Z tisku

Maminka mi chybí

Napsal Sedm - 18/2007.

 

Citlivá místa Zdeňky Žádníkové

 

Maminka mi chybí


Když se ZDEŇKA VOLENCOVÁ-ŽÁDNÍKOVÁ (32) musela jako Ivanka v seriálu Velmi křehké vztahy vyrovnat s úmrtím manžela, málokdo tušil, že podobnou situaci prožila i ve skutečnosti.
    V sedmnácti letech jí totiž zemřela na rakovinu maminka. Nikdy to nepřebolí.Když vás něco podobného potká, vnímáte jen  tu bezmoc, vztek a obrovskou prázdnotu. Hledala jsem útěchu v práci, která na mě spolehlivě zabírá. Diář plný úkolů, čas rozdělený po hodinách, brigády, které člověku nedají čas se zastavit. Dnes mám naštěstí dvě krásné holky a hodného muže, ale stále lituji, že přišly o skvělou babičku,“ prozrazuje herečka, která až do čtyř let bydlela s maminkou u prarodičů v České Třebové.
    Její otec tehdy studoval a zároveň stavěl v Hradci Králové družstevní byt. „Jezdil za námi jen na víkend. Maminka učila matematiku a dílny a táta má x titulů za jménem i před ním. Nejvýstižněji ho charakterizovala nedávno moje dcera Andrejka, která mu začala říkat Děda Vševěda,“ vzpomíná Zdeňka.

Učitelské dítě


    Po rodičích tedy herecký talent nezdědila. „Divadlo hrávala moje babička ze Šumavy. Byla velmi krásná a lítali za ní všichni kluci z okolí. Přestože měla moře nápadníků a výhodné partie v Praze, kam  na zimu jezdila do služby, zůstala na Šumavě a vedla hospodářství. Letos oslaví osmdesátiny a stále pracuje. Když se jí narodili tři synové, divadlo skončilo. Jako první široko daleko jim koupila klavír, což  byla tenkrát velká vzácnost.“
    Maminčinou profesí v dětství moc nadšena nebyla. „Jsem učitelské dítě, což je diagnóza pro neoblíbenost. Ze základní školy si pamatuji tu věčnou touhu, aby mě měly děti rády, a jak se mi to nedařilo. Dneska se tomu směji, ale tehdy jsem to mockrát oplakala.“
    Až do čtvrté třídy  sice měla samé jedničky, ale rozhodně  nebyla šprt. „Pak mi vysvědčení pokazila matematika. Geny po rodičích naprosto , jsem klasický humanitní typ s krátkodobou pamětí. Naprosto nespravedlivě jsem později odmaturovala čtyřikrát za jedna,“ přiznává. „Matematika byla tenkrát prvním rokem nepovinná, což mě zachránilo.“

Manžel je můj rytíř


    Seznámili jsme se spolu na hodinách obchodní angličtiny při překládání výrazů  jako optimalizace stavu oběžných aktiv a krátkodobých pasiv při dynamicky rostoucích tržbách.
Netušil, že jsem herečka. Dozvěděl se to až později, když jsem mu dala lístky na představení. Do třiceti  byl v divadle jen jednou, a to povinně se školou. Nevěřícně na mě zíral. Ráno jsem byla  paní učitelka a večer  umělkyně. Čtyři měsíce mi to procházelo,“ směje se herečka.
    Maminka jí stále moc chybí, ale manžel Radek, který je o tři roky starší, se jí snaží neúplnou rodinu vynahradit. „Je to přesně ten milující rytíř, o kterém jsme snila. Pracuje jako finanční ředitel, jeho obor je na hony vzdálený tomu mému. Výhodou je, že netrpí  tvůrčími depresemi nebo nečeká,až ho políbí múza.“
    Zdeňka od svatby používá dvě jména. „ Vždycky jsem chtěla zůstat jen Volencová , ale pak jsem potkala Žádníka a ten položil mi jednoduchou otázku – Jak budou naše děti vnímat, že se tatínek s maminkou jmenují každý jinak? – Měl pravdu a já změnila názor. Když jsem zjistila, že čekáme Andrejku, bylo jasné, že to musíme sdělit mému tatínkovi a ten bude očekávat, že ho Radek požádá o mou ruku.  Táta si vzal bílou košili, hrál na klavír a já věděla, že jsem se rozhodla správně.“

Věřím homeopatii


    Starat se o rodinu, dvě dcery a nový dům , do kterého se konečně přestěhovali z plesnivého nevyhovujícího bytu, není maličkost. Zejména když Zdeňka účinkuje v Dejvickém divadle, kam nastoupila po DAMU, točí seriál Velmi křehké vztahy a navíc hraje v dívčím souboru Syrinx. na příčnou flétnu.  
    „Holky jsou tak dobré, že musím cvičit jako blázen, abych jim stačila. Na druhou stranu se ráda jednou za týden zavřu do světa Bacha nebo Telemanna, zatímco malá Janička sedí v autosedačce a brouká si.“ Dcerka také dostala roli v seriálu. Hraje sice chlapečka, ale zatím jí to nevadí. „ Štáb a kolegové nad ní občas nevěřícně kroutí hlavou, jak je hodná, a čekají, kdy zabrečí.Je to tmavooký sluníčko“
    Herečka se netají tím, že matčina smrt ji donutila vážit si života a zdraví. Přestože je známa tím, že dbá na zdravou výživu,  bio stravu nikomu nenutí. „Manžel si přes den dá, na co má chuť, a večer jí s rodinou. Andrejce důsledně vysvětluji, proč chci aby zrovna tohle  nepila nebo nejedla a nad lízátkem zavřu oči.Za kvalitní potraviny vydám peníze raději než za svetr ze značkového obchodu.“
    Před rokem začala také využívat homeopatie. „Když u dcerky nepomohla klasic-ká medicína, dostala jsem doporučení na  doktorku Věru Dolejšovou, předsedkyni homeopatické komory v České republice. Další rýma u Andrejky lehce odezněla bez zánětu středního ucha, a to rozhodlo. Zpočátku se zdravotní stav zhorší, ale je třeba vydržet a výsledky se dostaví. Málokdo ví, že před objevem ropy a následným vznikem průmyslu, který se jmenuje farmaceutický, se celá Amerika, nebo Anglie léčila výhradně tímto způsobem.“

Normální je nekouřit


    V kondici se udržuje ve fitnesscentru. „Cvičím, protože mi to dělá dobře.Chodím do BBC k Michalovi Heřmanovi a ten je zodpovědný za to, abych se líbila sobě a  svému muži. Pomůže mi, když zajdu ke kamarádce Jitce na masáž. To je snad jediný okamžik, kdy opravdu vypnu.“
    Volnější režim si dopřeje až na dovolené, kterou rodina stráví u moře. „Děti ocení minidisco, píseček a bábovičky a já zákaz kouření v restauracích. Špatně to snáším. Cigaretu jsem vyzkoušela asi v deseti letech se sestřenicí na půdě. Strejdovi jsme sebraly startky a po třech kouscích  mi bylo nanic.“ Zapřísáhlý nekuřák se  z ní stal, až když jí otec ukázal v nemocnici na patologii plíce kuřáka. „Byl to velmi odstrašující pohled. Proč bych se měla dobrovolně zabíjet? Doufám, že naše holky kouřit nezačnou, manžel vede odmala  kampaň, v důsledku čehož pak Andrejka na ulici mohutně vychovává,“ říká Zdeňka a dodává, že bezohlední kuřáci jsou dnes paradoxně  spíš mezi ženami než muži.
    Uvítala by zákaz kouření v restauracích. „Když jsme byli  v Irsku v rockovém klubu,  bylo tam narváno, i když se na cigaretu chodilo ven. Hospody byly plné. Přibyla jim nová klientela – rodiny s dětmi. V Itálii jakbysmet, takže argument, že po zavedení zákazu přijdou restaurace o tržby, je lichý.“
    Jak se dívá na názor, že boj proti nikotinu je boj proti svobodě? „Dodnes si pamatuji,jak jsem v osmém měsíci těhotenství  seděla s manželem venku na zahrádce jedné pražské pizzerie. Vedle si dvě dámy zapálily a šlo to přímo na náš stůl. Když jsme je slušně požádali, jestli by vydržely nekouřit, než dojíme, odpověděly: No to snad ne! Co sem chodíte, když jste těhotná? A kde byla moje svoboda?“ kroutí hlavou Zdeňka Žádníková. „Doufám, že se zákaz  prosadí i u nás. Jsem ráda, že jsme členy Evropské unie, protože jinak  by to v Čechách nikdy nenastalo.“
                                         BLANKA DVOŘÁKOVÁ

