Z tisku

Ještě chlapečka? Proč ne?

Napsal Týdeník Vlasta - 42/2006.

 

 

Upozornění pro čtenáře:

Tento rozhovor s herečkou Zdeňkou Volencovou Žádníkovou (32) byl pořízen za obzvlášť' náročných "polních" podmínek. Přesto si myslíme, že to na něm není znát.

Ovšem všem věčná škoda, že ve studiu fotografky Marie Votavové nikdo nenatáčel dokument, protože by jistě vznikl zajímavý studijní materiál třeba pro budoucí žurnalisty. Zdeňka Volencová Žádníková dorazila se dvěma holčičkami - třiapůlletou Andrejkou a čtyřměsíční Janičkou. No a od té chvíle probíhalo povídání, učení, kojení, výběr šatů na fotografování, malování zajíčků a asi tisíc dalších činností naráz. Být tam chlap, tak uteče. My jsme ale zachovaly klid a nadhled.


Jakou jste sem měla cestu?


Stačí se přece podívat na, můj uštvaný výraz (úsměv). Dneska to šlo špatně. Mám to rozvádět? Radši ne, že ne? Jsme tady, takže je to v pohodě. Jen Andy není trošku ve své kůži, leze na, ni rýmička, tak uvidíme, jestli vydrží. (Vydržela a byla moc hodná; pozn. red.)


Stěží si dovedu představit, jak zvládáte ten zápřah - dvě malé děti a náročné natáčeni seriálu Rodinná pouta, kde hrajete Ivanku.

A víte, že mi to teď připadá asi o dvě stě procent snazší a jednodušší, než když se mi narodila Andrejka a jako naše první děťátko nám logicky úplně převrátila život naruby? Určitě někdy nestíhám a ocitnu se v presu, ale nepřipouštím si to. Až se tomu sama občas divím. Připadá mi, že dvě děti jsou náročné hlavně na organizaci času. Janinka je ještě maličká a jsem s ní prakticky neustále, Andrejka začala chodit do nové školky, na tanečky a na tenis. Začíná to být o velké logistice. Když je natáčení, pomůže babička, naše chůva Míla nebo manžel, to by jinak nešlo.

 

Takže dělba práce?

Určitě. Naštěstí mám bezva rozumného chlapa, který má stejný hodnotový žebříček. Starostmi o děti a domácnost se zabývám tak nějak normálně, a jakmile cítím, že nezvládám, volám o pomoc. Neuznávám takovou tu dělbu na mužské a ženské práce, takzvanou druhou směnu

Dřív jste hodně cvičila. Máte teď na tuhle činnost čas? Vzpomínám si, jak jsem v Rodinných poutech s překvapením sledovala, že uděláte s úsměvem na rtech třeba rozštěp.

Po šestinedělí jsem pozvolna začala. Ted' chodím dvakrát až třikrát týdně, postupně zvyšuju intenzitu a hlídám kojení. To je na prvním místě. Pořádné cvičení mi chybí, ale na druhou stranu si říkám, že nemůžu chtít všechno hned. Ke štěstí mi chybí shodit čtyři kila, s čímž můj muž hluboce nesouhlasí, ale nespěchám.

Takže vás kila netrápí jako seriálovou Ivanku?

Ivanka to má posunuté do úplně jiné roviny, sleduje se v jednom kuse už od prvních dílů. Mě maximálně zamrzí, že se do těch džin ještě nevejdu. Asi jako každou ženskou, která má ve skříni věci z dřívějška, které neoblékne.

Vy také výborně mluvíte anglicky.

Mám státnice a certifikát CAE. Před týdnem jsem poprvé od narození Jáni moderovala a je pravda, že jsem měla trochu trému, což obvykle nemívám. Angličtina je moje srdeční záležitost. Musím obdivovat svoji mladší sestru, která se nedávno po několika letech v Japonsku vrátila domů a připravuje se na zkoušky z japonštiny. Přitom má tři děti!

Angličtina vás vlastně dala dohromady s manželem Radkem, že?

Přivydělávala jsem si tehdy výukou obchodní angličtiny ve firmách, a tak jsem ho potkala. Nebýt jeho učitelkou, určitě bychom se nepotkali. Neměl tušení, že jsem herečka, do divadla chodil minimálně.
Zato teď ...
Někdy v legraci říká, že tolik divadelních představení, kolik už musel kvůli mně zkonzumovat zeleninových salátů, v životě snad ani neviděl.

To je o vás dost známo, že jste zastánkyní zdravé výživy.

Ale uznávám, že někdy je té pohanky trochu moc (úsměv). Navíc Radek má svůj gulášek se šesti v práci, zdravá výživa na, něj číhá jen doma. No a pokud jdeme po ulici a on pošilhává po klobásce, říhám mu: "Dej si, Radulko, dej si! Já budu v padesáti zachovalá vdova".

