Z tisku

Toužím po mužské roli

Napsal Styl pro ženy - 22.6.2010.

titul

I přes malý prostor na sebe strhává pozornost. Hraje na flétnu, zpívá a doslova si užívá jeviště. „Shakespeare je pro mě nepřekonatelný autor. Hrát jeho hry je čistá radost a potěšen říká pětatřicetiletá herečka Zdeňka Žádníková Volencová, máma dvou dcer, autorka dvou knih a zakladatelka jednoho nadačního fondu.


  • Za dva dny na Pražském hradě začínají pošestnácté Letní shakespearovské slavnosti a vás čeká premiéra představení Jindřich IV. Jak se cítíte?

Ani se neptejte. Mám trému, za sebou x verzí a variant a před sebou poslední hodiny na vybrání a doladění finální představy.

  • Vaše role Fámy se od ostatních divadelních rolí liší...

Fáma je mutant. Vypadá jako žena, kostým má ženský, ale na rozdíl od žen je bezprožitková. Pro mne, v kontextu hry, se Fáma rovná současným médiím, a vlastně i bulváru. Ona vládne světem intrik a komických hrátek, vše se odehrává podle ní. Snaží se manipulovat dějem a manipulaci obecně si nesmírně užívá.

  • Opravdu jste Shakespearem tak okouzlená?

Ano, jeho hry jsou mimořádné. Nadčasové. Shakespearovy sonety si ordinuji minimálně dvakrát do roka, jsou stále aktuální.

  • Chtěla jste si někdy zahrát třeba Julii?

Ne, to opravdu ne. Hodné dobro pro mě není. Zkrocení zlé ženy, role Kateřiny by mě bavila. A v nejlepším případě bych si chtěla zahrát nějakou mužskou roli. V podstatě Honzovi Dolanskému roli prince Jindřicha závidím. Mě podobná role s vysokou pravděpodobností mine. Chtělo by to nějakou současnou Shakespearovu další reinkarnaci.

  • Další?

Pan překladatel Martin Hilský je už stoprocentně jednou z nich.

  • Kdo bude celé léto hlídat děti?

Představení začínají od půl deváté večer, to už děti spí. Můj muž není herec, čekají ho letní večery ve znamení uspávání... Holky se těší na anarchii. Doufám, že je po půlnoci nenajdu u večerníčka.

  • Máte osmiletou Andreu a čtyřletou Janu. Další neplánujete?

Myslíte, že nazrál čas se zase chronicky nevyspat? Nechám se ráda přesvědčit.

  • Jen že už zase uplynuly čtyři roky... Jaké vaše dcery jsou?

Andrejka chodí do první třídy, všechno zvládá a já tiše žasnu. Ráda mi ukazuje žákovskou, čte nám nahlas, je to chytrá, společenská, veselá holka. Moji profesi bere úplně normálně. Sama už také hrála ve filmu a v seriálu Ať žijí rytíři. Bavilo ji to velmi, nicméně budu se ji snažit nasměrovat k povolání, které není až tak závislé na náhodě, štěstí a vůli někoho jiného. Pokud si herec příležitost sám nevytváří, v podstatě čeká, až mu roli někdo nabídne, což je deprimující.
Janička je pravý opak, introvert, je to ještě děťátko. Obě holčičky naprosto milují tatínka. Radek je naše skála a moje životní výhra.

  • Kde se takové poklady nacházejí?

Učila jsem angličtinu ve firmě, kde pracoval, a vůbec netušil, že jsem herečka. Kdyby to věděl, asi by se bál, ale pak už bylo pozdě.

  • Vy sama jste jedináček?

Mám sestru Andreu, o třináct měsíců mladší, má tři děti. Žila s manželem vědcem dlouho ve Francii a v Japonsku a před časem se vrátili, takže se vídáme víc. Andrea je moje klidná kráska. Kdysi jsme spolu dokonce hrály divadlo v Hradci Králové. Byla mnohem lepší herečka než já. Ale rozhodla se studovat na vysoké škole francouzštinu a vydala se jiným směrem. Divadlo ji nezajímalo natolik, aby se mu věnovala.

  • Jaká jste byla v dětství?

