Z tisku

Konec Rodinných pout

Napsal Glanc - 1/2007.

Kauza: Konec Rodinných pout (AMOk)

Rodinná pouta byla nejdelším českým televizním scénářem. První a druhá řada měly 240 dílů.

Třetí řada neplánovaně skončila uvedením 246. dílu. Autorky Jitka a Kateřina Bártů napsaly 12 480 stránek scénáře sahajícího do výšky tří metrů. Rodinná pouta také umožnila prosadit se řadě nových seriálových hvězd – Tomáši Krejčířovi, Alici Bendové a dalším. Seriál skončil ve chvíli, kdy ho pravidelně sledovalo přes milion diváků.

Osudným se mu staly spory televize Prima s bývalou produkcí seriálu, se kterou se televize rozloučila po druhé sérii Rodinných pout. Společnost Pro TV se vrátila do hry dodatkem ke smlouvě, který Primě a scenáristkám Bártů nedovoluje přenést autorská práva na Rodinná pouta jinému producentovi. Soud dal společnosti zapravdu, když zastavil natáčení dalších dílů. Primě nezbylo než seriál do konce roku uvádět jako „Pravidelnou dávku emocí“ a hned od ledna vyjela s „novým“ seriálem Velmi křehké vztahy. Diváci Rodinných pout by neměli být zklamaní, setkávají se stejnými postavami v novém, atraktivnějším = nemocničním prostředí.

Jednatel Pro TV Jan Novotný se tvářil hodně neústupně, ale na základě toho, že se teď odmítá ke sporu s Primou vyjadřovat, usuzujeme, že je nakloněn zakopat válečnou sekeru a dohodnout se s televizí na odškodnění. Další případné soudy by se mohly táhnout do nekonečna a o peníze jde až v první řadě.

 

ŽALOBCE

Jan Novotný - Producent Pro TV, který svými žalobami ukončil nejdelší český seriál.

„Byly porušeny závazky, které byly uzavřeny mezi námi a Primou a mezi námi a scenáristkami… Autorsky chráněné jsou i charaktery postav či prostředí. Jejich použití bych vnímal jako podvod a řešil by to opět soud… Jestli nás Prima vyzve k dalšímu jednání, jsme připraveni.“

OBHÁJCE

Jana Malíková - Mluvčí televize Prima.

„Společnost Pro TV nemá žádná autorská práva ke scénáři ani k postavám seriálu Rodinná pouta. To byl a je mýtus, šířený právě skupinou okolo společnosti Pro TV. Při přípravě nového seriálu Velmi křehké vztahy jsme však zvažovali všechny možné aspekty dalšího, dle našeho názoru nezákonného postupu společnosti Pro TV. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli pro výrobu a vysílání nového seriálu, který by měl být před útoky ze strany společnosti Pro TV lépe chráněn, neboť se jedná o nový pořad. Jednání s Pro TV se v tuto chvíli nikam neposunula. Prima TV respektuje soudní rozhodnutí a ukončila vysílání seriálu Rodinná pouta. Na vývoji celé záležitosti i nadále pracují právníci.“

KORUNNÍ SVĚDEK

Jitka Bártů - Scenáristka Rodinných pout a Velmi křehkých vztahů.

„Bývalý výkonný producent si dělá nesmyslné nároky. Zaštiťuje se tím, že je autorem, který vymyslel model unikátní výroby Rodinných pout. Teď se mu po několika marných pokusech podařilo uspět a seriál musel být zrušen. Píšeme proto nový příběh se starými postavami - každý autor si přece se svými postavami může dělat, co chce. Přitom se pokoušíme vyjít vstříc divákům, aby seriál typu Rodinných pout nezmizel. Dobíháme skluzy a nevycházíme z domu. Píšeme 16 i 18 hodin denně, a když se ponoříme do práce, zapomínáme jíst.“

Dům už jsem dodělala

Napsal Magazín AHA 13/1 - 15.12.2006.

Dům už jsem dodělala.

    Teď rekonstruuju tělo.

 

Zdeňka Žádníková (32) je prototypem ideální ženy. Vyznává zásady zdravé stravy, ale manželovi klidně dopřává guláš s knedlíkem. Těsně před porodem organizovala poslední dodělávky při stavbě rodinného domu.
     Hraje roli Ivanky v seriálu Rodinná pouta a stíhá i představení v Dejvickém divadle přesto, že má doma teď už půlroční miminko.

  • Nebudu se ptát na to, jak to všechno stíháte a zvládáte. Ale zajímá mě, jestli je vaše hyperaktivní povaha konečně spokojená?
     „No...Kdyby se našlo něco zajímavého, vůbec by mi to nevadilo. (směje se Zdeňka). Když vás něco baví, čas a zátěž vnímáte jinak, než když něco děláte jen proto, že musíte. Pokud by mi tedy někdo řekl, že má pro mě v divadle krásnou roli , okamžitě volám: JO.
 
  • Prožíváte první měsíce mladší dcery Janičky stejně, jako před třemi lety období se starší Andrejkou?
 