7 otázek

pro Zdeňku Volencovou-Žádníkovou


1. Kdy jste si naposledy udělala radost a čím?
Minulý týden jsem si koupila hnědý plášť, nákup mi trval asi dvě minuty, víc mi Jana nedovolila, protože měla hlad.
2. Jakou nejlepší radu jste dostala?
Od svého tatínka, který mi nikdy nic striktně nezakazoval. Jen řekl - hluboce ti to nedoporučuji, ale dělej, jak myslíš. To vás donutí o věci přemýšlet. V devadesáti devíti procentech měl pravdu. Závažná rozhodnutí s ním pro jistotu konzultuji, pravděpodobnost maléru se tím zmenšuje.
3. Co byste chtěla znovu zažít?
Vlastní svatbu. Byla bych už klidnější a dokázala bych si ji ještě víc užít.
4. Máte neřest, které se nechcete zbavit?
To si nechám pro sebe.
5. Které tři věci obdivujete na mužích?
Když zůstanou po celý život rytíři ve zbroji, spolehliví a milující.
6. Jak byste chtěla strávit poslední den života?
To je až za dlouho…
7. Na co si uděláte vždycky čas?
Na svou babičku na Šumavě. Zavzpomínáme na dědu, zastřihnu jí to krásný sněhobílý mikádo, pomluvíme politiky, uvaříme kynuté knedlíky v páře, zase mě nenechá ani umýt nádobí, naloží mi auto zeleninou a mraženými jahodami a já se těším, až ji zase obejmu.

                                       BLANKA DVOŘÁKOVA

Matky z povolání

Napsal BAZAAR 3/2007.

U jednoho stolu

 


Jak se s rolí matky a s pracovními povinnostmi vyrovnávají naše čtyři ženy?
Režisérka MIRJAM LANDOVÁ, maminka osmileté Anastázie a tříletých dvojčat Roxany a Rozálie, má před sebou premiéru filmu Kvaska, je autorkou námětu a scénáře, film produkovala a režírovala, herečka ZDEŇKA ŽÁDNÍKOVÁ má dvě holčičky, čtyřletou Andreu a osmiměsíční Janu, znáte ji ze seriálu Velmi křehké vztahy a z Dejvického divadla, a protože hraje na příčnou flétnu, koketuje s projektem o poslední lásce Herberta von Karajana. Fotografka, výtvarnice a producentka ZLATUŠE J. MÜLLER organizuje znovuzrození festivalu Bohemian Carnevale a je maminkou šestiletého Amona Re a čtyřleté Elektry a ZUZANA SUSOVÁ, maminka půlroční Elly, je první sólistkou baletu Národního divadla.


Muži mohou "remcat", jak otcovství ovlivnilo jejich kariéru, ale oni přece neprožívají těhotenství, kojení a vstávání několikrát za noc!
Někdo si může myslet, že pro ženy se svobodným povoláním mít dítě a pracovat není žádný problém - ale opak je pravdou. Pokud natáčejí film, ať už jako režisérky, nebo jako herečky, začínají i v šest sedm hodin ráno, jsou-li baletkami, trénují celý den šest dní v týdnu, a když jsou producentky, nikdo se neptá, zda to či ono zařídily, či ne - dítě neomlouvá.


  • Kdo právě teď hlídá vaše děti?


Mirjam: Starší Anastázie je ve škole a dvojčata u chůvy.

Zuzka: Můj manžel.

Zdeňka: Andrejka je ve školce a Janička je tady se mnou, protože je plně kojená a bez mámy by to "nepřežila".

Zlatuše: Elektra je ve školce a Amonek mi tu dělá garde.


  • Je složité pracovat a zároveň se starat o děti?


Zdeňka: Je to taková logisticko-manažerská funkce, kterou na sebe vezmete. A co teprve když je dětí víc! Pak si musíte rozvrhnout, kdo kam koho přiveze, odveze, a když se chcete něčemu věnovat, už to nefunguje tak, že se rozhodnete a jdete do všeho po hlavě, musíte si život zorganizovat, aby bylo všechno v pořádku a dětem bylo dobře. Potom máte i vy klid v duši. Pro mě je práce taková dovolená - ale musím vědět, že dcery jsou v pohodě.

Mirjam: Svoje děti miluju nade vše, ale protože vím, že za pár let stejně odejdou, neskáču kolem nich, jak ony pískají. Znám případ, kdy matka byla se třemi dětmi celý život doma a pak, když odešly, se utrápila. Možná jsem extrémní, ale pro mě není dítě v životě nejvíc. Vždycky jsem věděla, že chci pracovat - a moje děti mohou být rády, protože jinak by se se mnou zbláznily.

Zdeňka: Starší generace se na mě dívá divně, když řeknu, že děti pro mě nejsou jediným smyslem života. Taky jsem ve svém okolí zažila páry, které zjistily, že se celý život snažily dát dětem to nejlepší - a děti to ani nechtěly... Není možné si je uvázat za nohu.

Zlatuše: Jen pracovat, anebo jen se starat o děti postrádá tu druhou složku. Když jsem s dětmi, snažím se z hlavy vymazat cokoli jiného včetně práce a napojit se na jejich úroveň a užít si dětského světa.

Zuzka: Někteří lidé se diví, že jsem si troufla jako baletka na dítě - ale kariéra baletky je krátká a já nechtěla po letech zjistit, že nemám ani kariéru, ani dítě. Ale na druhé straně se mu taky nechci obětovat. Naštěstí mám babičku, která může hlídat, a proto se budu snažit všechno skloubit, aby to bylo pro všechny příjemné a abych nebyla taková ta matka, která má pocit, že jí něco uniká, je nervózní a nakonec zanedbává všechno. Tak uvidíme.


  • Jak jste se cítily hned po porodu?


Zdeňka: Četla jsem rozhovor s Mirjam, která týden po porodu točila. Tak to klobouk dolů. Já jsem čtrnáct dní po porodu seděla v předsíni a řvala a při představě, že vystrčím nos z domu, mi bylo nanic... Myslela jsem si, že jsem ranař, že mě hormony nesmetou, ale smetly mě neuvěřitelně!

Mirjam: Musím se přiznat, že nesnáším těhotenství, úplně ho nenávidím! Abych se motivovala a to těhotenství vůbec vydržela, myslela jsem na práci. A protože právě přišla nabídka, tak jsem si vypočítala, kdy budu rodit, a prohlásila jsem: "Pětadvacátého srpna můžeme točit." Všechno jsem pak rozjela, jako by to byla samozřejmost. Chůva s dětmi čekala v karavanu - na nějaké hormony jsem neměla ani čas.

Zuzka: Já měla bezpro-blémové těhotenství, ještě v osmém měsíci jsem tréno-vala Týden po porodu jsem odjela na chalupu a užívala si volna, které jsem najed-nou měla.

Zlatuše: Poprvé jsem si neuvědomovala, co se stalo, jsem jedináček a první malé dítě jsem zažila až to vlastní, Amonka. U Elektry jsem už věděla, jak to bude probíhat, a bylo to úžasné, vždy když si v hlavě připomenu a přehraji akt zrození, zaplaví mě vlna štěstí.

{mospagebreak } 

  • Někdy narození dítěte ovlivní kariéru ženy negativně, jindy se naopak žena vyšvihne nahoru, je výkonnější a všechno jí jde samo. Co vy?

