Z tisku

Přepis chatu na www.blesk.cz

Napsal Vlasta V..

Přepis chatu na stránkách www.blesk.cz ze dne  26.2.2007


Bravurně zvládla všechno, co se od ní čekalo. Odpovídala na dotazy našich čtenářů, starala se  o svou dcerku, kterou nakonec musela i přebalit.

  • Dobrý den Ivano, jste skvělá herečka, moc se mi líbíte v Rodinných poutech. Přeji Vám  hodně krásných rolí a spokojenou rodinku. Petra z Dobříše (Petra)

Odpověď: Dobrý den, děkuju za tu miliardu otázek, která se tady na mě vyrojila a pokusíme  se s Janou a její kojeneckou hyperaktivitou za tu hodinu zvládnout maximum. Díky krajanko.

  • Dobré poledne, Zdeňko ! Jakpak se dnes máte? Pozvala vás redakce Blesku také na  oběd nebo jen na zdrbec ? :-)) Chci vám popřát hodně štěstíčka, spoustu bezva rolí a  také hodně zdraví a pohody celé Vaší reálné rodince :-)) Moc vám fandím ! Papa. DANA  (Danča)

Odpověď: Jsou to hrozní škrti, nalili mi vodu z kohoutku a nedali mi ani sušenku. S obědem  nepočítám. Taky zdravím.

  • Dobry den.Celá naše rodinka si Vás oblíbila. Chtěla jsem se zeptat,jestli plánujete ještě  jedno mimi a jaký věkový rozdíl se Vám zda ideální? Mějte se krásně a držíme palečky.  (martina)

Odpověď: Jedno miminko je ještě v plánu, tak za tři roky.

  • VĚŘÍM,ŽE SE TĚŠÍTE NA MIMINKO.JAK DLOUHO BUDETE DOMA S  MIMINKEM?PŘEJI VÁM AŤ VŠE ZVLÁDNETE VE ZDRAVÍ.  (Prazanova. A@seznam. cz)

Odpověď: Miminko se nám před osmi měsíci narodilo a doma jsem zůstala 5 týdnů, to  stačilo.

  • Vím, že v seriálu hraje také Vaše druhorozená dcera Jana. Jak reaguje, když ji jednou  oslovíte Štěpánku a potom zase Janičko? Nemá z toho občas zmatek? Jinak je to moc  pěkné děcko - gratuluji. (Andrea)

Odpověď: Pro jistotu ji častěji než Štěpáne, říkám frajere nebo broučku.

  • Dobrý den, moc se mi líbí Ivana ve vašem podání, myslím, že jste dobře vyzrála a vaše  herectví je stále lepší. V čem novém vás můžeme vidět, jak v divadle tak v televizi?  (Lenka)

Odpověď: V televizi zatím hraji jen ve Vkvečkách. Toužím po Večerníčku a Star Dance.  Uvidíme, co na to ostatní televize. V divadle budu zkoušet na podzim.

  • Jak si myslíte, že dopadnou naši hokejisté na mistrovství světa? (martin)

Odpověď: Nechám si to večer doma nastínit.

  • Dobré poledne, Zdenko,vypadáte čím dál lépe, prozraďte nám, jaké krémy používáte, nebo  Vaše krása je po mamince? (Slávka)

Odpověď: Používám kosmetiku Nobilis Tilia a Dermacol. Spíš než krémy sázím na oleje. Zkuste to je to výborné.

  • Hezký den, dokázala byste vyjmenovat aspoň pět drobných radostí dnešního dne? (Lenka)

Odpověď: Manžel odvezl Andrejku do školky = klidné ráno s kávou. 2. Jáňa spala dvě hodiny v kočárku = čas na kávu. 3. Dojela jsem bez zácpy do Holešovic,  ZAPARKOVALA, a muž nás večer pozval na večeři = nemusím vařit, a navíc jsou od 21.30 Zoufalé manželky, co víc si můžu při pondělku přát.

  • Dobrý den, mám spíš takovou soukromou otázku na Vašeho manžela. Pracovali jsme spolu ve firmě ŠKODA PRAHA a. s. a on odtud odešel. Proč, už se mu tam nelíbilo? Jinak Vám velice fandím, moc se mi líbíte jako herečka i jako žena. Docela mne popudilo, když před 2 lety jste měla být objev roku a NOVA "schválně" zveřejnila počty hlasů a tím pádem, jste nevyhrála, jenom proto, ze hrajete na Prime. Mějte se hezky a užívejte život. Děkuji za odpověď. Bára. (Bára)

Odpověď: Můj manžel dostal lepší nabídku a možnost pracovat se svými přáteli. Co se týká ceny TýTý, tak se těším na letošní 17. březen, kategorie Objev roku se mě už netýká, třeba se urodí něco jiného.

  • Ahoj Zdenka! Pozdravujem Ta zo Slovenska a som rada že Ti možem aspoň takto pogratulovat k výkonu v Krehkych vztahoch. Si jednoducho paradná... vtipná a prirodzená. Tak vela štastia najma v súkromnom živote:0) a samozrejme na doskach co znamenaju svet. Pekny den Cella)

Odpověď: Ďakujem velmi pekně, a zdravím na Slovensko.

  • Dobrý den, postavu kterou hrajete ve velmi křehkých vztazích ztotožňujete se s postavou nebo jste jiná děkuji havlík (Havlik)

Odpověď: Ivanka je něco jako moje zábavné alter ego.

  • Připadáte si jako zoufalá manželka? Doma u plotny se dvouma dětma? A kdo vám hlídá dceru když natáčíte?  Bere jí sebou (jančaa mončaa)

Odpověď: Jako "zoufalá manželka" si rozhodně nepřipadám, hlavně bych se v životě nenarvala do těch "džín", co nosí americké herečky. A nicméně občas bych víkend ve dvou uvítala. Na natáčení si bere chůvu nebo babičku.
{mospagebreak }
  • Dobrý den Zdeňko. Kolik cm měříte? (Pepa)

Odpověď: Měřím 170 cm.

  • Jak se Vám hraje bez manžela " Sýkorky" v seriálu Příliš křehké vztahy? (Josef Havíř)

Odpověď: Nejdříve jsem byla odchodem Tomáše Matonohy zklamaná, ale paradoxně mi tím umožnil hrát daleko pestřejší roli než doposud a vývoj postavy Ivany je na "soap operu" až nadstandardní.