Byla jsem živelná a divoká, ale měla jsem poměrně přísnou výchovu doma a ve škole výborné učitele. Dost mě krotili, takže ze mě vyrostla empatická kultivovaná pionýrka (nahlas se směje), ale možná můj čas teprve přijde.

  • Kde jste vyrůstala?

Do čtyř let v České Třebové, pak jsme se přestěhovali do Hradce Králové. To město mám moc ráda. Všude se jezdí na kole. Začala jsem tam chodit do dramatického kroužku, hrála jsem u Pepy Tejkla v Divadle Jesličky. Pak jsem se přihlásila do Prahy na DAMU na obor alternativní a loutkové divadlo. Fascinovalo mě hradecké Divadlo Drak, mým snem bylo v něm hrát, ale po škole celý náš ročník přešel do Dejvického divadla. Soubor se postupně měnil, ale já, Klára Melíšková a Jana Holcova jsme tam dosud.

  • Vím, že hrajete na příčnou flétnu. Proč zrovna na ni?

Od sedmi jsem chodila do "lidušky" nejdřív na zobcovou a ve třinácti letech mi rodiče koupili příčnou flétnu. Dva roky z ní vycházely šílené tóny, ale pak to už začalo znít hezky. Mamka vedle mě vždycky trpělivě seděla a cvičila se mnou a já jsem se vztekala. Teď mi něco podobného předvádí dcera. Musím se smát: identické situace jen o pár desítek let později.
Ale vytrvám, jako moje maminka, trpělivost se v tomto případě vyplatí. Andrejka ví, že skladbu zahraje lehce, když bude trénovat třikrát týdně. To je docela dobrý model, který se dá aplikovat i na jiné věci nebo životní situace.

  • Jak jste vycházela s rodiči?

styl1Tatínek je farmaceut, celý život pracuje ve výzkumu, pořád bádá, dělá si před jménem a za jménem takové ty předpony a přípony. V šestatřiceti byl kandidátem věd, má zaregistrované různé patenty. Než jako tatínka užíváme si ho spíš až teď jako dědečka.
Dětství mám spojené spíš s maminkou. Zemřela na rakovinu, když mi bylo sedmnáct a sestře šestnáct. Byla jsem ve třeťáku na gymnáziu. Mamka mi schází dodnes a zjišťuji, že podvědomě dělám stejné věci jako ona. Když jsme s Andrejkou z něčeho vyrostly, mamka to uložila do speciální krabice s nápisem - pro vnoučata. Takže moje holky nosí svetr, který upletla babička, kterou nikdy nepoznaly. I já mám krabici a odkládám malé oblečení.

  • Na DAMU jste chodila v letech 1991 až 1996. To byly docela bláznivé roky, že?

Školu jsem si prosadila navzdory tátovi, s podmínkou, že budu chodit na angličtinu a francouzštinu, jinak by mě finančně nepodporoval. Po maturitě jsem byla přijatá na vysokou školu na angličtinu a místo toho jsem šla "studovat" herectví. To pro něj bylo velké rozčarování.
Bláznivé roky, jak vy říkáte, možná měli moji spolužáci, já jsem ze školy a z ateliérů utíkala do jazykovky a ráno a po večerech jsem učila ve firmách angličtinu. Chtěla jsem dodržet slovo, které jsem tátovi dala, a hlavně jsem toužila být na něm finančně nezávislá. To se mi podařilo na konci druháku. Táta mě vzal na milost, až když viděl představení Revizora v Dejvickém divadle.

  • Za svou diplomovou práci jste dostala cenu děkana... To jste dobrá! Jaké jste měla téma?

První herečky na světě. Hrozně mě to bavilo. Chodila jsem do Klementina, kompilovala jsem různé fikce, prameny a knihy. Měla jsem pocit, že v teoretické části studia na DAMU konečně dělám něco pořádného.

  • Jste v Dejvickém divadle spokojená?

Ano, velmi. Líbí se mi dramaturgie a směřování divadla. Ale měla jsem poměrně velkou pauzu, protože jsem hodně točila. Teď jsme nazkoušeli představení Muž bez minulosti. Byla to krásná práce, po dlouhé době celosouborovka, tak se s kolegy němi  navzájem  užíváme. Hostuji ještě ve Studiu Dva v komedii Dámská šatna. Výsostně komediální role, takže se vyřádím.