Zuzka: Já na svou vyšší výkonnost čekám! Ale stačí z pra-videlného pohybu vypadnout třeba jen na týden a hned to na sobě pociťuji.

Zdeňka: Co se Jana narodila, šla jsem si - za těch sedm měsíců - odpoledne lehnout jen dvakrát. Mám pocit, že jsem po jejím narození až nechutně výkonná. Možná jsou v tom i hormony - kojím a nepotřebuju tolik spát.

Mirjam: Když jsem měla první dítě, myslela jsem si, jak jsem super, než jsem zjistila, že jedno dítě není nic, že to je sranda, a tak přišla dvojčata. Tím jsem splnila svůj limit. Vždycky jsem chtěla tři děti a teď vím, že tenhle úkol už mám za sebou. Chci, aby moje děti byly slušně vychované a vzdělané, a chci se dostat na určitou úroveň, abych jim mohla platit studium... Teď se máme dobře, nemusela bych pracovat, ale co bude za pár let? Manžel třeba odejde... A kdybych nepracovala, tak co bych dělala? Někdo řekne prostě něco? Něco doma? Takhle jsem nezávislá. Vždycky manželovi říkám: "Miláčku, jsem s tebou dobrovolně. Dobrovolně!" Vím totiž, že bych zítra mohla klidně sbalit děti a jít pryč a uživím se.

Zdeňka: Můj manžel je všemi-lující, všeobjímající jednotka, nesmírně empatická bytost, ale přesto se cítím líp, když pracuji. Vždycky, už od školy, jsem byla zvyklá živit se sama, klidně jsem chodila na noční brigády, jen abych si tátovi nemusela říkat o peníze.

Zuzka: Žena by určitě měla být aspoň trochu samostatná, aby nevisela manželovi na krku. I když já tancování neberu úplně jako práci. Je to můj svět.

Zlatuše: Myslím, že mě děti pod-vědomě motivovaly k vytvoření projektu, který by se s pravidelností opakoval, neboť ony milují rituály. Festival Bohemian Carnevale je spojením všech talentů a dovedností, které jsem na své cestě doposud uplatnila. Mojí pro-fesí je scénografie, několik let jsem se věnovala fotografii a produkování.


  • Pomáhá vám manžel s dětmi?


Zdeňka: Tatínek má každý večer na starosti uspávání starší dcery. Andrejka už bez něho neusne. Vykoupe ji, vyčistí s ní zoub-ky a jdou spát. Koupila jsem jim Vesmír, encyklopedii, před spaním si čtou o planetkách. Je docela vtipné, když vám čtyřapůlleté dítě vykládá něco o Merkuru a Saturnu... A já zase uspávám Janu a usnu s ní.

Mirjam: Já jsem tzv. vedoucí dětí, takže všechno organizuji a Dan-ča ani neví, kde jsou. Ale stalo se i to, že děti vedl on. Období, když jsme točili Kvasku, bylo extrémní - rodina mě neviděla skoro měsíc, vstávala jsem v pět a chodila spát ve dvě ráno. Byla to taková zkouška, během které jsem zjistila, že bych mohla odjet i do ciziny.

Zuzka: Dosud jsem byla s malou doma, takže jsme zatím nic extrémního řešit nemuseli. Když vše zorganizuju, manžel pohlídá, vezme si v práci volno, funguje to zatím dobře.

Zlatuše: My si pomáháme navzájem, děláme všechno společně. Musíte zvládnout práci i rodinu.


  • Stalo se vám někdy, že jste sedly a řekly: "Já už nemůžu dál..."?


Mirjam: Takové vteřiny občas přijdou. Jsem celý den v práci, přijdu domů, tam je nepořádek, skáčou po mně tři děti a pak mi třeba zavolá Dan, že něco..., tehdy najednou nemůže... Ale je to jen chvilka.

Zuzka: Mně se nic takového zatím nestalo. Jedno dítě asi nic není. Také práci teprve rozjíž-dím, takže nemám ještě takový kolotoč a vše zvládám v klidu.

Zdeňka: Já to mám úplně opačně. Když jsem doma a nemám co dělat, okamžitě začnu vymýšlet program. Čím mám víc práce, tím jsem šťastnější.

Zlatuše: Ano, stalo se mi to, když byly děti úplně malé, ale to období je naštěstí za námi a teď si nemůže stěžovat. Děti jsou zkouškou trpělivosti a lásky, pokud jim člověk dokáže naslouchat a překoná vrozenou lenost, pak je víc těch krásných chvil než vyčerpání. A pokud člověk dokáže přistoupit na hru, funguje to najednou s lehkostí.


  • Máte vůbec někdy čas samy na sebe? Na pokec s kamarádkami, kadeřníka, kosmetiku, cvičení...


Mirjam: Kamarádek mám velmi málo, protože nemám čas, zato mám spoustu spolupracovníků, se kterými udržuje kamarádské vztahy. Ani necítím potřebu se s někým vybavovat jsem spíš introvert. Co se týká cvičení, když odvezu malou do školy, stavím se ve fitku, plavu i cvičím. Mám to při cestě.

Zdeňka: Na kosmetiku nechodím, ke kadeřníkovi jednou za tři měsíce, když není vyhnutí, ale cvičit musím hodně. Mám to ráda, jinak mi nefunguje tělo.

Zuzka: Když je manžel doma, pohlídá malou a já si udělám hodinku sama pro sebe. Dám vanu, relaxuje si, zatelefonuje si... Na kamarádky jsem taky nikdy čas moc neměla, ale mám kolegyně, se kterými si můžu pokecat. A moje práce je pohyb.

Zlatuše: Ráno chodím běhat, naklepu si myšlenky v hlavě, děti jdou do školky a potom pracuji. Čas dělím mezi práv i a rodinu a samozřejmě jsou dny, které přinášejí i setkání s přáteli a inspirativní schůzky.


  • Padlo tady slovo: chůva. Máte s nimi dobré zkušenosti?


Zdeňka: V pravý čas jsem potkala Mílu Vondrákovou, která se mi starala už o Andrejku, je už vlastně členem naší rodiny, a tu kombinuji s babičkou. Před pár lety jsem potřebovala pomoc v domácnosti - když jsem hodně pracovala, nestíhala jsem uklízet. Ale nemám ráda binec a v okamžiku, kdy jsem to už nezvládala, můj muž prohlásil: "Ve dvě v noci vytírat, aby se kojenec ráno plazil po čisté podlaze, nebudeš!" Tak jsem si v Mníšku píchla inzerát - a takhle jsem našla Mílu.

Mirjam: My máme tři pomocníky z příbuzenstva. Jako režisérka a producentka si nemůžu dovolit říct, že nepřijdu do práce, protože musím s dětmi k lékaři nebo protože onemocněly, natáčecí den stojí několik set tisíc! Děti svoje chůvy milují. U jedné paní mají i svůj pokoj, svoje oblečení, takže žádné tahání sem a tam.

Zuzka: Zatím hlídání řešíme rodinnými příslušníky, chůvu jsme nehledali a doufáme, že to zvládneme sami, že se nějak podělíme. Ale byla bych nerada, aby bylo dítě fixované jen na mě a aby brečelo, když odcházím do práce.

Zlatuše: Teta nám od narození pomáhala s miminky i s domácností na plný úvazek. Chůvu nepotřebujeme, neboť máme to štěstí, že nám intenzívně pomáhají obě babičky. Je velké bohatství, když rodina opravdu funguje pospolu ve třech generacích.


  • Přičichly si už děti k vašemu řemeslu?

Zdeňka: Janička už hraje, mého syna v seriálu Velmi křehké vztahy, když jí dáme modré dupačky, vypadá jako kluk.

Mirjam: Skoro se všemi dětmi jsem už něco točila. Tříletá Rozálie hraje ve Kvasce, ale protože jsem si nebyla jistá, jestli to zvládne, protože to bylo čtrnáct natáčecích dnů, starší Anastázii jsem nechala hrát taky, jako dubl.