  • Dobrý den, jak se Vám spolupracuje s výtvarníkem Liborem Škrlíkem?? A Jaké máte další plány, myslím, že by bylo škoda skončit s tímto projektem. Martin (Martin)

Odpověď: Libor Škrlík je nesmírně hodný člověk a naše spolupráce rozhodně nekončí, chtěla bych mu pomoci s vydáním knížky a rovněž budeme pokračovat s projektem výmaleb nemocnic. Už mu nedám vydechnout, ještě bude litovat, že mě poznal.

  • Točila jste někdy nahá? (Jiří)

Odpověď: Ne.

  • Dobrý den. Hrajete v nejstupidnějším seriálu, jaký kdy byl v TV vysílán. To jste na tom tak špatně, že se musíte zesměšňovat v takové stupiditě? (KANÁREK)
 
Odpověď: Chápu, že můžete mít na tento druh seriálu averzi, je to komerce, ale i ta se dá dělat dobře. Ale věřte mi, že setkávám spíše s pozitivními ohlasy. Já sama nejsem velkým příznivcem televize, ale znám hodně starších paní, kterým VKV dělají radost. A mně zase dělá radost ten pocit, že je to těší.

  • Dobrý den, moc Vás zdravím a přeji vše dobré! Jak jsem několikrát četla rozhovory s Vámi, usoudila jsem, že jste přes bio a zdravou stravu - jako u nás doma. Možná, že moje otázka je hloupá, ale co jste měla včera k obědu? Jen tak pro inspiraci... Děkuji za odpověď. (Blanka)

Odpověď: Domácí slepičí vývar, a řecký salát s olivami. V Chebu, bylo to báječné.

  • Můj syn Vás zve k nám na chatu,udělal by Vám na grilu kuřecí masíčko. Je to dietní a Vaší super postavě by to neuškodilo :D (je mu 15 let) (Slávka)

Odpověď: Tak mi napište, kde tu chatu máte, a my přijedeme. (www. zadnikova.cz).

  • Som vašou obdivovatelkou a velmi sa mi páčí váš uces a aj styl obliekania.Kedze som zo Slovenska tak vas poznam len z Rodinnych put a zaujima ma ci sa v obliekani a ucese musíte podriadovat scenaru,alebo ako to vlastne je...?Som skoro 3roky po pórode a stale sa mi nepodarilo zbavit sa buska,ale to bude asi preto ze necvicim...az sama sa smejem,to je jasne,ze.Inak som chuda len,len ked Vas vidim,hned ma mata ze mam brucho.Tak ako to robíte ze mate po pórode take ploche brusko? Drzim palce aj dcerkam zelam veta zdravia a malinka je krasna v seriali,uplne je vidiet,ze je vasa hned sa rozziari ked Vas zazrie.papa Eva (Eva)

Odpověď: Gratuluju k zdravé rodince. Co se týká účesu, stará se o mě již 5 let Blanka Hašková (Vypadáš skvělě, ČT1). Všechno nechávám na ní. Jsem spíše lajdák. A co se postavy týká, cvičím, a to hodně, takže je dobře, že to má výsledky.

  • Neuvažujete o koupi Gulfstreamu, aby Vám cesta na jednotlivá natáčení netrvala tak dlouho? (Jiri Krupka)

Odpověď: Nevím, o co se jedná. Pokud chcete, napište mi na www.zadnikova.cz.

  • Milá Zdeňko, jak to děláš, že Ti to tak sluší? Vypadáš skvěle. Moc Tě pozdravujeme a držíme ti pěsti. Jsi jednička. Kamarádi z časů studia na gymplu B.Němcové a z tanečních - Petr Vencl (konkurent z recitační soutěže :-))) a Milan Gonda - Loukotovi béčkaři :-) (Petr Vencl)

Odpověď: Čau kluci! ! ! ! Taky vás pozdravuju a jsem moc ráda, že už se nemusím učit na žádný písemky. Třeba se potkáme na nějaké recitační soutěži pro dospělé nebo seniory. Mějte se.

  • Dobry den paní Volencová. Velice Vás obdivuji jak vše zvládáte. Proč nepodáváte příkrmy malé Janičce po půl roce, jak spí v noci, nedáváte jí ani kaši na noc? Jak často v noci kojíte? Obdivuji též, že s ní můžete chodit cvičit, že tam vydrží. Moc pozdravuji a přeji pěkný den. (Renata)

Odpověď: Máme alergii v rodině, to znamená, že výhradně kojení do osmého měsíce je ta nejlepší prevence. V noci kojím tak pětkrát, s příkrmama pozvolna začínáme.

  • Nemám dotaz, jen vám chci popřát hodně štěstí a zdraví. V poutech hrajete "blbku" ale i tak jste mi sympatická. Takže přeju další sympatické role :-) (Lenixxx)

Odpověď: Blbka Vás zdraví. Díky.

  • Ahoj Zdeňko, prý se učíte hrát na nějaký hudební nástroj. Je to pravda? (Niky)

Odpověď: Od 14 let hraji na příčnou flétnu a v současné době vystupujeme se souborem příčných fléten SYRINX, což je ojedinělé seskupení jediné v republice, a mé kolegyně jsou tak dobré, že musím bohužel cvičit.

  • Milá Zdeňko, fandím Vám a zajímalo by mne, jestli máte nějakou roli v divadle nebo ve filmu, kterou byste chtěla ztvárnit, něco jako tajné přání. Děkuji. (Sváťa)

Odpověď: Sváťo, představ si roli ženy, po které touží alespoň tři chlapy, scéna se hemží dlouhýma sukněma, šermířema, koňským spřežením a všechno je to ukrutánsky romatické. Mým snem je natočit dobrou detektivku, něco jako "Bodie a Doyle" v sukních. Taky pokračování Krkonošských pohádek by nebylo k zahození.

  • Hezký den p. Zdenko mám vás ráda jako herečku, jste sympatická. Mám dotaz jsme obě z Č.T. jezdíte často k rodičům? Můžu vás tam potkat? Nebo třeba na jabkancové pouti? Moc děkuji a mějte se krásně. Zdraví vás Květa (Květa)

Odpověď: Do Č.T. jezdím velmi málo. Mám tam pohřbenou maminku, takže s tím setkáním to asi nedopadne.

  • Jsou nějaké odvážnější fota? (Tom)

Odpověď: Tome, odvážnější fota si nechávám po 40, třeba se ozve Playboy a nabídne mi 10 milionů za plavkovou kolekci.

  • Chatu máme na Sedlické přehradě,č.10 vím,že máte málo času,ale bylo by to super,vařím fakt dobře (Radek)

Odpověď: Tak Radku, napiš v létě kdy a my se těšíme.

