nikdy před tím. V podstatě jsme se permanentně otužovaly a imunita nám pak vydržela celý další rok. A já jsem se naučila venku i spát. Když bylo se silami - tedy mými, protože Andrejka je absolutně nezdolný jedinec, nejhůř, vzala jsem si deku na louku a dala si dvacet. Občas se vytvořil i klub spáčů, hlavně po obědové pauze... Každá příležitost pro odpočinek se musela využít," mísí se vzpo­mínky romantické i praktické.

Jedním dechem ovšem herečka dodává, že ona svého prince našla. "Nebo to spíš bylo tak, že si Radek Žádník našel mně," směje se. "Jsem šťastná maminka dvou báječných holčiček. Mateřství ženě úplně změní život, nastavíte si hodnoty docela jinak. Kdybych nepotkala Radka, možná bych se neuměla zastavit a šla dál jen cestou pracovní kariéry. Díky manželství a dcerám se mi ale otevřely nové světy, jiné obzory, které bych byla nepoznala."

Jedna dlouhá pracovní etapa teď pro Zdeňku Žádníkovou skončila. "To víte, že se mi s Velmi křehkými vztahy neloučilo snad­no, za těch pět let jsme si vytvořili hezké vztahy s kolegy i s autorkami. Ale vídáme se dál, protože ono není důležité, jestli s někým zrovna pracujete, ale jakou cestu jste si k sobě našli."

K angažmá v Dejvickém divadle a rolím v televizních seriálech přidali s manže­lem už před časem Nadační fond Zdeňky Žádníkové, pomáhající především dětským oddělením nemocnic. A v poslední době se z herečky stala i spisovatelka pro děti.

"To souvisí s prací fondu, protože výtěžek z prodeje knížky Ve znamení motýla věnuji na financování jeho projektů. Knížka je plná dětských dobrodružství v tajuplném pohád­kovém světě, ale patří i všem rodičům. Sama dobře vím, jak je důležité, aby když dětem čteme, také nás knížka bavila." Hrdinkami jsou dvě holčičky - Andrejka a Janinka. Jistě, jsou to autorčiny dcery a obě se také na vzniku knížky podílely. "Děti mají rády v knížkách obrázky, takže tady je najdou na každé stránce. A jsou opravdu živé, moje holčičky totiž pózovaly pro fotografie, které pak výtvarník Ivo Chvátil dotvořil malbami a retušemi. Knížka je psána česko-anglicky. Je to tedy i taková zábavná učebnice pro malé i velké. obr4Na jaro chystám druhou knížku, tentokrát pro dospělé. Psaní a tvorba je pro mne nesmírná radost. "

Rytíři a královny meče

Nabídku zahrát si v seriálu Ať žijí rytíři dostaly maminka i dcera od producen­tů bratrů Krištofových. "Znám se s nimi dlouho, několikrát jsem hrála v jejich historických dokumentech. Vzpomínám si, jak jsem jako císařovna Zita utíkala s malým chlapečkem v námořnickém oblečku v náručí ze zámku na Dobříši. Byl to syn Igora Krištofa. Dnes je z něj šikovný mladík, který výborně tančí step a nedáv­no vystupoval v benefičním programu našeho nadačního fondu. Roky utíkají, ale já jsem ráda obklopena lidmi, ke kterým jsem našla nejen důvěru, ale také přátel­ský vztah. Bratři Krištofovi jsou skuteční rytíři, takových mužů si vážím a jsem ráda v jejich společnosti." Při castingu se herečky zeptali, jestli neví o tří až pětileté upovídané temperamentní holčičce, která by v seriálu mohla hrát. Protože mohla doporučit jen svou Andreu, trochu s váháním dovolila, aby šla na zkoušku. "Andrejka se představila, a když od­cházela, se všemi už si potřásala rukou a mně bylo jasné, že to "bohužel" vypadá nadějně. Nakonec měla padesát natáčecích dnů a já tři," směje se maminka nad úspěchem své malé domácí konkurentky. "Je nepopiratelným faktem, že práce a to­čení s dětmi je mnohem komplikovanější a i časově náročnější než s námi dospělý­mi. Myslím, že i režisér Karel Janák ocenil, když se točily "dospělé" scény a my jsme dělaly, co řekl. Nemusel nás nikdo hledat ani u cateringu, ani u koní, uměly jsme text, nezlobily jsme, zkrátka jsme hrály. Protože děti nehrají role, ty si prostě hrají."obr5