Zuzka: Zatím jsem ji s sebou nevzala, ale protože choreografové občas používají do svých představení malé děti, jsem zvědavá, kdy to potká i mě.

Zlatuše: Amonek fotografuje, natáčí, skládá hudbu, Elinka kreslí a tančí, obě děti zpívají, jednoduše hrají si. Nevodím je do kroužků ani na jeviště, až je v nich něco bude zvát k tvorbě, samy mi řeknou...


  • Máte nějaký vyhrazený den, který trávíte celá rodina, tatínek, maminka, děti, společně?

Zdeňka: My máme v létě tzv. Monarchtour. Začínáme v nekuřácké vinárně na Perštýně, pak jdeme na čokoládovou zmrzlinu, přes Karlův most, kde naše větší dítě předvádí taneční kreace, pokračujeme třeba lodí a pěšky přes Malou Stranu k autu a domů. Děláme to v pátek, kdy Pražáci jedou z Prahy pryč - a my jedeme do Prahy.

Mirjam: Když je čas, něco se vymyslí. Nedávno jsme jeli do Německa do aquaparku.

Zuzka: Když se sejde, že máme oba volno, sebereme se a jede-me na výlet nebo jdeme do restaurace na něco dobrého. A ted' do toho pomalu zapojujeme i Ellu.

Zlatuše: Snažíme se být spo-lečně každý víkend. Přes týden práce, přes víkend hra. Prožíváme intenzívně cyklus roku, Mikuláše, advent, Vánoce, karneval, Velikonoce, čarodějnice, pravidelně jezdíme s přáteli na Beltine, na čarodějnou noc na břehu Máchova jezera, snažíme se mít v létě dlouhé prázdniny, následuje posvícení a Dušičky. Každý rok to samé... Za chvíli však děti vyrostou a nebude je to bavit... Věřím však, že na to, co do nich vložíme, si zase vzpomenou, až budou mít vlast-ní děti a já jim s nimi budu pomáhat.

Připravila - Šárka Schmidtová, Foto - Dan Sklenář

Přepis chatu na www.blesk.cz

Napsal Vlasta V..

Přepis chatu na stránkách www.blesk.cz ze dne  26.2.2007


Bravurně zvládla všechno, co se od ní čekalo. Odpovídala na dotazy našich čtenářů, starala se  o svou dcerku, kterou nakonec musela i přebalit.

  • Dobrý den Ivano, jste skvělá herečka, moc se mi líbíte v Rodinných poutech. Přeji Vám  hodně krásných rolí a spokojenou rodinku. Petra z Dobříše (Petra)

Odpověď: Dobrý den, děkuju za tu miliardu otázek, která se tady na mě vyrojila a pokusíme  se s Janou a její kojeneckou hyperaktivitou za tu hodinu zvládnout maximum. Díky krajanko.

  • Dobré poledne, Zdeňko ! Jakpak se dnes máte? Pozvala vás redakce Blesku také na  oběd nebo jen na zdrbec ? :-)) Chci vám popřát hodně štěstíčka, spoustu bezva rolí a  také hodně zdraví a pohody celé Vaší reálné rodince :-)) Moc vám fandím ! Papa. DANA  (Danča)

Odpověď: Jsou to hrozní škrti, nalili mi vodu z kohoutku a nedali mi ani sušenku. S obědem  nepočítám. Taky zdravím.

  • Dobry den.Celá naše rodinka si Vás oblíbila. Chtěla jsem se zeptat,jestli plánujete ještě  jedno mimi a jaký věkový rozdíl se Vám zda ideální? Mějte se krásně a držíme palečky.  (martina)

Odpověď: Jedno miminko je ještě v plánu, tak za tři roky.

  • VĚŘÍM,ŽE SE TĚŠÍTE NA MIMINKO.JAK DLOUHO BUDETE DOMA S  MIMINKEM?PŘEJI VÁM AŤ VŠE ZVLÁDNETE VE ZDRAVÍ.  (Prazanova. A@seznam. cz)

Odpověď: Miminko se nám před osmi měsíci narodilo a doma jsem zůstala 5 týdnů, to  stačilo.

  • Vím, že v seriálu hraje také Vaše druhorozená dcera Jana. Jak reaguje, když ji jednou  oslovíte Štěpánku a potom zase Janičko? Nemá z toho občas zmatek? Jinak je to moc  pěkné děcko - gratuluji. (Andrea)

Odpověď: Pro jistotu ji častěji než Štěpáne, říkám frajere nebo broučku.

  • Dobrý den, moc se mi líbí Ivana ve vašem podání, myslím, že jste dobře vyzrála a vaše  herectví je stále lepší. V čem novém vás můžeme vidět, jak v divadle tak v televizi?  (Lenka)

Odpověď: V televizi zatím hraji jen ve Vkvečkách. Toužím po Večerníčku a Star Dance.  Uvidíme, co na to ostatní televize. V divadle budu zkoušet na podzim.

  • Jak si myslíte, že dopadnou naši hokejisté na mistrovství světa? (martin)

Odpověď: Nechám si to večer doma nastínit.

  • Dobré poledne, Zdenko,vypadáte čím dál lépe, prozraďte nám, jaké krémy používáte, nebo  Vaše krása je po mamince? (Slávka)

Odpověď: Používám kosmetiku Nobilis Tilia a Dermacol. Spíš než krémy sázím na oleje. Zkuste to je to výborné.

  • Hezký den, dokázala byste vyjmenovat aspoň pět drobných radostí dnešního dne? (Lenka)

Odpověď: Manžel odvezl Andrejku do školky = klidné ráno s kávou. 2. Jáňa spala dvě hodiny v kočárku = čas na kávu. 3. Dojela jsem bez zácpy do Holešovic,  ZAPARKOVALA, a muž nás večer pozval na večeři = nemusím vařit, a navíc jsou od 21.30 Zoufalé manželky, co víc si můžu při pondělku přát.

  • Dobrý den, mám spíš takovou soukromou otázku na Vašeho manžela. Pracovali jsme spolu ve firmě ŠKODA PRAHA a. s. a on odtud odešel. Proč, už se mu tam nelíbilo? Jinak Vám velice fandím, moc se mi líbíte jako herečka i jako žena. Docela mne popudilo, když před 2 lety jste měla být objev roku a NOVA "schválně" zveřejnila počty hlasů a tím pádem, jste nevyhrála, jenom proto, ze hrajete na Prime. Mějte se hezky a užívejte život. Děkuji za odpověď. Bára. (Bára)

Odpověď: Můj manžel dostal lepší nabídku a možnost pracovat se svými přáteli. Co se týká ceny TýTý, tak se těším na letošní 17. březen, kategorie Objev roku se mě už netýká, třeba se urodí něco jiného.

  • Ahoj Zdenka! Pozdravujem Ta zo Slovenska a som rada že Ti možem aspoň takto pogratulovat k výkonu v Krehkych vztahoch. Si jednoducho paradná... vtipná a prirodzená. Tak vela štastia najma v súkromnom živote:0) a samozrejme na doskach co znamenaju svet. Pekny den Cella)

Odpověď: Ďakujem velmi pekně, a zdravím na Slovensko.

  • Dobrý den, postavu kterou hrajete ve velmi křehkých vztazích ztotožňujete se s postavou nebo jste jiná děkuji havlík (Havlik)

Odpověď: Ivanka je něco jako moje zábavné alter ego.

  • Připadáte si jako zoufalá manželka? Doma u plotny se dvouma dětma? A kdo vám hlídá dceru když natáčíte?  Bere jí sebou (jančaa mončaa)

Odpověď: Jako "zoufalá manželka" si rozhodně nepřipadám, hlavně bych se v životě nenarvala do těch "džín", co nosí americké herečky. A nicméně občas bych víkend ve dvou uvítala. Na natáčení si bere chůvu nebo babičku.
{mospagebreak }
  • Dobrý den Zdeňko. Kolik cm měříte? (Pepa)

Odpověď: Měřím 170 cm.