  • Myslíte si,ze mít 180 cm je handicap? (Alenka)

Odpověď: Vážení a milí, Jáňa je hladová a pokakaná, musíme končit. Mějte se! !

Autor: red (26. 2. 2007)

Své děti vychovávám podle Jana Ámose

Napsal Časopis Naše rodina 6/2007.

Usměvavá Zdeňka Žádníková Volencová, známá ze seriálu Rodinná pouta, kde hrála roli Ivany Kučerové, přišla na schůzku i se svou malou ratolestí Janičkou. S nadšením vyprávěla o svém rodinném životě. Během rozhovoru Janička objevila diktafon a učinila z něj svoji nejoblíbenější hračku.

Je nezvyklé, že používáte dvě příjmení. Proč?
Jsem rozená Volencová, tohle jméno mám ráda a chtěla jsem si ho ponechat navždycky. Když jsem se pak vdávala za Radka Žádníka, položil mi otázku, jak to bude s dětmi. Co jim odpovíme na otázku, jestli jsem opravdu jejich maminka, když se jmenuju jinak. Tak jsem řekla, že udělám kompromis a budu požívat obě jména. Kdyby na mě ale zatlačil, asi bych zůstala jenom Volencová!

Přinesla jste si nějaký vzor rodinného života od svých rodičů?
Moje rodina byla z dětského pohledu naprosto ideální, protože mí rodiče se před námi vůbec nehádali. Opravdu se před námi nikdy nepohádali a já jsem měla pocit, že je všechno ideální, nikdy jsem neměla pocit ohrožení, že se něco rozpadá nebo je nějaký problém. Za to jsem jim velmi vděčná. Snažím se tento model uplatňovat i ve své rodině – v případě, že je nějaký problém, tak se neřeší před dětskýma očima. Děti si automaticky všechno vztahují na sebe, viní se, že jsou důvodem hádky, ačkoliv to tak samozřejmě není. Na druhou stranu se neumím hádat, protože mi chybí vzor (směje se). Nemám co kopírovat.

                   

To znamená, že se vůbec nehádáte? Jak tedy řešíte případné rozpory?
Mlčím. To je ta úplně nejhorší varianta. Mlčím a odcházím.

V dnešní době se polovina manželství rozvádí. Co podle vás stojí v pozadí tohoto stavu?
S oblibou se píše o rozpadu tradičního modelu české rodiny a za viníky se pokládají ženy, protože muži už nejsou rytíři, co mají zbroj. Žena vydělává větší peníze než muž, který je tím odsouzen do role podřadné, k níž není geneticky předurčen. Proto jsou všichni nešťastní, tápou, rozvádí se nebo se neberou.To je jedna verze. Podle mě je to dáno tím, že společnost je velmi rychlá a dráždivost doby je silná, proto potom věci obyčejné, jako je normální lidské štěstí, nudí. Když je pohoda, tak se často nic neděje – a tato dynamická společnost je nastavena na neustálou změnu, aby vše bylo akční a něco se dělo. Mnoha lidem potom mohou připadat tato letmá zastavení naplněná pokojem zbytečná, nudná, pomalá a prázdná. Mají pocit, že jsou šťastní v okamžiku, kdy jsou sami tím středobodem a kdy všechno „frčí“.

Zažila jste takový pocit někdy sama na sobě?
Ano, sama to znám. Jako maminka vím, že když má někdo velmi zajímavé zaměstnání, kde se neustále něco děje, a najednou se ocitne doma s miminem a den plyne a plyne a vy jste díky péči o dítě v sociální izolaci, a přitom jste zvyklá žít přítomným okamžikem a žít jej naplno, tak vám to najednou začne připadat jako absolutní ztráta času – místo toho, abyste to vnímala jako přechodné stádium. Jste potom protivná na svého partnera. Největší počet rozvedených manželství je v prvním roce života jejich dítěte. Ještě horší je, když partner bere dítě jako svou konkurenci. To už je úplně špatné. Je třeba si ohlídat, aby váš partner byl hodný a normální.

Svého muže jste prý poznala během výuky anglického jazyka. Zdědila jste pedagogické schopnosti po své mamince, která byla učitelkou?
Byla jsem učitelské dítě, tudíž jsem byla v kolektivu neoblíbená. Nicméně jsem měla doma vlastnoručně vyrobených třicet žákovských knížek, třicet sešitů a třicet písanek. Pěkně jsem to všechno opravovala, měla jsem své oblíbence a neoblíbence, hrála jsem si prostě na školu. Vidina, že půjdu v učitelských šlépějích, byla velmi zřetelná, pak jsem ale začala hrát divadlo a změnilo se to. Udělala jsem zkoušky i na pedagogickou fakultu na obor angličtina, ale nakonec jsem zvolila herectví. Učitelství jsem unikla jen o vlásek. Asi bych byla příšerná učitelka, protože bych vyžadovala zájem dětí. Moje učitelka na flétnu má dceru, která je učitelkou, učí tři roky a je velmi oblíbená, ale také vyčerpaná a už se u ní začíná objevovat „syndrom vyhoření“. Je to proto, že děti jsou z domova naprosto nevychované. Rodiče si velmi často myslí, že je škola supluje, že bude jejich děti vychovávat – a sami je nechávají být. Když máte deset agresorů ve třídě, kteří vám tykají a posílají vás kamsi, je to situace, se kterou bych si také neuměla poradit. Řezala bych je jako za Jana Ámose, ale to se vám každý uličník postaví a začne vám vykládat o právech dítěte.


Myslíte, že se v poslední době nějak změnil model výchovy dětí?
Určitě. Výchova je více liberální, a to je ta nejhorší možnost. Je velmi pohodlné být nedůsledný, ale je to krátkozraké a krátkodeché. U nás doma jsem já ta zlá maminka a můj muž je ten hodný. Budu klidně zlá krkavčí matka, a jsem přesvědčená, že jednou mi za to děti budou vděčné. Budou vědět, co je to řád a nebudou z nich agresoři, kteří vytáčejí paní učitelku. Propadla bych se hanbou, mít takové děti. Jakmile jednou stojíte na druhé straně barikády (a já jsem si vyzkoušela, jaké to je, učit malé děti), tak si dáte ještě větší pozor, aby se vaše dítě chovalo slušně. Učila jsem děti angličtinu na prvním stupni. Oni vám řeknou všechno na své rodiče, ale také řeknou všechno na vás. Měla jsem možnost pozorovat, jak rodiče ke svému dítěti přistupují. V tomto věku jsou ještě schopné změny, ačkoliv ne velké. Je smutné, jak rodiče nechávají své děti být. Navíc jsou dnes děti velmi hyperaktivní. Například v Anglii s tím měli velké problémy, navrhli proto bezaditivní léčbu – stravu, kde nejsou obsažená žádná „éčka“, bez chemických přísad, a 80 % všech těch dětí se výrazně zklidnilo. Na dětech se podepisuje i to, co jedí. A to je neustále velký chemický koktejl, jejich mozek je všemi těmito věcmi drážděný. I zdravá výživa je jeden z faktorů vlivu na chování dítěte.