Vzali jste to pěkně od podlahy - nový dům, nové miminko...

A obojí finišovalo naráz, těhotenství i stavba Ted' jsme konečně ve svém, v kryji Karla Čapka, kousek od Dobříše. Z okna koukám na Kozí hory. Předtím jsme bydleli v nouzovce l+l plus plíseň v Mníšku pod Brdy a jen snili o tom, že se jednou naše bytová situace vylepší.

Zmínila jste před chviličkou vdovu... Psalo se, že Ivanka Rubešová v Rodinných poutech přijde o právníka Richarda Sýkoru. Co je na tom pravdy?

Já vám to ani prozradit nemůžu. Jen vám potvrdím, že Ivanku čekají hodně perné časy. Ale ona je zvládne.

Nechala jste si ještě nějaké pracovní závazky kromě Rodinných pout, třeba v Dejvickém divadle, kde jste v angažmá?

Vrátila jsem se do dvou představení, konkrétně to jsou Bratři Karamazovi a Love story. Zkoušet budu možná od ledna. Skoro by se tam vyplatilo zřídit dětský koutek s hlídáním, protože je nás hereček na mateřské víc. S Janičkou jsem seriál Rodinná pouta začala natáčet šestého srpna. Janinka hraje Ivančina chlapečka Štěpánka. Díky tomu máme doma už docela slušnou zásobičku modrých věcí. Naše Andrejka říká: "Tak si porodíme chlapečka."

Co vy na to?

A proč ne?

 Jana Divišová

Foto-Marie Votavová 

 

Na porodní sál s dokonalým make-upem

Napsal Story 35/2006.

"Na porodní sál s dokonalým make-upem" 

 

 
 
Zdeňce Žádníkové-Volencové (31) fandí jako Ivance v Rodinných poutech nejen divačky, ale podle průzkumů  sledovanosti i muži. Ti ale u Zdeňky nemají šanci - právě  hraje svoji největší roli, roli čerstvě dvojnásobné matky.

Před necelými třemi měsíci přibylo za  asistence tatínka Radka (34) do rodiny  Žádníkových ke čtyřleté Andrejce novorozeně Janička. Pojmenovali ji podle Karafiátových  Broučků. Jméno připravené pro chlapce  nechce Zdeňka prozradit, protože podle  hesla "do třetice všeho dobrého" plánuje ještě  jednoho potomka. Může si to dovolit, obě  holky se chovají jako hodní a rozumní andílci.  Pokud by vás zajímalo, jak vypadá tříměsíční  Janinka v akci, zapněte si v televizi seriál  Rodinná pouta. Oblečená do chlapeckých  modrých dupaček tu ztvárnila syna Ivany  Kučerové-Hruškové (v reálu vlastní mámy  Zdeňky) Štěpána.
 
Musím říct, že jste velmi zbujněla  v oblasti hrudníku.

Že jo! Manžel mi dokonce říká, že jsem  jeho Pamela Anderson. Sice by to mohla  být lichotka, ale nehýřím zrovna nadšením,  protože vím, že je na modrooké blondýnky,  což já skutečně nejsem.

Musela jste si pořizovat větší  garderobu?

Tak prvních čtrnáct dní jsem strávila v noční  košili. Člověk je takový zdrchaný a já nejsem  bohužel ten typ ženy co porodí a za týden se  vejde do všech kalhot. Tak kolt nosím takové  věci ze svého šatníku, které mi padnou.

Ale rodit jste prý jela celá  vyparáděná? 

Termín porodu jsme měli ve čtvrtek, ale to  byla dotočná Rodinných pout, takže Janička  vzorně počkala. V sobotu jsme byli pozváni  do Plzně na svatbu, která byla proložena  fotbalovým zápasem s Ghanou. I tentokrát  Janička posečkala, věděla asi, jak moc se chce táta koukat. No a v deset večer jsme jeli z veselky rovnou do porodnice. Nikdy v životě  by mě nenapadlo, že půjdu na porodní sál s dokonalým make-upem.

Nejspíš vám lidi gratulují na každém  kroku, že?

Já teď mezi lidi moc nechodím. Okolí celkem  respektuje, že mám trošičku náročnější  období, a nechává mě být. Ale pochopitelně  jsem dostala spoustu SMS. Třeba od celé  rodiny Rubešů z Pout. Byly velmi rodinné,  protože už k sobě za ty dva roky spolupráce  máme blízký vztah. A z nové produkce seriálu  za mnou osobně přijeli s velkou kyticí růží.  Ten den byl zas zrovna nějaký rozhodující  fotbalový zápas. Jak tam vedoucí produkce  Aleš Týbl stál s kytkou v ruce, úplně jsem  viděla, jak mu na čele běží: Jsme strašně rádi,  ale já už MUSÍM na ten fotbal. Ale o to víc mě potěšilo, že za mnou ten lán cesty až do  Dobříše jel.