  • Jak se Vám hraje bez manžela " Sýkorky" v seriálu Příliš křehké vztahy? (Josef Havíř)

Odpověď: Nejdříve jsem byla odchodem Tomáše Matonohy zklamaná, ale paradoxně mi tím umožnil hrát daleko pestřejší roli než doposud a vývoj postavy Ivany je na "soap operu" až nadstandardní.

  • Dobrý den, jak se Vám spolupracuje s výtvarníkem Liborem Škrlíkem?? A Jaké máte další plány, myslím, že by bylo škoda skončit s tímto projektem. Martin (Martin)

Odpověď: Libor Škrlík je nesmírně hodný člověk a naše spolupráce rozhodně nekončí, chtěla bych mu pomoci s vydáním knížky a rovněž budeme pokračovat s projektem výmaleb nemocnic. Už mu nedám vydechnout, ještě bude litovat, že mě poznal.

  • Točila jste někdy nahá? (Jiří)

Odpověď: Ne.

  • Dobrý den. Hrajete v nejstupidnějším seriálu, jaký kdy byl v TV vysílán. To jste na tom tak špatně, že se musíte zesměšňovat v takové stupiditě? (KANÁREK)
 
Odpověď: Chápu, že můžete mít na tento druh seriálu averzi, je to komerce, ale i ta se dá dělat dobře. Ale věřte mi, že setkávám spíše s pozitivními ohlasy. Já sama nejsem velkým příznivcem televize, ale znám hodně starších paní, kterým VKV dělají radost. A mně zase dělá radost ten pocit, že je to těší.

  • Dobrý den, moc Vás zdravím a přeji vše dobré! Jak jsem několikrát četla rozhovory s Vámi, usoudila jsem, že jste přes bio a zdravou stravu - jako u nás doma. Možná, že moje otázka je hloupá, ale co jste měla včera k obědu? Jen tak pro inspiraci... Děkuji za odpověď. (Blanka)

Odpověď: Domácí slepičí vývar, a řecký salát s olivami. V Chebu, bylo to báječné.

  • Můj syn Vás zve k nám na chatu,udělal by Vám na grilu kuřecí masíčko. Je to dietní a Vaší super postavě by to neuškodilo :D (je mu 15 let) (Slávka)

Odpověď: Tak mi napište, kde tu chatu máte, a my přijedeme. (www. zadnikova.cz).

  • Som vašou obdivovatelkou a velmi sa mi páčí váš uces a aj styl obliekania.Kedze som zo Slovenska tak vas poznam len z Rodinnych put a zaujima ma ci sa v obliekani a ucese musíte podriadovat scenaru,alebo ako to vlastne je...?Som skoro 3roky po pórode a stale sa mi nepodarilo zbavit sa buska,ale to bude asi preto ze necvicim...az sama sa smejem,to je jasne,ze.Inak som chuda len,len ked Vas vidim,hned ma mata ze mam brucho.Tak ako to robíte ze mate po pórode take ploche brusko? Drzim palce aj dcerkam zelam veta zdravia a malinka je krasna v seriali,uplne je vidiet,ze je vasa hned sa rozziari ked Vas zazrie.papa Eva (Eva)

Odpověď: Gratuluju k zdravé rodince. Co se týká účesu, stará se o mě již 5 let Blanka Hašková (Vypadáš skvělě, ČT1). Všechno nechávám na ní. Jsem spíše lajdák. A co se postavy týká, cvičím, a to hodně, takže je dobře, že to má výsledky.

  • Neuvažujete o koupi Gulfstreamu, aby Vám cesta na jednotlivá natáčení netrvala tak dlouho? (Jiri Krupka)

Odpověď: Nevím, o co se jedná. Pokud chcete, napište mi na www.zadnikova.cz.

  • Milá Zdeňko, jak to děláš, že Ti to tak sluší? Vypadáš skvěle. Moc Tě pozdravujeme a držíme ti pěsti. Jsi jednička. Kamarádi z časů studia na gymplu B.Němcové a z tanečních - Petr Vencl (konkurent z recitační soutěže :-))) a Milan Gonda - Loukotovi béčkaři :-) (Petr Vencl)

Odpověď: Čau kluci! ! ! ! Taky vás pozdravuju a jsem moc ráda, že už se nemusím učit na žádný písemky. Třeba se potkáme na nějaké recitační soutěži pro dospělé nebo seniory. Mějte se.

  • Dobry den paní Volencová. Velice Vás obdivuji jak vše zvládáte. Proč nepodáváte příkrmy malé Janičce po půl roce, jak spí v noci, nedáváte jí ani kaši na noc? Jak často v noci kojíte? Obdivuji též, že s ní můžete chodit cvičit, že tam vydrží. Moc pozdravuji a přeji pěkný den. (Renata)

Odpověď: Máme alergii v rodině, to znamená, že výhradně kojení do osmého měsíce je ta nejlepší prevence. V noci kojím tak pětkrát, s příkrmama pozvolna začínáme.

  • Nemám dotaz, jen vám chci popřát hodně štěstí a zdraví. V poutech hrajete "blbku" ale i tak jste mi sympatická. Takže přeju další sympatické role :-) (Lenixxx)

Odpověď: Blbka Vás zdraví. Díky.

  • Ahoj Zdeňko, prý se učíte hrát na nějaký hudební nástroj. Je to pravda? (Niky)

Odpověď: Od 14 let hraji na příčnou flétnu a v současné době vystupujeme se souborem příčných fléten SYRINX, což je ojedinělé seskupení jediné v republice, a mé kolegyně jsou tak dobré, že musím bohužel cvičit.

  • Milá Zdeňko, fandím Vám a zajímalo by mne, jestli máte nějakou roli v divadle nebo ve filmu, kterou byste chtěla ztvárnit, něco jako tajné přání. Děkuji. (Sváťa)

Odpověď: Sváťo, představ si roli ženy, po které touží alespoň tři chlapy, scéna se hemží dlouhýma sukněma, šermířema, koňským spřežením a všechno je to ukrutánsky romatické. Mým snem je natočit dobrou detektivku, něco jako "Bodie a Doyle" v sukních. Taky pokračování Krkonošských pohádek by nebylo k zahození.

  • Hezký den p. Zdenko mám vás ráda jako herečku, jste sympatická. Mám dotaz jsme obě z Č.T. jezdíte často k rodičům? Můžu vás tam potkat? Nebo třeba na jabkancové pouti? Moc děkuji a mějte se krásně. Zdraví vás Květa (Květa)

Odpověď: Do Č.T. jezdím velmi málo. Mám tam pohřbenou maminku, takže s tím setkáním to asi nedopadne.

  • Jsou nějaké odvážnější fota? (Tom)

Odpověď: Tome, odvážnější fota si nechávám po 40, třeba se ozve Playboy a nabídne mi 10 milionů za plavkovou kolekci.

  • Chatu máme na Sedlické přehradě,č.10 vím,že máte málo času,ale bylo by to super,vařím fakt dobře (Radek)

Odpověď: Tak Radku, napiš v létě kdy a my se těšíme.

  • Myslíte si,ze mít 180 cm je handicap? (Alenka)

Odpověď: Vážení a milí, Jáňa je hladová a pokakaná, musíme končit. Mějte se! !

Autor: red (26. 2. 2007)

Své děti vychovávám podle Jana Ámose

Napsal Časopis Naše rodina 6/2007.

Usměvavá Zdeňka Žádníková Volencová, známá ze seriálu Rodinná pouta, kde hrála roli Ivany Kučerové, přišla na schůzku i se svou malou ratolestí Janičkou. S nadšením vyprávěla o svém rodinném životě. Během rozhovoru Janička objevila diktafon a učinila z něj svoji nejoblíbenější hračku.

Je nezvyklé, že používáte dvě příjmení. Proč?
Jsem rozená Volencová, tohle jméno mám ráda a chtěla jsem si ho ponechat navždycky. Když jsem se pak vdávala za Radka Žádníka, položil mi otázku, jak to bude s dětmi. Co jim odpovíme na otázku, jestli jsem opravdu jejich maminka, když se jmenuju jinak. Tak jsem řekla, že udělám kompromis a budu požívat obě jména. Kdyby na mě ale zatlačil, asi bych zůstala jenom Volencová!