Vaše maminka zemřela na rakovinu, když vám bylo sedmnáct let. Bylo to pro vás jistě velmi těžké.
V tu chvíli si uvědomujete tu velkou nespravedlivost. A hlavně ze dne na den zestárnete o tisíc let a jste dospělý člověk, který se nemá kam jít schovat, protože táta má v tu chvíli dost problémů sám se sebou a mladší sourozenec se logicky uzavře sám do sebe. Jste vlastně strašně sama. Vnímala jsem jen ten obrovský pocit bezmoci a obrovskou samotu.. Tu cítím doteď, a to je mi 32 a mám dvě děti. Ten pocit se lety znásobuje. I Vánoce mám ráda spíš kvůli dětem, než abych si jich užívala. Pouze je vytvářím, protože vím, že pro děti je to důležité. Moje děti si je užívají skrze mě, to má svůj velký význam.

                   

Posunul vás tento bolestný prožitek někam dál?
Člověk se často k Bohu obrací, když mu teče do bot. Já jsem bohužel pleva. V době nemoci jsem chodila do kostela a prosila jsem za to, aby se naše maminka uzdravila, a když se to nestalo, tak jsem se logicky příšerně naštvala a už se spoléhám jenom sama na sebe, protože vím, že žádná jiná síla mi v tom nepomůže. Moje babička s dědou a nejstarší strýc jsou věřící, i tatínek byl vychováván v křesťanské víře. Snažím se žít podle desatera kvůli sobě a lidem okolo. Dar víry mi není bohužel dopřán.

Objevila jste nějaký talent u své dcery Andrejky?
Bohužel, starší Andrejka se předvádí, zpívá a je velmi extrovertní. Nechci, aby byla herečka, ale jsem ráda, že se nikde neztratí, nebojí se, nemá ostych, je velmi společenská. Jana je mezi lidmi od svých pěti týdnů a obávám se, že to bude ještě více sociálně adaptabilnější tvor. Myslím, že to budou veselé a šťastné holky. Snažím se je vést i ke sportu, protože vím, že pohyb je velmi důležitý, proháním je (směje se). Je to dobré pro to, aby nezačaly „blbnout“ a chytat se party. Dělat od útlého věku sport a dát jim vzdělání, informovanost…, to je to nejlepší, co pro své děti můžete udělat. Se mnou to mají dcery těžké, protože jsem – ač na to nevypadám – přísná maminka, ať se jedná o jídlo nebo způsob trávení času. Než je pochválím, tak to už musí být! Chválím je, když jsou samy od sebe hodné, nebo když se správně rozhodnou (to se týká starší Andrejky).

Jak vnímala vaše starší dcerka příchod dalšího dítěte do rodiny?
Připravovali jsme ji na tuto chvíli podle „chytrých knížek“. Narození Jany měla spojené se samými příjemnými věcmi, včetně dárků, které Janička přinesla. A hlavně – Jana jí nic nebere a neohrožuje ji. Teď, když je jí půl roku, začala Andrejku bavit, protože se na ní už směje, komunikují spolu. Andrejka ji chrání a má ji ráda. Samozřejmě, teď je Andrejka tatínkův mazlík, jsou věčně spolu.

Stala jste se tváří kosmetické řady Dermacol, jste tedy také modelkou. Co si myslíte o současném trendu velmi hubených modelek?
Já mám ráda pevné zdravé tělo. Kostičky mě moc neberou. Nejvíce mě rozčilují maminky, kterým lezou kostičky z kalhot a vedle vedou svého syna nebo dceru, kteří mají zhruba tak o deset kilo víc než by měli. Jsou malí a já vidím, že jdou do Macdonaldu, dítě si dá hamburger a jablkovou taštičku, čímž mu matka zadělává na velké problémy, ale sama by to nejedla. Nebo aby maminka mohla jezdit na rotopedu, tak dítě žužlá sušenku.

Co vám dává a bere profese herectví?
Někteří lidé se na tuto profesi dívají s despektem. Dodnes si pamatuji, jak zřetelná změna chování nastala u lidí, kteří mě měli zaregistrovanou jako učitelku angličtiny, poté, co zjistili, že jsem herečka. Muži se jakoby více rozsvítili, protože najednou máte punc, že komunikace může být více než standardní, anebo vám naopak přestanou věřit to, co jim říkáte, myslí si „ona tady hraje nějaké divadlo“. To je jeden druh lidí, podle mě méně inteligentní, a potom, herectví je méně obvyklé povolání, a proto lidi samozřejmě více zajímá. Co se týká ztráty anonymity, tak to nikomu nepřeju… Povolání herce má samozřejmě svůj rub a líc, ale ne že bych si stěžovala. To ne. Kdo tvrdí, že ho popularita obtěžuje, tak si v zásadě vymýšlí, protože zájem je milý, a pokud neobtěžuje a není zlý a nikdo vám nezasahuje do soukromí, tak je to v pořádku.

Máte nějakou vysněnou roli, kterou byste si chtěla zahrát?
Mám mnoho vysněných rolí. Chtěla bych hrát v nějakém úžasném velkofilmu, kde bych hrála hlavní roli osudové ženy, o kterou by se rvalo alespoň pět nádherných mužů. A vybrala bych si toho nejhezčího po dramatických okolnostech a s tím bych žila. To by bylo úplně úžasné. Nejlépe by to zrežíroval Cortéz nebo Almódovar, který by si do toho dal pár naturalistických, minimalistických a abstraktních vizí.