  • Pokud si dobře pamatuji, představení Dámská šatna začíná tím, že na jeviště vyjde důstojná Gabriela Vránová a řekne - Vyserte se na mě! Šok. Máte tyhle vulgarismy ráda? A jako by jich na scénách bylo čím dál víc, nebo to takhle v dámských šatnách vypadá?

Ne, v té naší ne. Hru napsal pan Goldflam a některé věci jsou nadnesené. Je to přece jenom hra. Mně se to ale zrovna u Gábiny líbí. Když jsou ta sprostá slova opodstatněná, pak jsou na místě. Také se dají říct různým způsobem. Zazní jinak od Marka Ebena a jinak od člověka, který je používá za každým druhým slovem. Fakt je, že lidem s noblesou se tohle možná hůř říká, ale záleží na kontextu.
Víc mi je nepříjemné, když se v rámci představení kouří. Jsem nekuřák a myslím, že to není až zas tak nutné. Určitě to vadí i divákům v hledišti.

  • Máte ještě trému?

Té "smrtelné" trémy mě zbavily děti. Když zjistíte, že jsou na světě podstatnější věci, nepropadáte panice a představení si užíváte. Víc než na divadle jsem nervóznější při moderování v angličtině, kdy nesmíte na nic a na nikoho zapomenout a nezvorat slovesa. Už jsem to za ta léta zvládla, ale je to velmi náročná disciplína.

  • Říká se, že člověk je buď dobrý herec, nebo dobrý moderátor...

Já si to nemyslím. Je to vlastně taky role, ale moderátora, vkládáte do toho stejnou energii. Ale jde o roli pokaždé jinou, s jiným textem, s jinou scénou a nikdy se neopakuje. Moji kolegové z divadla  Simona  Babčáková nebo Jarda Plesl jsou skvělými moderátory.

  • Máte touhu hrát v Národním divadle?

styl2Michal Dočekal dává v Národním divadle prostor zajímavé dramatice, líbí se mi způsob a styl, jakým přistupuje například k Nové scéně, má jasnou vizi. Nejde o to, v jakém divadle hrajete, ale o konkrétní práci, nabídku, kterou dostanete. A také o to, jak se vám to povede. Když lidé tleskají a jdete posedmé na děkovačku, jste šťastná všude.

  • Jak se cítíte před kamerou?

Přirozeně a dobře. Momentálně točím seriál pro Českou televizi 4teens v režii Pavla Janďourka o studentech na gymnáziu a o jejich rodičích. Jsou to hrané scény kombinované s kresleným komiksem. Mám roli maminky jedné z hlavních postav. Scénář je výborný. Těším se, jak to bude sestříhané.

  • Máte za sebou hraní i ve dvou amerických filmech. Jak vás objevili?

Šla jsem na standardní konkurz a vybrali si mě. Film Anna Franková dávali nedávno v České televizi. Mou sestru hrála Klára Issová. V rámci role mě ostříhali na ježka, vypadala jsem jako čtrnáctiletý kluk. Letos jsem pro změnu točila pro Francouze. Jsou to vždy jen epizodní role. ale zahrát si dialog v cizím jazyce je dobrá zkušenost.

  • A co vaše působení v českém filmu?

styl4Svého času přišla nabídka na roli maminky v komedii s pracovním názvem Letní lásky. Dostala jsem scénář, měla jsem dvě scény s Květou Fialovou, s panem Ladislavem Trojanem, Vládou Javorským, a tak jsem se těšila. Nakonec film přejmenovali na Panic je nanic, velmi se nepovedl - kulantně řečeno, a já už se nikdy nenechám uvrtat do snímku s pracovním názvem a scénářem.

  • Do jakého filmu byste šla?

Záleží na scénáři, přiznám se, že mě spíš než ta současná zajímají historická témata, třeba Anna Falcká nebo Eliška Přemyslovna.

  • V roce 2004 jste pocítila sílu televize. Za výkony v seriálu Velmi křehké vztahy jste v kategorii objev roku získala nominaci na diváckou cenu TýTý. Lidé vás objevili téměř ve třiceti letech.