Přinesla jste si nějaký vzor rodinného života od svých rodičů?
Moje rodina byla z dětského pohledu naprosto ideální, protože mí rodiče se před námi vůbec nehádali. Opravdu se před námi nikdy nepohádali a já jsem měla pocit, že je všechno ideální, nikdy jsem neměla pocit ohrožení, že se něco rozpadá nebo je nějaký problém. Za to jsem jim velmi vděčná. Snažím se tento model uplatňovat i ve své rodině – v případě, že je nějaký problém, tak se neřeší před dětskýma očima. Děti si automaticky všechno vztahují na sebe, viní se, že jsou důvodem hádky, ačkoliv to tak samozřejmě není. Na druhou stranu se neumím hádat, protože mi chybí vzor (směje se). Nemám co kopírovat.

                   

To znamená, že se vůbec nehádáte? Jak tedy řešíte případné rozpory?
Mlčím. To je ta úplně nejhorší varianta. Mlčím a odcházím.

V dnešní době se polovina manželství rozvádí. Co podle vás stojí v pozadí tohoto stavu?
S oblibou se píše o rozpadu tradičního modelu české rodiny a za viníky se pokládají ženy, protože muži už nejsou rytíři, co mají zbroj. Žena vydělává větší peníze než muž, který je tím odsouzen do role podřadné, k níž není geneticky předurčen. Proto jsou všichni nešťastní, tápou, rozvádí se nebo se neberou.To je jedna verze. Podle mě je to dáno tím, že společnost je velmi rychlá a dráždivost doby je silná, proto potom věci obyčejné, jako je normální lidské štěstí, nudí. Když je pohoda, tak se často nic neděje – a tato dynamická společnost je nastavena na neustálou změnu, aby vše bylo akční a něco se dělo. Mnoha lidem potom mohou připadat tato letmá zastavení naplněná pokojem zbytečná, nudná, pomalá a prázdná. Mají pocit, že jsou šťastní v okamžiku, kdy jsou sami tím středobodem a kdy všechno „frčí“.

Zažila jste takový pocit někdy sama na sobě?
Ano, sama to znám. Jako maminka vím, že když má někdo velmi zajímavé zaměstnání, kde se neustále něco děje, a najednou se ocitne doma s miminem a den plyne a plyne a vy jste díky péči o dítě v sociální izolaci, a přitom jste zvyklá žít přítomným okamžikem a žít jej naplno, tak vám to najednou začne připadat jako absolutní ztráta času – místo toho, abyste to vnímala jako přechodné stádium. Jste potom protivná na svého partnera. Největší počet rozvedených manželství je v prvním roce života jejich dítěte. Ještě horší je, když partner bere dítě jako svou konkurenci. To už je úplně špatné. Je třeba si ohlídat, aby váš partner byl hodný a normální.

Svého muže jste prý poznala během výuky anglického jazyka. Zdědila jste pedagogické schopnosti po své mamince, která byla učitelkou?
Byla jsem učitelské dítě, tudíž jsem byla v kolektivu neoblíbená. Nicméně jsem měla doma vlastnoručně vyrobených třicet žákovských knížek, třicet sešitů a třicet písanek. Pěkně jsem to všechno opravovala, měla jsem své oblíbence a neoblíbence, hrála jsem si prostě na školu. Vidina, že půjdu v učitelských šlépějích, byla velmi zřetelná, pak jsem ale začala hrát divadlo a změnilo se to. Udělala jsem zkoušky i na pedagogickou fakultu na obor angličtina, ale nakonec jsem zvolila herectví. Učitelství jsem unikla jen o vlásek. Asi bych byla příšerná učitelka, protože bych vyžadovala zájem dětí. Moje učitelka na flétnu má dceru, která je učitelkou, učí tři roky a je velmi oblíbená, ale také vyčerpaná a už se u ní začíná objevovat „syndrom vyhoření“. Je to proto, že děti jsou z domova naprosto nevychované. Rodiče si velmi často myslí, že je škola supluje, že bude jejich děti vychovávat – a sami je nechávají být. Když máte deset agresorů ve třídě, kteří vám tykají a posílají vás kamsi, je to situace, se kterou bych si také neuměla poradit. Řezala bych je jako za Jana Ámose, ale to se vám každý uličník postaví a začne vám vykládat o právech dítěte.


Myslíte, že se v poslední době nějak změnil model výchovy dětí?
Určitě. Výchova je více liberální, a to je ta nejhorší možnost. Je velmi pohodlné být nedůsledný, ale je to krátkozraké a krátkodeché. U nás doma jsem já ta zlá maminka a můj muž je ten hodný. Budu klidně zlá krkavčí matka, a jsem přesvědčená, že jednou mi za to děti budou vděčné. Budou vědět, co je to řád a nebudou z nich agresoři, kteří vytáčejí paní učitelku. Propadla bych se hanbou, mít takové děti. Jakmile jednou stojíte na druhé straně barikády (a já jsem si vyzkoušela, jaké to je, učit malé děti), tak si dáte ještě větší pozor, aby se vaše dítě chovalo slušně. Učila jsem děti angličtinu na prvním stupni. Oni vám řeknou všechno na své rodiče, ale také řeknou všechno na vás. Měla jsem možnost pozorovat, jak rodiče ke svému dítěti přistupují. V tomto věku jsou ještě schopné změny, ačkoliv ne velké. Je smutné, jak rodiče nechávají své děti být. Navíc jsou dnes děti velmi hyperaktivní. Například v Anglii s tím měli velké problémy, navrhli proto bezaditivní léčbu – stravu, kde nejsou obsažená žádná „éčka“, bez chemických přísad, a 80 % všech těch dětí se výrazně zklidnilo. Na dětech se podepisuje i to, co jedí. A to je neustále velký chemický koktejl, jejich mozek je všemi těmito věcmi drážděný. I zdravá výživa je jeden z faktorů vlivu na chování dítěte.

Vaše maminka zemřela na rakovinu, když vám bylo sedmnáct let. Bylo to pro vás jistě velmi těžké.
V tu chvíli si uvědomujete tu velkou nespravedlivost. A hlavně ze dne na den zestárnete o tisíc let a jste dospělý člověk, který se nemá kam jít schovat, protože táta má v tu chvíli dost problémů sám se sebou a mladší sourozenec se logicky uzavře sám do sebe. Jste vlastně strašně sama. Vnímala jsem jen ten obrovský pocit bezmoci a obrovskou samotu.. Tu cítím doteď, a to je mi 32 a mám dvě děti. Ten pocit se lety znásobuje. I Vánoce mám ráda spíš kvůli dětem, než abych si jich užívala. Pouze je vytvářím, protože vím, že pro děti je to důležité. Moje děti si je užívají skrze mě, to má svůj velký význam.

                   

Posunul vás tento bolestný prožitek někam dál?
Člověk se často k Bohu obrací, když mu teče do bot. Já jsem bohužel pleva. V době nemoci jsem chodila do kostela a prosila jsem za to, aby se naše maminka uzdravila, a když se to nestalo, tak jsem se logicky příšerně naštvala a už se spoléhám jenom sama na sebe, protože vím, že žádná jiná síla mi v tom nepomůže. Moje babička s dědou a nejstarší strýc jsou věřící, i tatínek byl vychováván v křesťanské víře. Snažím se žít podle desatera kvůli sobě a lidem okolo. Dar víry mi není bohužel dopřán.