Kde čerpáte energii do nového dne?
Momentálně se nacházím ve fázi, že mi udělá největší radost, když obě dvě holky spí a já si večer sednu a dám nohy nahoru. Jednou týdně nebo za čtrnáct dní hraji na flétnu, zavřu se do světa Bacha, Telemanna, Charpentiera – a je to krása. A večer, když holčičky usnou, tak s mužem virtuálně cestujeme. Baví mě jiné země a odlišné kultury, ale teď s dětmi jsme odkázáni do světa hotelů. Děti ocení nejvíce moře, bábovičky, baštu, minidisco a večer postel, když jsou utahané jako koťata. Poznávací výlety jsou tím posledním, co je zajímá. Tak spřádáme plány na POTOM. Moc se těším na návštěvu Řecka, Irska, na Sardinii…
Budoucnost se nějakým způsobem vytváří a já se těším, co mi přinese. Vždy, když rekapituluji, co se za celý rok událo, nestačím se divit, jak je ten světaběh rychlý.

 
Markéta Vrabcová
Foto Miroslav Martinovský a archiv


Zdeňka Žádníková, rozená Volencová, se narodila 25. října 1974 v Ústí nad Orlicí, vyrůstala v České Třebové. Od čtrnácti let byla členkou dramatického kroužku v Hradci Králové a stala se členkou hradeckého divadla Jesličky. Po maturitě na gymnáziu v Hradci Králové studovala od roku 1994 na DAMU obor loutkové a alternativní herectví. Po škole přešel celý její ročník do pražského Dejvického divadla, kde nastudovala role v dramatech Příběhy obyčejného šílenství, Bratři Karamazovy, v Mozartově Kouzelné flétně a v příběhu Lovestory.
Účinkovala ve dvou amerických filmech Melting Glass a Ann Frank, k čemuž jí dopomohla dobrá znalost anglického jazyka. Nejvíc se však do povědomí televizních diváků zapsala rolí Ivany Kučerové Hruškové v televizním seriálu Rodinná pouta (nyní Křehké vztahy). Strmá křivka její popularity se odrazila v nominaci na Objev roku 2004 v anketě TýTý.
Zdeňka Žádníková je vdaná od roku 2002 za manžela Radka, ekonoma, a má dvě dcery, Andreu a Janu.

Co můžeme ovlivnit

Napsal Pavel Veselý.

Co můžeme ovlivnit


Webové stránky herečky Zdeňky  Žádníkové uvádí verš Jaroslava  Seiferta:"Kdo hledá, je očekáván, kdo  čeká, je jen nalezen".

Když jsem si jednou ráno stránky otevřel, byl  jsem ten den už sedmatřicátý, kdo si Seifertův verš přečetl. Pozoruhodné. A patřil jsem mezi  dvacet šest tisíc sto sedmdesát tři čtenáře, kteří si  stránky Zdeňky Žádníkové otevřeli od chvíle, kdy  je autor začal vytvářet.

 Chvála internetu

Kdybychom před několika málo lety zatoužili pohlédnout do tváře svého oblíbeného herce nebo  herečky a chtěli si přečíst, co řekl, hrabali bychom se v hromadě starých novin a časopisů a celé rodině vyhrožovali : "Jestli mi někdo vyhodil ten časák se Šafránkovou, ať se těší, co mu udělám!"
    Dnes stačí nastartovat domácí "písíčko", skočit na web, kliknout na "kíbordu" a už se na nás filmový či televizní hrdina usmívá, sděluje nám, co  zažil, co právě dělá, co mu chutná, kam pojede  na dovolenou.
    Webové stránky Zdeňky Žádníkové nás informují nejen o tom, kdy se narodila, ale také že  umí velmi dobře anglicky, díky čemuž dostala role v amerických filmech "Melting Glass" a "Ann Frank";  že hrála v televizních pohádkách "O dobré a zlé vodě", "0 pyšném panovníkovi", "Kašpárkovy rolničky"  nebo "Tajemství mořské panny"; že na divadelní  Akademii vystudovala obor loutkové a alternativní  herectví a že dobře zpívá, což dokázala v úloze První dámy v Mozartově Kouzelné flétně na scéně domovského Dejvického divadla. Nicméně rolí, která ji doposud nejvíce proslavila, je úloha Ivany Kučerové v televizním seriálu Rodinná pouta.

První proměna

Na to, kde dráha mladé herečky začala se už ptáme paní Zdeňky rovnou.
    "Na přijímací zkoušky do královéhradeckého  dětského divadla Jesličky přišla brýlatá holčička  řekla, že čte knížky, věří v dobro, chce být herečkou a bude hrát princezny jako paní Šafránková,"  začíná vyprávět.
    "To jsem na ně vysypala, oni mě přijali a já tam zůstala sedm let. Hrálo se každý čtvrtek, což byl  pro mne pokaždé vrchol týdne. Dá se říct, že pubertu jsem strávila v Jesličkách."
    Všechno dopadlo tak, jak na začátku oznámila: stala se herečkou a princezny v pohádkách si  taky zahrála. Tvrdí, že do desíti let vypadala a chovala se jako kluk, ale pak se z ní během půl roku stala slečinka a důležitá umělkyně. To poslední pronáší s úsměvem a jemnou ironií v hlase.
    "Když vidím dvanáctiletý holky, velmi s nimi  soucítím. Chápu zmatek v jejich kebulkách, protože si ty chemický reakce ještě dost dobře pamatuju. Jsem přešťastná, že je mi dvaatřicet a nemusím ten stav znovu prožívat."

Divadlo a opera

Zdeňka Žádníková se cítí být především divadelní  herečkou, přestože filmovou práci si taky vyzkoušela a s televizními Rodinnými pouty je svázána  už třetím rokem.
    "Divadlo pro mne představuje jakousi ochrannou slupku, pod kterou se k sobě chováme hezky.  Pracujeme s vlastním tělem, s náladami a emocemi, ledacos na sebe mimoděk vyzradíme, ale  nikdo toho nezneužije. Jenže setkání se životem mimo divadlo je pak často jako srážka s vlakem  - divíme se, že dané slovo neplatí a že si lidi lžou..."
    Pozornější čtenáři si jistě všimli zmínky o roli První dámy v Mozartově Kouzelné flétně. To je  přeci opera, řeknou si vzápětí. No a zpívat v opeře, to není jako zabroukat si "Andulko šafářova".  Tohle si řeknou a budou kroutit hlavou, jak to ta  seriálová Ivana Kučerová, i když ji máme rádi, ale  jak to ona dovede? Nu, Zdeňka Žádníková chodila léta do "lidušky",  kde se učila hrát na příčnou  flétnu, a později se pro roli do inscenace Pazour  trochu pocvičila i na altsaxofon. Má hezký a kultivovaný soprán, který chtěli využít i muzikáloví režiséři.