    Teď už jsem matka poučená, nejančím a nehroutím se. Přijde mi legrační, jak jsem tenkrát skoro nic nezvládala. Paradoxně se dvěma holčičkami stihnu asi třikrát tolik, než když jsem měla jen jednu. Už se mi nestává, že bych byla ještě ve čtyři hodiny odpoledne v noční košili a neučesaná a nemám pocit, že by mi nestačilo ani 48 hodin na jeden den. S Andrejkou bylo nemyslitelný, že bych už v devět ráno byla na tréninku. Teď ráno všechny vzbudím, udělám snídani, holky nacpu do auta a během pár minut frčíme. Kdyby mi někdo před rokem říkal, že 18. června porodím a 6. srpna už budu točit další díly seriálu, vysmála bych se mu. Ale teď říkám, že všechno je možný. Celý život se vám posouvají hranice. A když se vám narodí dítě, začínáte zase od začátku,postupně zjišťujete, co si s mrnětem můžete dovolit. Těší mě, že se doba mění a všichni respektují děti a nevnímají je jako tzv.hlasitý problém. Protože Jana se mnou od pěti týdnů prožívá úplně všechno. Natáčení (Janička hraje Zdeňčina seriálového synka Štěpánka – pozn.red.), rozhovory, focení, zkoušky, už se stalo i to, že během představení v divadle spinkala v šatně. Všechno ji baví a je pořád klidná a hodná. Je to dítě za odměnu. Máme ji trochu jako reklamu na mateřství. Většina z mých bezdětných kolegů nebo přátel mi říká, že až jednou bude mít dítě, tak přesně tohle. Protože je krásný, tichý, komunikativní, usmívá se a neřve.

  • Dceru jste pojmenovala podle Karafiátových Broučků. Proč?
     Protože Broučci jsou na sebe hodní. A Janinka byla ze všech nejhodnější. Jako bychom tušili, jak hodné se nám narodí dítě. 
 
  • Letos zažijete první Vánoce s Janičkou, ale taky v novém domku. Jak se na ně připravujete?
     8 stupňů Celsia mi zatím Vánoce moc neevokuje, ani koledy jsem si ještě nezačala pouštět. Na svátky se nejvíc těší asi Andrejka. Je teď permanentně velmi hodná, protože tuší, že jde do tuhého. Vždycky, když chce něco provést, tak se zarazí, a řekne: »No jo, to by se ježíškovi možná nelíbilo« a my máme vystaráno. Takže já mám teď dvě nejhodnější holky pod sluncem. Jednu proto, že je ještě kojenec a druhou pro to, že má ježíška v zádech. Ale já se netěším až na ty klasické svátky. Radost mi udělalo třeba to, že jsme 5. prosince dělali dětem ve školce  Mikuláše, čerta a anděla. Ve svých svatebních šatech, které se k tomu účelu perfektně hodí...
 
  • Neříkají vám občas kamarádky, že anděl je váš manžel?
     Manžel byl zrovna za čerta.A poslouchal anděla na slovo, takže jsem si tu situaci velmi užívala. Kdy se nám to stane v reálu, že ano. Kromě Štědrého dne se těším na 27. prosince. S flétnovým kvartetem Syrinx pořádáme koncert pro naše přátele a sousedy v našem obýváku. Vstup je v lodičkách a společenských šatech, takže provětráme plesové garderoby. Máme  výborné sousedy, tak jsme se rozhodli založit pár tradic. Například Ligu v Člověče, nezlob se, v létě turnaj v petanque a tak.
 
 
     
  • Mám pocit, že jste manžela hodně přivedla do svého světa. Nechal se přivést snadno?
     Snadno a rád. Moje aktivity mu nevadí, naopak i on se jimi baví. Říkal, že od té doby, co mě poznal, nesnědl nikdy tolik zeleninových salátů a neviděl tolik divadelních představení....
 
  • Manžel je ekonom, vy herečka, on si dá rád guláš s knedlíky, vy dáváte přednost biopotravinám. Neměla jste někdy chuť změnit ho k obrazu svému?
     Ne, to by byla věčná škoda.

  • Opravdu není nic, co vám na manželovi vadí?
     Na to mám standardní odpověď - Jeho mezilopatkové svaly.
 
  • Prosím?
      Posilovně se vyhýbá obloukem

  • A jak jsem na tom teď Vy?
     Áá..a máme tu oblíbenou otázku.Ke štěstí mi chybí ještě čtyři kila, které bych ráda – k nelibosti mého manžela – zhubla, Z legrace říkám, že jsem dodělala dům a teď se vrhám na rekonstrukci těla...takže tréninky a zase tréninky.Naštěstí mě to baví.
 
  • Byl domek váš dlouholetý sen?
     Bydleli jsme v malém vlhkém bytě v Mníšku pod Brdy a domluvili se, že na domek si počkáme. Manžel by klidně bydlel i v paneláku, kde vyrůstal, ale pro mě byla představa pražského sídliště velmi obtížně akceptovatelná. Směr na Strakonice mi vyhovuje, protože jste hned v Brdech a navíc je to i blízko na Šumavu.  
 