Snažila jsem se, aby postava Ivany, kterou jsem hrála, byla nezaměnitelná, aby měla svůj charakter a diváky bavila, kdykoli se objeví na obrazovce. Žádnou ze scén jsem nezahrála jen tak, jak byla napsaná. Dotvářela jsem si ji. Scenáristky, sestry Bártů, nám situace psaly na tělo, domlouvaly jsme se, co by nás těšilo hrát, jaká témata, jaké situace nebo dramatické linky nás čekají. To je ojedinělý přístup autorů.
Ve většině případů v seriálu herec dostane hotový text i situaci a na něm je jen možnost interpretace, nikoli změna obsahu. Ráda vzpomínám na tu část, kdy mi partnera hrál Tomáš Matonoha. Role blazeovaného právníka Richieho mu podle mě velmi sedla a vytvořili jsme dobrou dvojku. Moc mě to bavilo.

  • Jak jste si tu slávu užila?

Nejdřív zažijete prvotní okouzlení, lidé reagují kladně a emotivně, pak ale zjistíte, že nemáte soukromí, přijdete o anonymitu. Otáčejí se za vámi, tak jste ve střehu a poté následuje třetí fáze, kdy už pohledy nevnímáte nebo vás to ani nepřekvapuje. Sžijete se s novou situací. Hlavně se ze sebe nezbláznit.

  • Vy jste všechny překvapila básnickou prvotinou Hra na anděla, která vyšla letos v dubnu. Kde se to ve vás vzalo?

styl3Abych pravdu řekla, sama sebe jsem také překvapila. Loni v létě jsem napsala knížku pro děti Ve znamení motýla, a když jsem v archívu pana Chvátila vybírala ilustrační fotografie, viděla jsem spoustu jeho nádherných snímků. Ovšem absolutně nevhodných pro dětskou knihu. Přemýšlela jsem, jaký žánr by se k nim nejlíp hodil. A napadly mě verše. Tak jsem si je jen tak pro sebe začala psát. Za čas jsem je přečetla přátelům a nechala se přesvědčit, že by stálo za to je vydat. Nakladatelství Mladé fronty mi za týden řeklo ano a věci nabraly rychlý spád.

  • Před třemi lety jste založila Nadační fond Zdeňky Žádníkové a pustila jste se do vylepšování prostředí v dětských nemocnicích. Jak vás to napadlo?

Seznámila jsem se s výtvarníkem Liborem Škrlíkem, který vyrábí a maluje nábytek pro děti. Jeho výtvarné myšlení a dynamika, kterou ve svých malbách má, je mimořádná. Řekli jsme si, že zkusíme vytvořit pilotní projekt pohádkových nástěnných maleb v nemocnicích. Vyzdobili jsme už řadu dětských oddělení a máme stálé sponzory, což je v dnešní době skloňované se slovem krize malý zázrak.
Potkávám a seznamuji se s fajn lidmi, kteří nemyslí jen na byznys, a troufám si říct, že i právě proto jsou v tom, co dělají, úspěšní. Ostatně nejvíc se dozvíte na našich webovkách www.nfzz.cz.

  • Stíháte toho docela dost!

Teď bylo moje tempo tak závratné, že už nechci, aby šlo do ještě větší rychlosti. Nerada bych vyhořela.

  • Co vás v dnešní době rozčiluje?

Trápí mě neúcta ke starým lidem. Ne že by jim někdo ubližoval, ale ten nezájem o ně je strašný. My taky jednou budeme staří, tak abychom se nedivili... Ale nejvíc mě štve, když se lidé chovají stylem - A po mně potopa!

DANA KAPLANOVA

LSS: Novinkou bude Jindřich IV.

Napsal Vlasta V..

22.04.2010

Hru Jindřich IV. s Janem Dolanským, Ladislavem Mrkvičkou, Norbertem Lichým a Zdeňkou Žádníkovou v režii a úpravě Lucie Bělohradské připravuje jako svou hlavní novinku festival Letní shakespearovské slavnosti. Ten letos proběhne od 24. června do 4. září v Praze, Brně, Ostravě, Olšanech a na Slovensku.