Objevila jste nějaký talent u své dcery Andrejky?
Bohužel, starší Andrejka se předvádí, zpívá a je velmi extrovertní. Nechci, aby byla herečka, ale jsem ráda, že se nikde neztratí, nebojí se, nemá ostych, je velmi společenská. Jana je mezi lidmi od svých pěti týdnů a obávám se, že to bude ještě více sociálně adaptabilnější tvor. Myslím, že to budou veselé a šťastné holky. Snažím se je vést i ke sportu, protože vím, že pohyb je velmi důležitý, proháním je (směje se). Je to dobré pro to, aby nezačaly „blbnout“ a chytat se party. Dělat od útlého věku sport a dát jim vzdělání, informovanost…, to je to nejlepší, co pro své děti můžete udělat. Se mnou to mají dcery těžké, protože jsem – ač na to nevypadám – přísná maminka, ať se jedná o jídlo nebo způsob trávení času. Než je pochválím, tak to už musí být! Chválím je, když jsou samy od sebe hodné, nebo když se správně rozhodnou (to se týká starší Andrejky).

Jak vnímala vaše starší dcerka příchod dalšího dítěte do rodiny?
Připravovali jsme ji na tuto chvíli podle „chytrých knížek“. Narození Jany měla spojené se samými příjemnými věcmi, včetně dárků, které Janička přinesla. A hlavně – Jana jí nic nebere a neohrožuje ji. Teď, když je jí půl roku, začala Andrejku bavit, protože se na ní už směje, komunikují spolu. Andrejka ji chrání a má ji ráda. Samozřejmě, teď je Andrejka tatínkův mazlík, jsou věčně spolu.

Stala jste se tváří kosmetické řady Dermacol, jste tedy také modelkou. Co si myslíte o současném trendu velmi hubených modelek?
Já mám ráda pevné zdravé tělo. Kostičky mě moc neberou. Nejvíce mě rozčilují maminky, kterým lezou kostičky z kalhot a vedle vedou svého syna nebo dceru, kteří mají zhruba tak o deset kilo víc než by měli. Jsou malí a já vidím, že jdou do Macdonaldu, dítě si dá hamburger a jablkovou taštičku, čímž mu matka zadělává na velké problémy, ale sama by to nejedla. Nebo aby maminka mohla jezdit na rotopedu, tak dítě žužlá sušenku.

Co vám dává a bere profese herectví?
Někteří lidé se na tuto profesi dívají s despektem. Dodnes si pamatuji, jak zřetelná změna chování nastala u lidí, kteří mě měli zaregistrovanou jako učitelku angličtiny, poté, co zjistili, že jsem herečka. Muži se jakoby více rozsvítili, protože najednou máte punc, že komunikace může být více než standardní, anebo vám naopak přestanou věřit to, co jim říkáte, myslí si „ona tady hraje nějaké divadlo“. To je jeden druh lidí, podle mě méně inteligentní, a potom, herectví je méně obvyklé povolání, a proto lidi samozřejmě více zajímá. Co se týká ztráty anonymity, tak to nikomu nepřeju… Povolání herce má samozřejmě svůj rub a líc, ale ne že bych si stěžovala. To ne. Kdo tvrdí, že ho popularita obtěžuje, tak si v zásadě vymýšlí, protože zájem je milý, a pokud neobtěžuje a není zlý a nikdo vám nezasahuje do soukromí, tak je to v pořádku.

Máte nějakou vysněnou roli, kterou byste si chtěla zahrát?
Mám mnoho vysněných rolí. Chtěla bych hrát v nějakém úžasném velkofilmu, kde bych hrála hlavní roli osudové ženy, o kterou by se rvalo alespoň pět nádherných mužů. A vybrala bych si toho nejhezčího po dramatických okolnostech a s tím bych žila. To by bylo úplně úžasné. Nejlépe by to zrežíroval Cortéz nebo Almódovar, který by si do toho dal pár naturalistických, minimalistických a abstraktních vizí.

Kde čerpáte energii do nového dne?
Momentálně se nacházím ve fázi, že mi udělá největší radost, když obě dvě holky spí a já si večer sednu a dám nohy nahoru. Jednou týdně nebo za čtrnáct dní hraji na flétnu, zavřu se do světa Bacha, Telemanna, Charpentiera – a je to krása. A večer, když holčičky usnou, tak s mužem virtuálně cestujeme. Baví mě jiné země a odlišné kultury, ale teď s dětmi jsme odkázáni do světa hotelů. Děti ocení nejvíce moře, bábovičky, baštu, minidisco a večer postel, když jsou utahané jako koťata. Poznávací výlety jsou tím posledním, co je zajímá. Tak spřádáme plány na POTOM. Moc se těším na návštěvu Řecka, Irska, na Sardinii…
Budoucnost se nějakým způsobem vytváří a já se těším, co mi přinese. Vždy, když rekapituluji, co se za celý rok událo, nestačím se divit, jak je ten světaběh rychlý.

 
Markéta Vrabcová
Foto Miroslav Martinovský a archiv


Zdeňka Žádníková, rozená Volencová, se narodila 25. října 1974 v Ústí nad Orlicí, vyrůstala v České Třebové. Od čtrnácti let byla členkou dramatického kroužku v Hradci Králové a stala se členkou hradeckého divadla Jesličky. Po maturitě na gymnáziu v Hradci Králové studovala od roku 1994 na DAMU obor loutkové a alternativní herectví. Po škole přešel celý její ročník do pražského Dejvického divadla, kde nastudovala role v dramatech Příběhy obyčejného šílenství, Bratři Karamazovy, v Mozartově Kouzelné flétně a v příběhu Lovestory.
Účinkovala ve dvou amerických filmech Melting Glass a Ann Frank, k čemuž jí dopomohla dobrá znalost anglického jazyka. Nejvíc se však do povědomí televizních diváků zapsala rolí Ivany Kučerové Hruškové v televizním seriálu Rodinná pouta (nyní Křehké vztahy). Strmá křivka její popularity se odrazila v nominaci na Objev roku 2004 v anketě TýTý.
Zdeňka Žádníková je vdaná od roku 2002 za manžela Radka, ekonoma, a má dvě dcery, Andreu a Janu.

Co můžeme ovlivnit

Napsal Pavel Veselý.

Co můžeme ovlivnit


Webové stránky herečky Zdeňky  Žádníkové uvádí verš Jaroslava  Seiferta:"Kdo hledá, je očekáván, kdo  čeká, je jen nalezen".

Když jsem si jednou ráno stránky otevřel, byl  jsem ten den už sedmatřicátý, kdo si Seifertův verš přečetl. Pozoruhodné. A patřil jsem mezi  dvacet šest tisíc sto sedmdesát tři čtenáře, kteří si  stránky Zdeňky Žádníkové otevřeli od chvíle, kdy  je autor začal vytvářet.

 Chvála internetu

Kdybychom před několika málo lety zatoužili pohlédnout do tváře svého oblíbeného herce nebo  herečky a chtěli si přečíst, co řekl, hrabali bychom se v hromadě starých novin a časopisů a celé rodině vyhrožovali : "Jestli mi někdo vyhodil ten časák se Šafránkovou, ať se těší, co mu udělám!"
    Dnes stačí nastartovat domácí "písíčko", skočit na web, kliknout na "kíbordu" a už se na nás filmový či televizní hrdina usmívá, sděluje nám, co  zažil, co právě dělá, co mu chutná, kam pojede  na dovolenou.
    Webové stránky Zdeňky Žádníkové nás informují nejen o tom, kdy se narodila, ale také že  umí velmi dobře anglicky, díky čemuž dostala role v amerických filmech "Melting Glass" a "Ann Frank";  že hrála v televizních pohádkách "O dobré a zlé vodě", "0 pyšném panovníkovi", "Kašpárkovy rolničky"  nebo "Tajemství mořské panny"; že na divadelní  Akademii vystudovala obor loutkové a alternativní  herectví a že dobře zpívá, což dokázala v úloze První dámy v Mozartově Kouzelné flétně na scéně domovského Dejvického divadla. Nicméně rolí, která ji doposud nejvíce proslavila, je úloha Ivany Kučerové v televizním seriálu Rodinná pouta.