  • Co v domě za každou cenu chtěla mít? Co by vám tam chybělo?
     Závěsné houpací křeslo, shoz na špinavé prádlo z prvního patra, aby se s ním nemuselo chodit po schodech, klavír a knihovna.
 
  • Klavír jste měla i v tom původním 1+1?
     Ne, měla jsem ho v předchozím bytě, kde jsem byla v podnájmu. Koupila jsem si ho za svůj první honorář, když jsem moderovala trojjazyčně, což dneska vůbec nechápu, jak jsem zvládla, Silvestra 2000 v jednom pražském hotelu. To jsem byla ještě studentka.

  • Za co jste utratila opravdu hříšné peníze?
    Za závěsnou houpací brazilskou síť pro dva. Dodnes ji mám, koupila jsem si ji taky během studií na DAMU a stála 3000 korun. Asi tři týdny jsem kolem ní chodila, než jsem se rozhodla. Byly to tenkrát opravdu šílený peníze a já potom dva měsíce jedla jen rohlíky. Nebylo to jednoduché, ale stálo to za to.
 
  • Jednoduché to teď nemá ani vaše seriálová Ivanka z Rodinných pout. Umřel jí manžel Richard, zůstala se třemi dětmi, co ji čeká dál?
     Pro Ivanku je to nezáviděníhodná situace, ale pro mě jako pro herečku zajímavý úkol. Nejdřív mi bylo trochu líto, že Tomáš Matonoha končí s postavou Richarda, protože jsme byli dobře sehraní , ale tím, že nepokračuje, mně umožnil hrát trochu jinou Ivanku. Je zajímavé hrát ji z úhlu, jak se chová, když se jí stane velké neštěstí, jak se z toho berchá, jak ji to ovlivní. Takový vývoj postavy je na soap operu až nadstandardní. V první řadě byla rozevlátá a řešila pořád jen diety a chlapy, ale teď ve třetí řadě je mi mnohem bližší. Dospěla k určité sebeironii, kterou mám ráda. Na třetí řadu seriálu jsem opravdu hrdá. Zvažovala jsem, jestli do ní jít a jméno režiséra Vladimíra Drhy mi v rozhodování hodně pomohlo. První věta, kterou na place nám hercům řekl,byla, že se můžeme pohybovat a hrát si kdekoliv  v prostoru a kamery si nás vždycky najdou. Což je pro mě osvobozující a je to voda na můj mlýn. Dřív jsme měli přesně dané, kam ještě můžeme šlápnout a kam už ne.

  • V první sérii jste scénáristkám vnukla nápad udělat v jednom díle z Ivanky blondýnku. Ve třetí řadě jste jim taky nějaký podstrčila?
    Mám takový nápad, přání, jak by se osud Ivanky mohl dál odvíjet. Přesněji řečeno, se kterou seriálovou postavou by se mohla sblížit.Katka s Jitkou Bártů mi zatím odolávají. No,ještě mám čas,uvidíme.

  • S Ivankou žijete třetí rok. Co jste se díky ní naučila? A od ní?
    Naučila jsem se koncentrovaně vstřebávat velké množství textu. Díky novému režisérovi a nové produkci ETAMPU není problém do seriálu přidat jakýkoliv nápad a situace. Pokud ten nápad mám, tak jej také ale musím zrealizovat v co nejkratším čase a pokud možno hned napoprvé dobře. A co jsem se naučila od Ivanky? Těžko říct. Možná některé věci víc zlehčovat, protože já leccos beru zbytečně vážně. A doufám, že jsem na rozdíl od ní míň roztomilá.

Monika Seidlová






Maminčin rozhovor

Napsal Časopis MAMINKA - Listopad 2006.

Zdeňka Žádníková Volencová

 


"Jáňa je zlaté dítě", řekla mi hned na úvod charismatická rozzářená herečka.  A vážně. Janička ležela při našem povídání spokojeně v kočárku, nebo  pozorovala okolí z máminy náruče. Každopádně během dvou hodin, kdy mi Zdeňka prozradila řadu zajímavostí, ani jednou nazaplakala...


V červnu jsi porodila svoji  druhou dceru Janičku. Jaký byl  druhý porod v porovnání s tím  prvním?

Byl luxusní, naprosto nesrovnatelný  s prvním. Jednak už jsem věděla, do  čeho jdu a co mě čeká, a také to bylo o dost rychlejší. Jana se rozhodla přijít na  svět zrovna, když jsme byli s manželem a Andrejkou na svatbě našich přátel v Plzni.  Do porodnice jsme jeli v deset hodin večer  rovnou odtamtud a ve čtyři hodiny ráno se Janička narodila. Na porodní sál jsem  díky tomu vstupovala jako opravdová  hvězda - s make-upem, dlouhými  náušnicemi a v lodičkách. Vzpomínám si, že jsem panu primáři  Chmeloví řekla: Dám si sprchu, sundám  náušnice a jdeme na to. Skvělé bylo také to,  že porodnice v Motole byla ten víkend úplně  prázdná. Bylo to celé neskutečně klidné a příjemné a taková je i Jáňa.