Jindřicha IV., strhující příběh přátelství a politiky, v němž se hraje o moc a její chuť, o ambice a jejich naplnění, i o kariéru a její cesty, režíruje Lucie Bělohradská. Ta už pro slavnosti dříve nastudovala divácky úspěšného Hamleta s Jiřím Langmajerem. „V Jindřichovi IV. se prolínají dva světy – jeden, v němž vztahy jsou kalkulem, a druhý, v němž vládne veselé a rozmarné podsvětí,“ říká Lucie Bělohradská. Původně dvoudílnou hru razantně upravila a podtrhla v ní aktuální politický rozměr. „Dva hlavní hrdinové – princ Jindra a Falstaff – se potkávají na jevišti světa, na kterém vystupují i ctižádostiví muži politiky, jejichž vypočítavá přátelství a touha po majetku a moci rozvíjejí dramatický příběh,“ naznačuje režisérka, která minulý týden zahájila s herci první čtenou zkoušku.

V roli prince Jindry uvidíme Jana Dolanského, krále Jindřicha ztvární Ladislav Mrkvička, rytíře Falstaffa bude hrát Norbert Lichý: charismatický ostravský herec a hudebník, loňský držitel Thálie za nejlepší činoherní herecký výkon, je pro roli princova přítele a hospodského kumpána ideálním představitelem. V dalších úlohách uvidíme Zdeňku Žádníkovou, Martina Preisse, Zuzanu Slavíkovou, Evu Salzmannovou, Martina Písaříka, Jiřího Hánu, Jiřího Klema a další.

Muchow, scénu vytvořil Ondřej Nekvasil, kostýmy navrhla Zuzana Ježková. Premiéra se uskuteční 24. června v Nejvyšším purkrabství Pražského hradu.

Českou premiéru bude mít i Romeo a Julie ostravské produkce PaS de Theatre v s Jitkou Smutnou v roli Chůvy. Veronské milence ztvární Marek Holý a Tereza Dočkalová, režie se ujme Pavel Šimák. Novinkou slovenské části festivalu bude hra Oko za oko v režii Michala Vajdičky.

Festival uvede i reprízy dříve úspěšných inscenací: chybět nebude loňský divácký hit Veselé paničky windsorské režiséra Jiřího Menzela s Bolkem Polívkou a Simonou Stašovou,  Macbeth s Veronikou Freimanovou, i vydařený Antonius a Kleopatra s česko-slovenským obsazením. Derniér se letos dočkají obě nastudování Komedie omylů: rozverná inscenace s Martinem Pechlátem, Jitkou Čvančarovou a Davidem Suchařípou se bude hrát naposledy 28. července v Praze, se stejným titulem s herci z ostravských divadel se rozloučí publikum 10. srpna na Slezskoostravském hradě.


Předprodej vstupenek na LSS začíná 20. dubna v síti Ticketportal.

Převzato ze serveru www.fiftyfifty.cz

www.stastnezeny.cz, Dáma.cz

Rozhovor

Napsal Knihy 14/2010.

Zdeňka Žádníková Volencová o své Hře na anděla

  • Jak kniha vznikala? Co bylo dřív - básně nebo fotografie, pří­padně souběžně?

Na jaře a létě mi­nulého roku jsme spolu s Ivo Chvátilem připravovali knížku pro děti  " Ve znamení motýla"- vyšla na podzim 2009, která má přes 50 fotoilustrací. Vybírali jsme z archívu vhodná prostředí pro montá­že s dětmi a já jsem kromě krajin viděla spoustu krásných stylizovaných fotek. Přemýšlela jsem, jaký žánr by se k nim hodil, a jednoznačně vítězila poezie. Některé verše jsem psala přímo na hotové vybrané ilustrace, k některým mým veršům jsme naopak fotografie cíleně vymýšleli a fotili.

  • Od kdy se poezii věnujete, máte nějaký vzor?

Poezii jsem začala číst na střední škole, měli jsme na gymnáziu výtečného češtináře, Ivo Martina, knihy nám vozil do třídy na vozíku ze stavby a byla radost poslouchat jeho výklady literatury nebo filozofie. Dodnes mám sešity a dodnes si vybavuji dikci jeho hlasu  "Tak, studenti, až tohle přečtete, budete zase o něco moudřejší, budete víc vědět a míň si o sobě myslet..
" Mám ráda Karla Šiktance, Jaromíra Pelcla, nádherně psal Fráňa Šrámek, bylo by to na seznam...