Pevná pouta

"Je jasné, že mi televizní seriál Rodinná pouta vzal  anonymitu. Sice z toho nemám žádná traumata,  ale ten zájem a obdiv mé práce mi ve srovnání  s prací chirurga nebo vědce přijde až neregulérní. Divadelní herectví mě ohromně baví a inspiruje, práce pro televizi mě živí. Ale i takovou práci  je možné dělat naplno, profesionálně, s uspokojením. Třetí řada Pout má parametry jakéhokoliv

************************************************************************************************************

Where to find a husband? 

(Kde najít manžela?) 

Zdeňka Žádníková hrála ve dvou amerických filmech - nikdo ji nedaboval  a bez problému se anglicky domluvila  se štábem. Zkrátka umí, na čemž má  svůj podíl i tatínek-když vyšlo najevo,  že Zdeňka chce být herečkou, nebyl  zrovna nadšený a přál si, aby vedle  herectví dělala i něco jiného. Dohodli
se na angličtině a uzavřeli úmluvu:  on bude respektovat DAMU a ona se  kvalitně naučí jazyk. Šlo jí to a nakonec  angličtinu dokonce učila. A jak to bývá  nejen v pohádkách - v jednom podniku  byl jejím studentem mladý ekonom, který  se poctivě učil, nikdy nezapomněl úkol a tak podezřele často psal dobrovolně  eseje, až konečně svoji učitelku  upoutal natolik, že se stali manželi.

***************************************************************************************************************
{mospagebreak } 

evropského seriálu a já jsem pyšná na to, že  v nich hraju."
        Vzpomíná, že při rozjezdu první série Rodinných pout byl jejich kredit, zvláště mezi herci  střední generace, na bodu mrazu. O účinkování  v seriálu se hovořilo s despektem. "
    "V duchu ještě slyším kritická slova jednoho  z herců Národního divadla, která po prvních dílech seriálu pronesl na adresu Jana Kačera, představujícího hlavu rodu Rubešových. Uběhly dva  roky a někdejší kritik hraje jednoho seriálového  chlapíka za druhým."

 

Kdo se vlastně narodil?

Třetí sérii Rodinných pout režíruje Vladimír Drha, který přinesl filmový způsob práce. Změnila  se produkce, způsob svícení i snímání, přibylo exteriérů.
    "Seriál je dnes o tři třídy výš a myslím, že to  při pohledu na obrazovku postřehnou také diváci, i když třeba nepoznají, čím to je a co se vlastně změnilo."
    Zdeňka Žádníková má čtyřletou Andrejku a před nedávnem přibyla do rodiny malá Jana.  Jak si autorky, režisér a televizní štáb poradili se  skutečností, že jedna z hrdinek seriálu čeká miminko?
    "To byla poměrně kuriózní situace: vloni v srpnu se podle scénáře točilo, že Ivana čeká miminko. A v říjnu jsem zjistila, že jsem opravdu ve druhém měsíci! Jako Ivana Kučerová i jako Zdeňka Žádníková jsem prožívala filmové i skutečné těhotenství. Pak jsem osmnáctého června 2006 porodila naši holčičku Janičku a o dva dny později,  v dílu který byl předtočený dopředu, seriálového  syna Štěpánka. Ted' vesele pokračujeme dál a Jana hraje Štěpána:'

Život je pro žití

Zdeňka Žádníková prozrazuje, že dovede být "nechutně výkonná." Stíhá divadlo, seriál, děti, flétnu,  cvičení a když se zakousne, skoro nepotřebuje  odpočívat... Aby ovšem nevypadala jako robot  nebo jako vejtaha, hned dodává, že má pomocnici na úklid, že pomáhá i manželova maminka a že  na natáčení do Primy s ní jezdí rodinná přítelkyně,  která hlídá Janu, když je máma "na place".
    "Znám chlapy, kteří by neunesli, kdyby měli  zaplatit za úklid někomu cizímu. Snad jim ani nejde o ty peníze, ale o přesvědčení, že to má ženská zvládnout sama. Já se však nechci životem  prohnat s vysavačem a prachovkou a naštěstí  máme s mužem stejné priority - byl to on, kdo  mi navrhl, abychom našli někoho na úklid. I další bezvadné lidi kolem sebe musím pochválit - ať už ty nejbližší v rodině a mezi přáteli, tak například mezi sousedy. Vrátím se večer z natáčení  a za okamžik zazvoní paní Červenková s kouřícím  hrncem polévky a se slovy - hele, určitě jsi neměla čas něco uvařit, tady máš večeři."

 

Doma jí říkají "bio-eko-czecho" 

Zdeňka nezavrhuje klasickou českou kuchyni, jen  si je vědoma, co dokáže: "Když si dáte guláš se  šesti, na pár hodin odpadnete a začnete mluvit  v holých větách. S tím moc nenaděláte - předevčírem například udělala Radkova maminka báječnýho králíka na smetaně s knedlíkem. Bylo to  úžasný, ale je fakt, že můj muž po jídle absolutně  přestal komunikovat" prozrazuje s úsměvem.
    "Nejsem militantní a necpu rodinu jenom  ovesnými vločkami. Snažím se ale kupovat co  nejkvalitnější potraviny. Nabídka je u nás docela slušná, protože poptávka vyburcovala výrobce a ze zdravé výživy se stal slušný byznys. Je to  trochu móda, na které se na první pohled vezu  i já, protože i piškoty pro holky mám bio, ale podívejme se na to z druhé strany: moje maminka  zemřela na rakovinu. Já sama nemohu ovlivnit  například kvalitu ovzduší nebo své genové dispozice, ale mohu ovlivnit způsob života. Nemusím kouřit a nemusím jíst hlouposti."

TEXT A FOTO: PAVEL VESELÝ



Konec Rodinných pout

Napsal Glanc - 1/2007.

Kauza: Konec Rodinných pout (AMOk)

Rodinná pouta byla nejdelším českým televizním scénářem. První a druhá řada měly 240 dílů.

Třetí řada neplánovaně skončila uvedením 246. dílu. Autorky Jitka a Kateřina Bártů napsaly 12 480 stránek scénáře sahajícího do výšky tří metrů. Rodinná pouta také umožnila prosadit se řadě nových seriálových hvězd – Tomáši Krejčířovi, Alici Bendové a dalším. Seriál skončil ve chvíli, kdy ho pravidelně sledovalo přes milion diváků.