Jak to přožívala tvoje čtyřletá  dcera Andrejka?

Andrejka na svatbě pomáhala rozbalovat  svatební dary, mezitím já už jsem měla  každé tři minuty kontrakce. To bylo pořád:  "Maminko, ještě jeden dáleček rozbalím".  Svatebčani měli opravdu nezapomenutelné  zpestření. Andrejku jsme cestou z Plzně  vyložili u babičky a ona bedlivě čekala, až jí  zavoláme z porodnice.

Jaký máš názor na epidurální  analgezii a jiné tišící prostředky? 

Nejsem tomu moc nakloněna, kromě úlevy  to totiž může představovat i nějaké to  riziko. S panem primářem Chmelem jsme  se jednoznačně shodli na tom, že to zvládnu  i bez toho. Zkusila jsem bolest vědomě vítat,  nevnímala jsem ji jako nepřítele. A také  jsem si po dohodě s lékařkou namíchala  koktejl z homeopatických léků určených
k porodu, a ten jsem v porodnici celou dobu  popíjela. Pravda, trochu jsem se ke konci  předávkovala, ale s tím se určitě počítá.  Musím říct, že bolest byla v porovnání s prvním porodem a kontrakcemi  šedesátiprocentní.

A co tvé druhé šestinedělí,  probíhalo také tak hladce jako  druhý porod?

Ne ne, šestinedělí už jsem si bohužel prožila  se vším všudy. První týden to sice vypadalo  nadějně, dokonce jsem si naivně myslela, že mne to tentokrát úplně mine. No a pak to začalo. Hormon prolaktin se nastartoval  a žádná vůle v tu chvíli nepomohla.

Prozradíš detaily?

Většina maminek to asi dobře zná. Slzičky,  výkyvy nálad, bolestivé kojení, k tomu máte o dvě čísla větší konfekční  velikost atd. Trvalo to asi tak 14 dní.  Červenec a šílená vedra jako bonus. Celou  dobu jsem si říkala: "To vydržíš, jednou to  musí skončit".

Jsi čtyři měsíce po porodu a vypadáš skvěle. Tak jakápak  nespokojenost s postavou? 

Když jsem si po porodu stoupla na váhu,  nevěřila jsem vlastním očím. Takže jsem hned po šestinedělí začala cvičit  jednak pánevní cviky, ale také jsem začala  posilovat. No, motivace byla velká - v srpnu  mne čekalo první natáčení a musela jsem se  vejít do kostýmu. V BBC cvičím s trenérem Michalem  Heřmanem. Začínali jsme se cviky, které  jsou určené speciálně pro maminky po  porodu, byla jsem totálně vyřízená, jako  kdyby mi někdo vyměnil tělo. Navíc musíme hlídat kojení, to je na prvním  místě. Ted' už mám zátěž normální.  Michal mi napsal jídelníček, babička říká, že  moje mlíko musí být zelený po tom kvantu  zeleniny. Zkrátka provádím rekonstrukci  tělesné schránky. Momentálně mi chybí tak  čtyři kila k úplné spokojenosti.

A kde je Janička, když cvičíš? 

Se mnou. Mám ji u sebe v autosedačce,  přímo u posilovacího stroje a ona mne celou dobu sleduje. Ne v každé  posilovně to ovšem povolí. To mě limituje.  S trenérkou Šárkou Konvičkovou se na sebe  tím pádem těšíme, až bude Jáňa větší.

Jak Janička zvládala první týdny  života?

Netrápilo ji vůbec nic. Vážně. Jáňa  je pohodové dítě. Žádné koliky nebo  nadýmání, které trápí většinu novorozenců. Můžu dokonce jíst i syrovou cibuli. Jediné,  na co si dávám pozor, je sýr tofu. Ten  Janička nemá ráda ...

Tak to je neuvěřitelné. Já jsem  při kojení nemohla jíst pomalu  nic...
 
Ono je to všechno také hodně o psychice.  Maminky úpěnlivě sledují sebe i dítě a spoustu věcí si třeba vysvětlují špatně.  Já tomu nechávám volný průběh. Když se  Janičce něco nelíbí, tak se přihlásí. Jako třeba v případě tofu.

V čem ti pomáhá Andrejka?  Nežárlí na mladší sestřičku? 

Velká výhoda je jejich čtyřletý věkový  rozdíl. Jáňa totiž pro Andrejku není příliš velká konkurence. Samozřejmě  jsme ji předem připravovali na příchod  sourozence. Andrejka mi masírovala bříško,  mluvila na miminko ... Po porodu chodily  všechny návštěvy zásadně za Andrejkou, ne za Janičkou. A v čem mi pomáhá?  Maže Janince prdelku,  podává jí dudlíka, chvilku ji pochová nebo  někdy pohlídá.