  • Proč doporučujete knihu číst u sklenky portského? Posloužil tento nápoj i jako inspirace?

Motiv portského se objevuje ve dvou básních, snad možná proto. Portské se má pít jen na chuť, potřebuje mít svou příležitost a čas, stejně jako čtení básní.

  • Na koho, nebo na co jste při psaní myslela? Komu je podle vás hlavně kniha určena?

Když píšete, nemyslíte na to, pro koho, ale spíš o čem a proč volíte zrovna tato slo­va. Byla jsem pře­kvapena, že se kniha líbí mužům, svoji roli určitě hraje i grafika knihy, co báseň, to tematická fotografie. Z reakcí čtenářů vím, že básně vzbuzují emoce, což je pro mne důležité. Proto jsem se rozhodla sbírku pustit do světa. Víte, jsem na literárním poli začátečník a při­stupuji ke všemu co napíšu téměř s bázní. Přátelé, kterým důvěřuji, mě přesvědčili, že by byla velká škoda nechat ty básně ležet v šuplíku.

  • Ovlivňuje nějak poezie i vaši práci herečky?

Mám ráda verše na jevišti. Poslouchat vyznání Cyrana nebo hrát Shakespearovy hrdiny je čistá radost. Samozřejmě, když se to umí.

  • V úvodu knihy se ptáte, zda může být svět dobrý. Myslíte si, že i poezie ho může zlepšit?

Neznám kolem sebe nikoho, kdo čte poezii a zároveň je hajzl.

  • Napsala jste knihu pro děti, teď básnic­kou sbírku, co bude následovat?

Nevím. A to mě na mém životě baví. Před rokem by mne ve snu nenapadlo, že napíšu dvě knížky. V létě mě čeká natáčení seriálu pro Českou televizi a Letní shake­spearovské slavnosti na Hradě. Těším se na verše.

(vs)

Hrát dobro, je nuda!

Napsal H.E.A.T. PROGRAM 1/2009.

heat1Když vidí moje maminka v seriálu Velmi křehké vztahy Ivanku, říká: "Tohle je ta nejmilejší a nejsympatičtější herečka, kterou znám. Jestli je taková i normálně." A ona je! Ale místo zábavných rolí by si jednou ráda zahrála vyloženě negativní postavu.

Narozena v roce 1974 v Ústí nad Orlicí, k herectví měla vztah od maličká - ve čtrnácti letech začala v dramatickém kroužku ZUŠ v Hradci Králové, po gymnáziu studovala DAM U - obor loutkové a alternativní herectví. S celým ročníkem přešla do pražského Dejvického divadla, kde působí dodnes. Zdeňku jste mohli spatřit na televizní obrazovce v pohádkách O dobré a zlé vodě, Kašpárkovy rolničky, Zkřížené meče, O pyšném panovníkovi či Tajemství mořské panny. Její první televizní vystoupení bylo v seriálu Lékárníkovic holka. V současné době hraje v divadle v Dejvicích v inscenaci Bratři Karamazovi, v červnu měla premiéru komedie Dámská šatna ve Švandově divadle. Účinkovala také ve dvou amerických filmech Melting Glass a Anna Frank, k čemuž jí dopomohla vynikající znalost anglického jazyka. Nejvíce se do povědomí televizních diváků zapsala rolí Ivany v seriálu Rodinná pouta (Velmi křehké vztahy).

  • Zdeňko, náš časopis je zaměřený na zdravý životní styl. Snažíte se v dnešním uspěchaném světě najít harmonii, nebo to snad ani nejde?

Když máte harmonii v sobě, tak jde všeho. Ale mít tu harmonii a udržet si ji, je někdy nadlidský výkon. Ne vždy stojím nohama na zemi a možná právě proto se mi to někdy zadaří i na delší čas. Posadím se na svůj nepraktický umělecký a sociální obláček, užívám si té harmonie a pak na mě zezdola zavolá v lepším případě můj muž, v tom horším nepříjemná realita, že je čas slézt dolů a že žebřík je už přistaven. Nikdy se mi nechce.