Osudným se mu staly spory televize Prima s bývalou produkcí seriálu, se kterou se televize rozloučila po druhé sérii Rodinných pout. Společnost Pro TV se vrátila do hry dodatkem ke smlouvě, který Primě a scenáristkám Bártů nedovoluje přenést autorská práva na Rodinná pouta jinému producentovi. Soud dal společnosti zapravdu, když zastavil natáčení dalších dílů. Primě nezbylo než seriál do konce roku uvádět jako „Pravidelnou dávku emocí“ a hned od ledna vyjela s „novým“ seriálem Velmi křehké vztahy. Diváci Rodinných pout by neměli být zklamaní, setkávají se stejnými postavami v novém, atraktivnějším = nemocničním prostředí.

Jednatel Pro TV Jan Novotný se tvářil hodně neústupně, ale na základě toho, že se teď odmítá ke sporu s Primou vyjadřovat, usuzujeme, že je nakloněn zakopat válečnou sekeru a dohodnout se s televizí na odškodnění. Další případné soudy by se mohly táhnout do nekonečna a o peníze jde až v první řadě.

 

ŽALOBCE

Jan Novotný - Producent Pro TV, který svými žalobami ukončil nejdelší český seriál.

„Byly porušeny závazky, které byly uzavřeny mezi námi a Primou a mezi námi a scenáristkami… Autorsky chráněné jsou i charaktery postav či prostředí. Jejich použití bych vnímal jako podvod a řešil by to opět soud… Jestli nás Prima vyzve k dalšímu jednání, jsme připraveni.“

OBHÁJCE

Jana Malíková - Mluvčí televize Prima.

„Společnost Pro TV nemá žádná autorská práva ke scénáři ani k postavám seriálu Rodinná pouta. To byl a je mýtus, šířený právě skupinou okolo společnosti Pro TV. Při přípravě nového seriálu Velmi křehké vztahy jsme však zvažovali všechny možné aspekty dalšího, dle našeho názoru nezákonného postupu společnosti Pro TV. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli pro výrobu a vysílání nového seriálu, který by měl být před útoky ze strany společnosti Pro TV lépe chráněn, neboť se jedná o nový pořad. Jednání s Pro TV se v tuto chvíli nikam neposunula. Prima TV respektuje soudní rozhodnutí a ukončila vysílání seriálu Rodinná pouta. Na vývoji celé záležitosti i nadále pracují právníci.“

KORUNNÍ SVĚDEK

Jitka Bártů - Scenáristka Rodinných pout a Velmi křehkých vztahů.

„Bývalý výkonný producent si dělá nesmyslné nároky. Zaštiťuje se tím, že je autorem, který vymyslel model unikátní výroby Rodinných pout. Teď se mu po několika marných pokusech podařilo uspět a seriál musel být zrušen. Píšeme proto nový příběh se starými postavami - každý autor si přece se svými postavami může dělat, co chce. Přitom se pokoušíme vyjít vstříc divákům, aby seriál typu Rodinných pout nezmizel. Dobíháme skluzy a nevycházíme z domu. Píšeme 16 i 18 hodin denně, a když se ponoříme do práce, zapomínáme jíst.“

Dům už jsem dodělala

Napsal Magazín AHA 13/1 - 15.12.2006.

Dům už jsem dodělala.

    Teď rekonstruuju tělo.

 

Zdeňka Žádníková (32) je prototypem ideální ženy. Vyznává zásady zdravé stravy, ale manželovi klidně dopřává guláš s knedlíkem. Těsně před porodem organizovala poslední dodělávky při stavbě rodinného domu.
     Hraje roli Ivanky v seriálu Rodinná pouta a stíhá i představení v Dejvickém divadle přesto, že má doma teď už půlroční miminko.

  • Nebudu se ptát na to, jak to všechno stíháte a zvládáte. Ale zajímá mě, jestli je vaše hyperaktivní povaha konečně spokojená?
     „No...Kdyby se našlo něco zajímavého, vůbec by mi to nevadilo. (směje se Zdeňka). Když vás něco baví, čas a zátěž vnímáte jinak, než když něco děláte jen proto, že musíte. Pokud by mi tedy někdo řekl, že má pro mě v divadle krásnou roli , okamžitě volám: JO.
 
  • Prožíváte první měsíce mladší dcery Janičky stejně, jako před třemi lety období se starší Andrejkou?
 
    Teď už jsem matka poučená, nejančím a nehroutím se. Přijde mi legrační, jak jsem tenkrát skoro nic nezvládala. Paradoxně se dvěma holčičkami stihnu asi třikrát tolik, než když jsem měla jen jednu. Už se mi nestává, že bych byla ještě ve čtyři hodiny odpoledne v noční košili a neučesaná a nemám pocit, že by mi nestačilo ani 48 hodin na jeden den. S Andrejkou bylo nemyslitelný, že bych už v devět ráno byla na tréninku. Teď ráno všechny vzbudím, udělám snídani, holky nacpu do auta a během pár minut frčíme. Kdyby mi někdo před rokem říkal, že 18. června porodím a 6. srpna už budu točit další díly seriálu, vysmála bych se mu. Ale teď říkám, že všechno je možný. Celý život se vám posouvají hranice. A když se vám narodí dítě, začínáte zase od začátku,postupně zjišťujete, co si s mrnětem můžete dovolit. Těší mě, že se doba mění a všichni respektují děti a nevnímají je jako tzv.hlasitý problém. Protože Jana se mnou od pěti týdnů prožívá úplně všechno. Natáčení (Janička hraje Zdeňčina seriálového synka Štěpánka – pozn.red.), rozhovory, focení, zkoušky, už se stalo i to, že během představení v divadle spinkala v šatně. Všechno ji baví a je pořád klidná a hodná. Je to dítě za odměnu. Máme ji trochu jako reklamu na mateřství. Většina z mých bezdětných kolegů nebo přátel mi říká, že až jednou bude mít dítě, tak přesně tohle. Protože je krásný, tichý, komunikativní, usmívá se a neřve.

  • Dceru jste pojmenovala podle Karafiátových Broučků. Proč?
     Protože Broučci jsou na sebe hodní. A Janinka byla ze všech nejhodnější. Jako bychom tušili, jak hodné se nám narodí dítě. 
 