Máš při výchově nějaká pravidla? 

Hlídám dvě oblasti: vztah k věcem a penězům a vztah k jídlu. Snažím se, aby  se Andrea naučila vážit si věcí. A také aby  věděla, že něco má jen za odměnu. Důležité  také je, že když řeknu, že si něco nepřeju,  zbytek rodiny to respektuje. Nežiju životem svých dětí. Vědomě. Vím, že  děti jednou odejdou a pamatuji si, když jsem já byla dítě a pak jsem dospěla. Dnes je ovšem jiná doba. Se spoustou věcí  teď nesouhlasím.

S čím třeba?

Nesnáším puštěnou televizi. Je mi smutno,  když vidím, jak malé děti sedí celé dny u televize nebo u počítačových her. Pro  rodiče je to pohodlné, posadit dítě před  televizi a nestarat se o nic. Od té doby, co jsme se přestěhovali do  domku (bydlíme kousek od Dobříše),  trávíme volný čas hodně v přírodě. Navíc  máme nadstandardní sousedské vztahy.  Naši sousedé Bergmanovi a Červenkovi  jsou úžasní lidé, mají také děti, a tak jsme  společně dělali dětský karneval nebo  indiánské odpoledne ... Všechno je to o lidech, o setkávání s nimi  a také o tom, v jakém žijete prostředí.
{mospagebreak }
 
 
 
Je o tobě známé, že propaguješ  zdravou stravu. Vypěstovala  jsi tuto zálibu i ve své čtyřleté  dceři?

Celé dětství je o zvycích a rituálech. Ať už je  to třeba rituál Vánoc nebo jídla. Dítě se snaží kopírovat své rodiče, a tak u nás to třeba začíná tím, že doma nejíme  hranolky a krokety. Kokakola je tabu. Co oči  nevidí, to srdce nebolí.

Ale co když ty dětské oči vidí  třeba nějakou dobrotu? To pak  chodíš kolem cukrárny oklikou? 

To rozhodně ne. Mám zásady, které jsem Andree vysvětlila a ona je po svém  pochopila. Někdy je ovšem předává  dost nekompromisně dál. A tak se např. v restauraci číšník dozví, že: "Vy děláte  hranolky na `blivajzovým` oleji, mně je  maminka udělá doma v troubě". Horší varianta je, když vidí někoho, jak jí  něco nezdravého, řekne mu důležitě: "Nejez to, nebo umřeš".  Připravuje mi zajímavé situace.

Kde se dají biopotraviny sehnat? 

Ve specializovaných prodejnách a něco málo  se dá koupit i v klasických hypermarketech.  Někoho ovšem může odradit vyšší cena.

A kolik stojí takové kilo  biobrambor?

Nevím Nezajímá mne to. Je to zvláštní -lidem nevadí koupit si za 400 Kč tričko, ale je jim líto dát tutéž částku za avokádový  olej, který je neskutečně zdravý a vydrží  jim dlouho. Já mám žebříček hodnot trochu jinde. Pro  mne je naopak problém jít a utrácet peníze  za oblečení.

Používala jsi biopotraviny, i když  jsi začala Andrejku přikrmovat? 

Andreu jsem kojila do desátého měsíce a chci kojit dlouho i Janu. Příkrmy jsem  vařila z biomasa a biozeleniny, ale záhy  jsem zjistila, že moje vařené jídlo Andrejce  moc nechutná. A tak jsem jí kupovala  nejrůznější přesnídávky od Hami. V dnešní  době si člověk může být opravdu jistý jejich  dobrou kvalitou.

Jaké jsi měla těhotenství? 

Dokončovali jsme stavbu domu, a tak  nebylo moc času na to, si těhotenství užívat. Téměř do poslední chvíle jsem hrála  v divadle a natáčela "Pouta". Pár týdnů před  porodem jsme kolaudovali dům. Zkrátka  pořád se něco dělo. A tak jsem byla zvědavá,  jaká Janička bude. Jestli nebude raubíř.  Dnes říkám jednoznačně: "Máme zlaté dítě.  Máme ji za odměnu".

Krátce po porodu jsi začala pracovat. Jak se ti daří skloubit práci s mateřstvím?

Nechala jsem tomu volný průběh a dopředu jsem při každé pracovní nabídce říkala: "Ano, ale všechno záleží na tom, jaké budu mít miminko a jak to budu zvládat". Janičku beru všude s sebou. Máme babičku a chůvu Mílu, víkendová záloha je manžel Radek. Vždycky se těší, že si Janu užije.
 
Takže máš v manželovi podporu?

Naprostou. Radek stejně jako já ví, že práci k životu potřebuju.
 
 
 
Janička hraje v seriálu rodinná pouta s tebou. Jak takové natáčení s miminkem probíhá?