  • Jakým sportem se udržujete v kondici? A jste vyznavačkou "halových" sportů nebo raději těch, co se dají provozovat venku na čerstvém vzduchu?

Nemám pevný časový řád, a tak na mě logicky zbývají sporty individuální. Chodím běhat, občas si s manželem zahrajeme tenis, v zimě posilovna a aerobik, v létě kola. Letos si chci vyzkoušet trampolíny a pilates. V podstatě protipóly druhu cvičení, ale mě různost baví.

  • Máte nějaký oblíbený sport, kde se vydovádíte s celou rodinou. Myslím třeba frisbee nebo badminton...
Polštářové bitvy jasně vedou a Janě jsme pořídili odrážedlo Firstbike, čímž jsme celou rodinu rapidně zrychlili.

  • Jakou zábavu máte spojenou s dětstvím? Co třeba skákání přes švihadlo? Panáka?
Asi vás sportovně nepotěším, jakýkoli pohyb jsem nenáviděla. Byla jsem většinou zavrtaná v gauči se stohem knížek...
  • V rodině jste vlastně tři ženské na jednoho chlapa. Máte navrch nebo je "hlavou" rodiny muž?
Všechno vede Žádník a já jsem mu vděčná, že mohu zůstat bytostí lehce nepraktickou... Ne vážně, nemáme to nijak rozdělené, navrch má momentálně ten, kdo to víc potřebuje... Ale co se týká emocionální závislosti, malé dámy na tatínkovi visí. A to doslova!
  • Vaše obě dcerky si už zahrály v seriálu Velmi křehké vztahy. Podporujete je, nebo se naopak snažíte je od herecké profese odehnat?

Snažím se je odhánět, co to dá - a výsledkem je, že 8. října je v kině premiéra filmu ze středověku Karla Janáka Ať žijí rytíři, kde naše Andrejka hraje jednu z hlavních dětských rolí, 17. listopadu poběží v České televizi snímek Archiv, kde hraje, a tak bych mohla pokračovat... Odříkaného chleba největší krajíc. Letos nastoupila do školy, takže s dlouhodobým filmováním pres rok má utrum, holčička. Přes léto si obě vyzkoušely i role modelek, když se fotilo 53 ilustrací pro dětskou knížku a doufám, že jsem je dostatečně "otrávila". Knížka bude na trhu v říjnu a výtěžek půjde ve prospěch našeho nadačního fondu. Andrejka ke konci měla okřídlenou větu - "Tak dobře, maminko, nafotíme to ještě jednou, ale jenom proto, že je to pro fond užitečný!"

  • Když už se začalo o filmu, seriál Rodinná pouta, poté Velmi křehké vztahy (lidově "Vékávéč-ka") jsou s vámi asi nerozlučně spojená. Cítíte to také tak? Je to kus vašeho života?

Nepochybně. Byla to v podstatě na šest let moje druhá rodina a jsem jí vděčná za mnohé. Získala jsem spoustu pracovních nabídek, založili jsme nadační fond a ona někdy přeceňovaná popularita může být alespoň prospěšná.

  • Jak se vám líbila role Ivanky Sýkorové? Měly jste ve skutečnosti podobné rysy? A jak by se vám hrála tvrdá a nezkrotná Andrea?
Před pěti lety jsem Ivance byla podobné hodně, teď si myslím, že z mé strany zmizelo hodně té původní roztomilosti a nastoupil odstup. Je to přirozené, seriálové konflikty jsou logicky poněkud nadsazené a i chování postav je přehnané. V civilu se ode mne někdy očekává ta ztřeštěná a zábavná Ivanka a já zklamu seriózní paní. Naštěstí pro mě. Záporné role se obecně hrají skvěle. Hrát dobro je v podstatě nuda. Pokud přijde nějaká vyloženě negativní postava, budu štastná herečka...
  • Ivanka měla v seriálu smůlu na muže. Jaké vlastnosti jsou podle vás u mužů nepostradatelné?

Láskyplnost a Spolehlivost. V tomto pořadí!

  • Herečkou jste chtěla být odmalička, nebo jste měla jiné vysněné povolání?