Koní je v seriálu opravdu hodně, vždyť se odehrává ve středověku. "Mám před nimi respekt," přiznává herečka. "Tak jsem i Andrejku držela od velkých zvířat raději dál, a když byla v sedle, vždy koně někdo vedl. Sama dokážu na trénovaném koni

dojet z bodu A do bodu B, ale jezdkyně rozhodně nejsem. Po půlroce jízd bych mluvila jinak, ale nejsme v Americe, kde má herec na přípravu role třeba i půlrok, rok. Za šest měsíců se dokážete naučit neuvěřitelné množství nových věcí, jen se podívejte na model StarDance. Momen­tálně se u nás doma intenzivně šermuje. Holky si oblíbily seriál Královna meče, jsou z nich bojovnice a hájí práva plyšového medvěda, krtečka a televizního Františka. Takže trénujeme všechny tři doma s dřevě­nými meči."

Malá princezna

Andrea se na fotografování pro časopis těšila snad víc než maminka. Vizážistce ochotně držela na česání dlouhých blond vlasů, pózovala sama i ve dvojici. "Ona se i na natáčení vždycky se mnou pečlivě připravovala. Připadalo mi až neuvěřitel­né, že dokáže jednu věc zopakovat na kameru třeba šestkrát stejně, zkrátka se chovala jako zkušená herečka," vzpomíná Zdeňka Žádníková, jak ji dcera překva­povala. "Mně se to moc líbilo," přidává se i Andrea. Co třeba? "Natáčení venku, když byla zima a my jsme plavali v řece. Maminka mě pak balila do deky, dokud jsem se úplně nezahřála."

A na co malá herečka ještě ráda vzpomíná? "Na rajskou omáčku s knedlíkem od Emilky z cate­ringu, ta mi moc chutnala," přiznává, že natáčení mělo i jiná kouzla než kamery. "Dítě musí být pro tak dlouhou práci mo­tivované, za každý natáčecí den jsem pro ni měla nachystanou odměnu," dodává realisticky maminka. "Při jedné náročné noční scéně byla Andrea unavená a ne a ne říct energicky repliku, kterou měla předepsanou. Když jsem jí pošeptala, že ji v autě čeká poník s duhovými střapci, najednou sedmkrát zopakovala takový výkon, že si vysloužila potlesk."

obr7Teď už je Andrea školačka a první třídu zvládá stejně dobře jako natáčení filmu. Také hraju na příčnou flétnu, na klavír, tancuju a zpívám," vypočítává ještě. "Jinak by to nešlo," komentuje to zase maminka. "Je velice temperamentní, musí být pořád něčím zaměstnaná." A další role? "Lucie Bělohradská si ji vybrala do filmu Archiv, který se nedávno vysílal. Sice chtěla tmavovlasou holčičku, ale Andrea zvládla casting natolik, že jí nakonec zhotovili smývatelný přeliv." Jaké bylo tohle natáčení pro malou školačku? "Tam bylo jedno hodně těžké místo," líčí jako zkušená herečka: "Měla jsem jíst vločko­vou kaši a tvářit se, že mi to nechutná. Jenže já ji mám ráda, tak jsem se vždycky začala smát."

Maminka k dalším angažmá přistupuje opatrně. "Nechci, aby hrála nějakou drama­tickou roli, kde by se jí dělo něco nedob­rého. Andrejka je sluníčko a každou roli prožívá jako kus svého života. Kdyby to byla smutná úloha, byla by nešťastná doopravdy a to bych nechtěla." Malou blonďatou prin­ceznu si tedy teď užijete v seriálu o rytířích. A určitě jí popřejete, aby jí i její mamince dál svítilo každý den na cestu do školy i do divadla sluníčko.

Text: Gabriela Koulová, foto: Michaela Feureislová, Patrik Stanko, archiv Dejvického divadla, TV Prima

Downloadhttp://bigtheme.net/joomla Joomla Templates