Jáňa se narodila v neděli ráno 18. června a dva dny nato se mi narodil v Rodinných poutech syn Štěpán. Porod jsme natáčeli dva měsíce dopředu, měla jsem břicho vycpané polštářem. Během týdne jsem vlastně stihla porodit dvě děti - jedno seriálové a jedno vlastní. Natáčení Jáňa zvládá úplně skvěle, a to především díky podmínkám nové filmové společnosti Etamp, kterou máme nově od třetí řady seriálu. Je tam naprosto harmonické prostředí, nikdo nenervuje, kdykoli potřebuji nakojit, přebalit apod., tak se natáčení jednoduše stopne.

Takže nejsi při natáčení s Janičkou ani nervózní?

Ne, vůbec ne. Mám tu práci hrozně ráda, také díky tomu, že to probíhá v klidu. Všichni se mezi sebou dobře známe a vycházíme si vstříc. Třeba vím, že kameraman hlídá světla, aby Jáňu neoslňovala, a já se tak můžu soustředit na hraní.

A do divadla už ses také vrátila?

Vrátila, hraji dvě představení v měsíci. Od ledna bych chtěla začít zkoušet. Moje účinkování bylo podmíněné tím, že Janička bude pít mlíčko z láhve, aby jí ho mohl dát večer tatínek. Den předtím jsem odstříkala mléko do flaštičky sedla jsem si před Janičku se slovy: "Jáňo, moc tě prosím, máma potřebuje zítra večer do divadla, dej si mlíčko z flašky."
A Jáňa nic. Změnila jsem dudlík a čekala, co bude dál. Naštěstí měla pochopení a nenechala mě v tom.

Takže když pracuješ, tak Janičku "kojí" tatínek?

Přesně tak. Když je třeba, tak Radek nebo babička jednoduše rozmrazí odstříkané mléko a nakrmí Janičku z láhve. Používám speciální pytlíčky na mléko a v mrazáku máme jeden šuplík plný mého mléka.

Co na Radkovi obdivuješ?

Jeho důslednost, trpělivost a čestnost - to je u chlapů vzácný jev. A také je velkorysý.

A myslíš, že člověk štěstí hledá, nebo se s ním rodí?

Všechno záleží na člověku. Kdyby se lidé chovali míň sobecky a snažili se dělat lidem kolem sebe víc radost, tak by těch šťastných bylo kolem nás také určitě mnohem víc.
 

Text:      Markéta Behinová
Foto:    Marie Votavová


Ještě chlapečka? Proč ne?

Napsal Týdeník Vlasta - 42/2006.

 

 

Upozornění pro čtenáře:

Tento rozhovor s herečkou Zdeňkou Volencovou Žádníkovou (32) byl pořízen za obzvlášť' náročných "polních" podmínek. Přesto si myslíme, že to na něm není znát.

Ovšem všem věčná škoda, že ve studiu fotografky Marie Votavové nikdo nenatáčel dokument, protože by jistě vznikl zajímavý studijní materiál třeba pro budoucí žurnalisty. Zdeňka Volencová Žádníková dorazila se dvěma holčičkami - třiapůlletou Andrejkou a čtyřměsíční Janičkou. No a od té chvíle probíhalo povídání, učení, kojení, výběr šatů na fotografování, malování zajíčků a asi tisíc dalších činností naráz. Být tam chlap, tak uteče. My jsme ale zachovaly klid a nadhled.


Jakou jste sem měla cestu?


Stačí se přece podívat na, můj uštvaný výraz (úsměv). Dneska to šlo špatně. Mám to rozvádět? Radši ne, že ne? Jsme tady, takže je to v pohodě. Jen Andy není trošku ve své kůži, leze na, ni rýmička, tak uvidíme, jestli vydrží. (Vydržela a byla moc hodná; pozn. red.)


Stěží si dovedu představit, jak zvládáte ten zápřah - dvě malé děti a náročné natáčeni seriálu Rodinná pouta, kde hrajete Ivanku.

A víte, že mi to teď připadá asi o dvě stě procent snazší a jednodušší, než když se mi narodila Andrejka a jako naše první děťátko nám logicky úplně převrátila život naruby? Určitě někdy nestíhám a ocitnu se v presu, ale nepřipouštím si to. Až se tomu sama občas divím. Připadá mi, že dvě děti jsou náročné hlavně na organizaci času. Janinka je ještě maličká a jsem s ní prakticky neustále, Andrejka začala chodit do nové školky, na tanečky a na tenis. Začíná to být o velké logistice. Když je natáčení, pomůže babička, naše chůva Míla nebo manžel, to by jinak nešlo.

 

Takže dělba práce?

Určitě. Naštěstí mám bezva rozumného chlapa, který má stejný hodnotový žebříček. Starostmi o děti a domácnost se zabývám tak nějak normálně, a jakmile cítím, že nezvládám, volám o pomoc. Neuznávám takovou tu dělbu na mužské a ženské práce, takzvanou druhou směnu

Dřív jste hodně cvičila. Máte teď na tuhle činnost čas? Vzpomínám si, jak jsem v Rodinných poutech s překvapením sledovala, že uděláte s úsměvem na rtech třeba rozštěp.