První proměna

Na to, kde dráha mladé herečky začala se už ptáme paní Zdeňky rovnou.
    "Na přijímací zkoušky do královéhradeckého  dětského divadla Jesličky přišla brýlatá holčička  řekla, že čte knížky, věří v dobro, chce být herečkou a bude hrát princezny jako paní Šafránková,"  začíná vyprávět.
    "To jsem na ně vysypala, oni mě přijali a já tam zůstala sedm let. Hrálo se každý čtvrtek, což byl  pro mne pokaždé vrchol týdne. Dá se říct, že pubertu jsem strávila v Jesličkách."
    Všechno dopadlo tak, jak na začátku oznámila: stala se herečkou a princezny v pohádkách si  taky zahrála. Tvrdí, že do desíti let vypadala a chovala se jako kluk, ale pak se z ní během půl roku stala slečinka a důležitá umělkyně. To poslední pronáší s úsměvem a jemnou ironií v hlase.
    "Když vidím dvanáctiletý holky, velmi s nimi  soucítím. Chápu zmatek v jejich kebulkách, protože si ty chemický reakce ještě dost dobře pamatuju. Jsem přešťastná, že je mi dvaatřicet a nemusím ten stav znovu prožívat."

Divadlo a opera

Zdeňka Žádníková se cítí být především divadelní  herečkou, přestože filmovou práci si taky vyzkoušela a s televizními Rodinnými pouty je svázána  už třetím rokem.
    "Divadlo pro mne představuje jakousi ochrannou slupku, pod kterou se k sobě chováme hezky.  Pracujeme s vlastním tělem, s náladami a emocemi, ledacos na sebe mimoděk vyzradíme, ale  nikdo toho nezneužije. Jenže setkání se životem mimo divadlo je pak často jako srážka s vlakem  - divíme se, že dané slovo neplatí a že si lidi lžou..."
    Pozornější čtenáři si jistě všimli zmínky o roli První dámy v Mozartově Kouzelné flétně. To je  přeci opera, řeknou si vzápětí. No a zpívat v opeře, to není jako zabroukat si "Andulko šafářova".  Tohle si řeknou a budou kroutit hlavou, jak to ta  seriálová Ivana Kučerová, i když ji máme rádi, ale  jak to ona dovede? Nu, Zdeňka Žádníková chodila léta do "lidušky",  kde se učila hrát na příčnou  flétnu, a později se pro roli do inscenace Pazour  trochu pocvičila i na altsaxofon. Má hezký a kultivovaný soprán, který chtěli využít i muzikáloví režiséři.

Pevná pouta

"Je jasné, že mi televizní seriál Rodinná pouta vzal  anonymitu. Sice z toho nemám žádná traumata,  ale ten zájem a obdiv mé práce mi ve srovnání  s prací chirurga nebo vědce přijde až neregulérní. Divadelní herectví mě ohromně baví a inspiruje, práce pro televizi mě živí. Ale i takovou práci  je možné dělat naplno, profesionálně, s uspokojením. Třetí řada Pout má parametry jakéhokoliv

************************************************************************************************************

Where to find a husband? 

(Kde najít manžela?) 

Zdeňka Žádníková hrála ve dvou amerických filmech - nikdo ji nedaboval  a bez problému se anglicky domluvila  se štábem. Zkrátka umí, na čemž má  svůj podíl i tatínek-když vyšlo najevo,  že Zdeňka chce být herečkou, nebyl  zrovna nadšený a přál si, aby vedle  herectví dělala i něco jiného. Dohodli
se na angličtině a uzavřeli úmluvu:  on bude respektovat DAMU a ona se  kvalitně naučí jazyk. Šlo jí to a nakonec  angličtinu dokonce učila. A jak to bývá  nejen v pohádkách - v jednom podniku  byl jejím studentem mladý ekonom, který  se poctivě učil, nikdy nezapomněl úkol a tak podezřele často psal dobrovolně  eseje, až konečně svoji učitelku  upoutal natolik, že se stali manželi.

***************************************************************************************************************
{mospagebreak } 

evropského seriálu a já jsem pyšná na to, že  v nich hraju."
        Vzpomíná, že při rozjezdu první série Rodinných pout byl jejich kredit, zvláště mezi herci  střední generace, na bodu mrazu. O účinkování  v seriálu se hovořilo s despektem. "
    "V duchu ještě slyším kritická slova jednoho  z herců Národního divadla, která po prvních dílech seriálu pronesl na adresu Jana Kačera, představujícího hlavu rodu Rubešových. Uběhly dva  roky a někdejší kritik hraje jednoho seriálového  chlapíka za druhým."

 

Kdo se vlastně narodil?

Třetí sérii Rodinných pout režíruje Vladimír Drha, který přinesl filmový způsob práce. Změnila  se produkce, způsob svícení i snímání, přibylo exteriérů.
    "Seriál je dnes o tři třídy výš a myslím, že to  při pohledu na obrazovku postřehnou také diváci, i když třeba nepoznají, čím to je a co se vlastně změnilo."
    Zdeňka Žádníková má čtyřletou Andrejku a před nedávnem přibyla do rodiny malá Jana.  Jak si autorky, režisér a televizní štáb poradili se  skutečností, že jedna z hrdinek seriálu čeká miminko?
    "To byla poměrně kuriózní situace: vloni v srpnu se podle scénáře točilo, že Ivana čeká miminko. A v říjnu jsem zjistila, že jsem opravdu ve druhém měsíci! Jako Ivana Kučerová i jako Zdeňka Žádníková jsem prožívala filmové i skutečné těhotenství. Pak jsem osmnáctého června 2006 porodila naši holčičku Janičku a o dva dny později,  v dílu který byl předtočený dopředu, seriálového  syna Štěpánka. Ted' vesele pokračujeme dál a Jana hraje Štěpána:'

Život je pro žití

Zdeňka Žádníková prozrazuje, že dovede být "nechutně výkonná." Stíhá divadlo, seriál, děti, flétnu,  cvičení a když se zakousne, skoro nepotřebuje  odpočívat... Aby ovšem nevypadala jako robot  nebo jako vejtaha, hned dodává, že má pomocnici na úklid, že pomáhá i manželova maminka a že  na natáčení do Primy s ní jezdí rodinná přítelkyně,  která hlídá Janu, když je máma "na place".
    "Znám chlapy, kteří by neunesli, kdyby měli  zaplatit za úklid někomu cizímu. Snad jim ani nejde o ty peníze, ale o přesvědčení, že to má ženská zvládnout sama. Já se však nechci životem  prohnat s vysavačem a prachovkou a naštěstí  máme s mužem stejné priority - byl to on, kdo  mi navrhl, abychom našli někoho na úklid. I další bezvadné lidi kolem sebe musím pochválit - ať už ty nejbližší v rodině a mezi přáteli, tak například mezi sousedy. Vrátím se večer z natáčení  a za okamžik zazvoní paní Červenková s kouřícím  hrncem polévky a se slovy - hele, určitě jsi neměla čas něco uvařit, tady máš večeři."

 

Doma jí říkají "bio-eko-czecho" 

Zdeňka nezavrhuje klasickou českou kuchyni, jen  si je vědoma, co dokáže: "Když si dáte guláš se  šesti, na pár hodin odpadnete a začnete mluvit  v holých větách. S tím moc nenaděláte - předevčírem například udělala Radkova maminka báječnýho králíka na smetaně s knedlíkem. Bylo to  úžasný, ale je fakt, že můj muž po jídle absolutně  přestal komunikovat" prozrazuje s úsměvem.
    "Nejsem militantní a necpu rodinu jenom  ovesnými vločkami. Snažím se ale kupovat co  nejkvalitnější potraviny. Nabídka je u nás docela slušná, protože poptávka vyburcovala výrobce a ze zdravé výživy se stal slušný byznys. Je to  trochu móda, na které se na první pohled vezu  i já, protože i piškoty pro holky mám bio, ale podívejme se na to z druhé strany: moje maminka  zemřela na rakovinu. Já sama nemohu ovlivnit  například kvalitu ovzduší nebo své genové dispozice, ale mohu ovlivnit způsob života. Nemusím kouřit a nemusím jíst hlouposti."

TEXT A FOTO: PAVEL VESELÝ



Downloadhttp://bigtheme.net/joomla Joomla Templates