Paní učitelka po mamince. Měla jsem klasifikační arch a 30 žákovských...

  • Máte stejné pocity na jevišti jako před kamerou. Nebo vnímáte "prkna, co znamenají svět" jinak?

Hraní na divadle je přítomná, hmatatelná energie. Když dohrajeme Dámskou šatnu, do jedné v nocí nemůžu ten motor zastavit... Kamera je ukončená záležitost, maximální soustředění na krátký čas.

 heat2

  • Jaké role máte ráda? Kladné pozitivní hrdinky – či vás přitahují tragické zlomené duše?

Momentálně hraji ve dvou inscenacích dvě úplně odlišné postavy. Kateřinu Ivanovnu v Bratrech Karamazových - což je v podstatě negativní charakter, sobecká, vzdělaná, přesto povrchní osoba, které z neopětované lásky a zraněného ega strašně ublíží. Marie v Dámské šatně je krystalicky čisté komediální role, takže řádím, co mi síly stačí a nesmírně mě to baví.

  • Díky vaší skvělé angličtině jste si z i v amerických filmech. Jak k tomu došlo? A jaký hollywoodský herec by za vámi musel přijít, aby se vám podlomila kolena?

Šlo o klasický casting menších rolí a pokud jde o podlamování kolen, Brad Pitt by určitě zabral...

  • Vedle rodiny a herectví se věnujete nadačnímu fondu, který nese vaše jméno. Čím se fond zabývá a co vám udělalo v poslední době největší radost?

Fond je moje velká radost a naplnění. Já vnímám herectví jako krásné zaměstnání, ale je třeba dělat taky něco užitečného. Hodně kolegů kterých si vážím, se charitě nějakým způsobem věnuje, asi ten pocit nesdílím sama. Hlavním směrem, kterým se ubíráme, jsou pohádkové výmalby dětských oddělení nemocnic, "JIPek", čekáren apod. Dále podporujeme stacionáře a pořádáme koncerty, jejichž výtěžek poté putuje na dobrou věc. Pravidelná spolupracujeme s hradeckými Gentlemen Singers, vokální skupinou G-apeels, dámy z našeho flétnového souboru Syrinx vytěžuji na maximum. Každý ukončený projekt pořádně oslavíme, své sponzory máme rádi a oni nás. V září vypukne velké malování v liberecké nemocnici, tu finančně zaštítí firma Aquel a musím říct, že je to velmi velkorysý projekt.

  • Na internetových stránkách máte velmi pěkný citát Jaroslava Seiferta. "Kdo hledá, je očekáván, kdo čeká, je jen nalezen." Už jste vše našla nebo stále hledáte?

V říjnu mi bude pětatřicet, to by bylo krátké hledání, ne...?

  • Když se přeneseme z poetických výšin do kuchyně – jaké jídlo umíte tak dobře, že se vaším strávníkům dělají "boule za ušima" a do jakých jídel se raději nepouštíte?

Skvěle ovládám palačinky a lívance a králíka na víně. Nepouštím se do svíčkové a guláše, tato klasika tuší, že ji nemám ráda a podle toho se ke mně chová - vždy je to fiasko. Naštěstí toto umění ovládá zbytek světa, netřeba se dlouze trápit...

  • Při vaření dáváte přednost české kuchyni nebo zabrousíte i do jiných krajů_

Obvykle brousím co domov, biozásilky a biobedýnky dají... Maso, brambory a většinu objednávám přes internet, receptů je plno, otázka je, co nám pak ty děti snědí a co ne, že...

  • Uměla byste upéci pro "hloupého Honzu" pekáč buchet?

Od té doby, co mám domácí pekárnu, troufnu si i na kynuté, ta mašinka umí i to kynutí... S babičkou na telefonu bych to zvládla taky.

  • Dovedla byste si představit život jinde než v České republice, nebo jste takový domácí patriot?

Dovedla a jednou bych si to chtěla i zkusit. Vím, že Anglie nebo Severní Karolina by mě těšila. Rok určitě. Jde o příležitost. Pokud se naskytne...

Připravila Zdenka Štrauchová, foto Petr Adámek

Downloadhttp://bigtheme.net/joomla Joomla Templates