Po šestinedělí jsem pozvolna začala. Ted' chodím dvakrát až třikrát týdně, postupně zvyšuju intenzitu a hlídám kojení. To je na prvním místě. Pořádné cvičení mi chybí, ale na druhou stranu si říkám, že nemůžu chtít všechno hned. Ke štěstí mi chybí shodit čtyři kila, s čímž můj muž hluboce nesouhlasí, ale nespěchám.

Takže vás kila netrápí jako seriálovou Ivanku?

Ivanka to má posunuté do úplně jiné roviny, sleduje se v jednom kuse už od prvních dílů. Mě maximálně zamrzí, že se do těch džin ještě nevejdu. Asi jako každou ženskou, která má ve skříni věci z dřívějška, které neoblékne.

Vy také výborně mluvíte anglicky.

Mám státnice a certifikát CAE. Před týdnem jsem poprvé od narození Jáni moderovala a je pravda, že jsem měla trochu trému, což obvykle nemívám. Angličtina je moje srdeční záležitost. Musím obdivovat svoji mladší sestru, která se nedávno po několika letech v Japonsku vrátila domů a připravuje se na zkoušky z japonštiny. Přitom má tři děti!

Angličtina vás vlastně dala dohromady s manželem Radkem, že?

Přivydělávala jsem si tehdy výukou obchodní angličtiny ve firmách, a tak jsem ho potkala. Nebýt jeho učitelkou, určitě bychom se nepotkali. Neměl tušení, že jsem herečka, do divadla chodil minimálně.
Zato teď ...
Někdy v legraci říká, že tolik divadelních představení, kolik už musel kvůli mně zkonzumovat zeleninových salátů, v životě snad ani neviděl.

To je o vás dost známo, že jste zastánkyní zdravé výživy.

Ale uznávám, že někdy je té pohanky trochu moc (úsměv). Navíc Radek má svůj gulášek se šesti v práci, zdravá výživa na, něj číhá jen doma. No a pokud jdeme po ulici a on pošilhává po klobásce, říhám mu: "Dej si, Radulko, dej si! Já budu v padesáti zachovalá vdova".

Vzali jste to pěkně od podlahy - nový dům, nové miminko...

A obojí finišovalo naráz, těhotenství i stavba Ted' jsme konečně ve svém, v kryji Karla Čapka, kousek od Dobříše. Z okna koukám na Kozí hory. Předtím jsme bydleli v nouzovce l+l plus plíseň v Mníšku pod Brdy a jen snili o tom, že se jednou naše bytová situace vylepší.

Zmínila jste před chviličkou vdovu... Psalo se, že Ivanka Rubešová v Rodinných poutech přijde o právníka Richarda Sýkoru. Co je na tom pravdy?

Já vám to ani prozradit nemůžu. Jen vám potvrdím, že Ivanku čekají hodně perné časy. Ale ona je zvládne.

Nechala jste si ještě nějaké pracovní závazky kromě Rodinných pout, třeba v Dejvickém divadle, kde jste v angažmá?

Vrátila jsem se do dvou představení, konkrétně to jsou Bratři Karamazovi a Love story. Zkoušet budu možná od ledna. Skoro by se tam vyplatilo zřídit dětský koutek s hlídáním, protože je nás hereček na mateřské víc. S Janičkou jsem seriál Rodinná pouta začala natáčet šestého srpna. Janinka hraje Ivančina chlapečka Štěpánka. Díky tomu máme doma už docela slušnou zásobičku modrých věcí. Naše Andrejka říká: "Tak si porodíme chlapečka."

Co vy na to?

A proč ne?

 Jana Divišová

Foto-Marie Votavová 

 

Na porodní sál s dokonalým make-upem

Napsal Story 35/2006.

"Na porodní sál s dokonalým make-upem" 

 

 
 
Zdeňce Žádníkové-Volencové (31) fandí jako Ivance v Rodinných poutech nejen divačky, ale podle průzkumů  sledovanosti i muži. Ti ale u Zdeňky nemají šanci - právě  hraje svoji největší roli, roli čerstvě dvojnásobné matky.

Před necelými třemi měsíci přibylo za  asistence tatínka Radka (34) do rodiny  Žádníkových ke čtyřleté Andrejce novorozeně Janička. Pojmenovali ji podle Karafiátových  Broučků. Jméno připravené pro chlapce  nechce Zdeňka prozradit, protože podle  hesla "do třetice všeho dobrého" plánuje ještě  jednoho potomka. Může si to dovolit, obě  holky se chovají jako hodní a rozumní andílci.  Pokud by vás zajímalo, jak vypadá tříměsíční  Janinka v akci, zapněte si v televizi seriál  Rodinná pouta. Oblečená do chlapeckých  modrých dupaček tu ztvárnila syna Ivany  Kučerové-Hruškové (v reálu vlastní mámy  Zdeňky) Štěpána.
 
Musím říct, že jste velmi zbujněla  v oblasti hrudníku.