  • Letos zažijete první Vánoce s Janičkou, ale taky v novém domku. Jak se na ně připravujete?
     8 stupňů Celsia mi zatím Vánoce moc neevokuje, ani koledy jsem si ještě nezačala pouštět. Na svátky se nejvíc těší asi Andrejka. Je teď permanentně velmi hodná, protože tuší, že jde do tuhého. Vždycky, když chce něco provést, tak se zarazí, a řekne: »No jo, to by se ježíškovi možná nelíbilo« a my máme vystaráno. Takže já mám teď dvě nejhodnější holky pod sluncem. Jednu proto, že je ještě kojenec a druhou pro to, že má ježíška v zádech. Ale já se netěším až na ty klasické svátky. Radost mi udělalo třeba to, že jsme 5. prosince dělali dětem ve školce  Mikuláše, čerta a anděla. Ve svých svatebních šatech, které se k tomu účelu perfektně hodí...
 
  • Neříkají vám občas kamarádky, že anděl je váš manžel?
     Manžel byl zrovna za čerta.A poslouchal anděla na slovo, takže jsem si tu situaci velmi užívala. Kdy se nám to stane v reálu, že ano. Kromě Štědrého dne se těším na 27. prosince. S flétnovým kvartetem Syrinx pořádáme koncert pro naše přátele a sousedy v našem obýváku. Vstup je v lodičkách a společenských šatech, takže provětráme plesové garderoby. Máme  výborné sousedy, tak jsme se rozhodli založit pár tradic. Například Ligu v Člověče, nezlob se, v létě turnaj v petanque a tak.
 
 
     
  • Mám pocit, že jste manžela hodně přivedla do svého světa. Nechal se přivést snadno?
     Snadno a rád. Moje aktivity mu nevadí, naopak i on se jimi baví. Říkal, že od té doby, co mě poznal, nesnědl nikdy tolik zeleninových salátů a neviděl tolik divadelních představení....
 
  • Manžel je ekonom, vy herečka, on si dá rád guláš s knedlíky, vy dáváte přednost biopotravinám. Neměla jste někdy chuť změnit ho k obrazu svému?
     Ne, to by byla věčná škoda.

  • Opravdu není nic, co vám na manželovi vadí?
     Na to mám standardní odpověď - Jeho mezilopatkové svaly.
 
  • Prosím?
      Posilovně se vyhýbá obloukem

  • A jak jsem na tom teď Vy?
     Áá..a máme tu oblíbenou otázku.Ke štěstí mi chybí ještě čtyři kila, které bych ráda – k nelibosti mého manžela – zhubla, Z legrace říkám, že jsem dodělala dům a teď se vrhám na rekonstrukci těla...takže tréninky a zase tréninky.Naštěstí mě to baví.
 
  • Byl domek váš dlouholetý sen?
     Bydleli jsme v malém vlhkém bytě v Mníšku pod Brdy a domluvili se, že na domek si počkáme. Manžel by klidně bydlel i v paneláku, kde vyrůstal, ale pro mě byla představa pražského sídliště velmi obtížně akceptovatelná. Směr na Strakonice mi vyhovuje, protože jste hned v Brdech a navíc je to i blízko na Šumavu.  
 
  • Co v domě za každou cenu chtěla mít? Co by vám tam chybělo?
     Závěsné houpací křeslo, shoz na špinavé prádlo z prvního patra, aby se s ním nemuselo chodit po schodech, klavír a knihovna.
 
  • Klavír jste měla i v tom původním 1+1?
     Ne, měla jsem ho v předchozím bytě, kde jsem byla v podnájmu. Koupila jsem si ho za svůj první honorář, když jsem moderovala trojjazyčně, což dneska vůbec nechápu, jak jsem zvládla, Silvestra 2000 v jednom pražském hotelu. To jsem byla ještě studentka.

  • Za co jste utratila opravdu hříšné peníze?
    Za závěsnou houpací brazilskou síť pro dva. Dodnes ji mám, koupila jsem si ji taky během studií na DAMU a stála 3000 korun. Asi tři týdny jsem kolem ní chodila, než jsem se rozhodla. Byly to tenkrát opravdu šílený peníze a já potom dva měsíce jedla jen rohlíky. Nebylo to jednoduché, ale stálo to za to.
 
  • Jednoduché to teď nemá ani vaše seriálová Ivanka z Rodinných pout. Umřel jí manžel Richard, zůstala se třemi dětmi, co ji čeká dál?
     Pro Ivanku je to nezáviděníhodná situace, ale pro mě jako pro herečku zajímavý úkol. Nejdřív mi bylo trochu líto, že Tomáš Matonoha končí s postavou Richarda, protože jsme byli dobře sehraní , ale tím, že nepokračuje, mně umožnil hrát trochu jinou Ivanku. Je zajímavé hrát ji z úhlu, jak se chová, když se jí stane velké neštěstí, jak se z toho berchá, jak ji to ovlivní. Takový vývoj postavy je na soap operu až nadstandardní. V první řadě byla rozevlátá a řešila pořád jen diety a chlapy, ale teď ve třetí řadě je mi mnohem bližší. Dospěla k určité sebeironii, kterou mám ráda. Na třetí řadu seriálu jsem opravdu hrdá. Zvažovala jsem, jestli do ní jít a jméno režiséra Vladimíra Drhy mi v rozhodování hodně pomohlo. První věta, kterou na place nám hercům řekl,byla, že se můžeme pohybovat a hrát si kdekoliv  v prostoru a kamery si nás vždycky najdou. Což je pro mě osvobozující a je to voda na můj mlýn. Dřív jsme měli přesně dané, kam ještě můžeme šlápnout a kam už ne.

  • V první sérii jste scénáristkám vnukla nápad udělat v jednom díle z Ivanky blondýnku. Ve třetí řadě jste jim taky nějaký podstrčila?
    Mám takový nápad, přání, jak by se osud Ivanky mohl dál odvíjet. Přesněji řečeno, se kterou seriálovou postavou by se mohla sblížit.Katka s Jitkou Bártů mi zatím odolávají. No,ještě mám čas,uvidíme.

  • S Ivankou žijete třetí rok. Co jste se díky ní naučila? A od ní?
    Naučila jsem se koncentrovaně vstřebávat velké množství textu. Díky novému režisérovi a nové produkci ETAMPU není problém do seriálu přidat jakýkoliv nápad a situace. Pokud ten nápad mám, tak jej také ale musím zrealizovat v co nejkratším čase a pokud možno hned napoprvé dobře. A co jsem se naučila od Ivanky? Těžko říct. Možná některé věci víc zlehčovat, protože já leccos beru zbytečně vážně. A doufám, že jsem na rozdíl od ní míň roztomilá.

Monika Seidlová






Downloadhttp://bigtheme.net/joomla Joomla Templates