Že jo! Manžel mi dokonce říká, že jsem  jeho Pamela Anderson. Sice by to mohla  být lichotka, ale nehýřím zrovna nadšením,  protože vím, že je na modrooké blondýnky,  což já skutečně nejsem.

Musela jste si pořizovat větší  garderobu?

Tak prvních čtrnáct dní jsem strávila v noční  košili. Člověk je takový zdrchaný a já nejsem  bohužel ten typ ženy co porodí a za týden se  vejde do všech kalhot. Tak kolt nosím takové  věci ze svého šatníku, které mi padnou.

Ale rodit jste prý jela celá  vyparáděná? 

Termín porodu jsme měli ve čtvrtek, ale to  byla dotočná Rodinných pout, takže Janička  vzorně počkala. V sobotu jsme byli pozváni  do Plzně na svatbu, která byla proložena  fotbalovým zápasem s Ghanou. I tentokrát  Janička posečkala, věděla asi, jak moc se chce táta koukat. No a v deset večer jsme jeli z veselky rovnou do porodnice. Nikdy v životě  by mě nenapadlo, že půjdu na porodní sál s dokonalým make-upem.

Nejspíš vám lidi gratulují na každém  kroku, že?

Já teď mezi lidi moc nechodím. Okolí celkem  respektuje, že mám trošičku náročnější  období, a nechává mě být. Ale pochopitelně  jsem dostala spoustu SMS. Třeba od celé  rodiny Rubešů z Pout. Byly velmi rodinné,  protože už k sobě za ty dva roky spolupráce  máme blízký vztah. A z nové produkce seriálu  za mnou osobně přijeli s velkou kyticí růží.  Ten den byl zas zrovna nějaký rozhodující  fotbalový zápas. Jak tam vedoucí produkce  Aleš Týbl stál s kytkou v ruce, úplně jsem  viděla, jak mu na čele běží: Jsme strašně rádi,  ale já už MUSÍM na ten fotbal. Ale o to víc mě potěšilo, že za mnou ten lán cesty až do  Dobříše jel.

Jak zvládá příchod dalšího dítěte do  domácnosti první dcera Andrea? 

No, Andrej, jak jsme ti to říkali? (obrací se  na kreslící si dceru, která spustí. "Mám  malou sestřičku a ta jenom čůrá, kaká a papá.  Je to nuda, ale věděla jsem to předem."  Skloní hlavu zpět ke kreslení a začne si  prozpěvovat právě vymyšlenou písničku.) 

Jste příznivkyně kojení?

Chtěla bych kojit co nejdéle. Andreu jsem  kojila čtrnáct měsíců, tak uvidíme. I když...  někdy ji kojil manžel.

Prosím? 

Když bylo Andrejce sedm měsíců, zkoušela  jsem Kouzelnou flétnu. Můj muž si udělal  velkorysou dovolenou, dopoledne byl s Andrejkou on a já jezdila autobusem z Mníšku zkoušet do Prahy. Vždycky na  začátek zkoušky jsem si nařídila budík,  který znamenal kojení. Po zazvonění  jsem věděla, že mám půl hodiny na to, dojet na Smíchovské nádraží a pak  domů, kde na mě čekalo hladové mimino  s hladovým tatínkem. No a na procházce  jsem pěkně kojila. Pak ale přišla večerní  představení. Naštěstí byla Andrejka hodné  dítě, které si vzalo mléko jak ode mě, tak  z flaštičky. Odstříkávala jsem do vyvařené  přesnídávkové skleničky, pak to zamrazila  a tatínek večer kojil. Vždycky se na to těšil,  strašně ho to bavilo. Bral to úplně přirozeně  a to bylo pro mě důležité.

Dnes také odstřikujete?

Ne, neodstřikuju, ze mě to teče samospádem.  Mám narvaný mrazák, jsem taková mlékárna  Madeta.

Chutí už jste se zbavila?

Za celé těhotenství jsem se přejedla celkem  třikrát. Z toho jednou jitrnicemi. Nevím, kde  se ve mně vzala chuť na jitrnice, ale už je zas aspoň na patnáct let nemusím. V šestém  měsíci jsem to přehnala se sushi a na konci  těhotenství rýžovým nákypem s meruňkami.  Po každém takovém výpadku jsem se pak  dvanáct hodin nehýbala.

Umíte si představit, že byste byla tři  roky doma na mateřské?

To teda neumím. Na konci srpna hrajeme  v Lesním divadle v Řevnicích Kouzelnou  flétnu, kde zpívám. Vracím se do dvou  představení, ale zkoušet do konce roku  nebudu. To je teď časově příliš náročné.  Nemůžete chtít všechno. Radši jsem nikomu  nic neslibovala, nevěděla jsem, jestli se mi  nenarodí raubíř. Takovýhle štěstíčko jsem  ale nečekala. Janinka je hodná, šetří nás a profesionálně zvládá i natáčení třetí řady  Pout.

Lenka Jindrlová



Downloadhttp://bigtheme.net/joomla Joomla Templates