Jak zvládá příchod dalšího dítěte do  domácnosti první dcera Andrea? 

No, Andrej, jak jsme ti to říkali? (obrací se  na kreslící si dceru, která spustí. "Mám  malou sestřičku a ta jenom čůrá, kaká a papá.  Je to nuda, ale věděla jsem to předem."  Skloní hlavu zpět ke kreslení a začne si  prozpěvovat právě vymyšlenou písničku.) 

Jste příznivkyně kojení?

Chtěla bych kojit co nejdéle. Andreu jsem  kojila čtrnáct měsíců, tak uvidíme. I když...  někdy ji kojil manžel.

Prosím? 

Když bylo Andrejce sedm měsíců, zkoušela  jsem Kouzelnou flétnu. Můj muž si udělal  velkorysou dovolenou, dopoledne byl s Andrejkou on a já jezdila autobusem z Mníšku zkoušet do Prahy. Vždycky na  začátek zkoušky jsem si nařídila budík,  který znamenal kojení. Po zazvonění  jsem věděla, že mám půl hodiny na to, dojet na Smíchovské nádraží a pak  domů, kde na mě čekalo hladové mimino  s hladovým tatínkem. No a na procházce  jsem pěkně kojila. Pak ale přišla večerní  představení. Naštěstí byla Andrejka hodné  dítě, které si vzalo mléko jak ode mě, tak  z flaštičky. Odstříkávala jsem do vyvařené  přesnídávkové skleničky, pak to zamrazila  a tatínek večer kojil. Vždycky se na to těšil,  strašně ho to bavilo. Bral to úplně přirozeně  a to bylo pro mě důležité.

Dnes také odstřikujete?

Ne, neodstřikuju, ze mě to teče samospádem.  Mám narvaný mrazák, jsem taková mlékárna  Madeta.

Chutí už jste se zbavila?

Za celé těhotenství jsem se přejedla celkem  třikrát. Z toho jednou jitrnicemi. Nevím, kde  se ve mně vzala chuť na jitrnice, ale už je zas aspoň na patnáct let nemusím. V šestém  měsíci jsem to přehnala se sushi a na konci  těhotenství rýžovým nákypem s meruňkami.  Po každém takovém výpadku jsem se pak  dvanáct hodin nehýbala.

Umíte si představit, že byste byla tři  roky doma na mateřské?

To teda neumím. Na konci srpna hrajeme  v Lesním divadle v Řevnicích Kouzelnou  flétnu, kde zpívám. Vracím se do dvou  představení, ale zkoušet do konce roku  nebudu. To je teď časově příliš náročné.  Nemůžete chtít všechno. Radši jsem nikomu  nic neslibovala, nevěděla jsem, jestli se mi  nenarodí raubíř. Takovýhle štěstíčko jsem  ale nečekala. Janinka je hodná, šetří nás a profesionálně zvládá i natáčení třetí řady  Pout.

Lenka Jindrlová



Mám dítě pracanta

Napsal Týdeník Televize 33/2006.

 

Mám dítě pracanta


Seriálová Ivanka Rubešová  porodila, herečka Zdeňka  rovněž Poslední týdny před  porodem žila ve fofru, ale  zvládala. Má druhou dceru  Janu a od srpna je zpět v ateliérech... Náš rozhovor  ale vznikl ještě v klidu  nového domova, kam nás  herečka pozvala pár týdnů  po porodu.

Jak se cítíte? Úpíte - a s vámi rodina - nad  náladami šestinedělí?


Jsem učebnicová. První týden euforie, druhý týden koktejl. Ale teď už je to v pohodě.  Od okamžiku, kdy se hormony vyrovnaly,  nálada v táboře se vylepšila. Nestihla jsem si  prakticky před porodem odpočinout, tak mi  to organismus dal následně pocítit...

Svou druhou dceru jste přivedla na svět ve  fotbalovém ovzduší...


No, v sobotu, kdy jsme pozdě večer odjeli do  porodnice, se hrál zápas Ghana-Česko. Ten  den se také konala svatba naší kamarádky  v Plzni a my se na ni vypravili. K mé radosti  se tam sešla velká koncentrace těhotných. Já byla ovšem první na řadě. Na  zápas se svatební veselí přerušilo a všichni muži na dvě hodiny přestali vnímat svět. Miminko vydrželo trpělivě  všechno - drápání se na kopec k místu svatby, obřad, fotbal, rozbalování svatebních  dárků...
A pak usoudilo, že jeho loajalita má  své meze, a vyrazilo na svět. A my rychle do  Prahy. Ještě na sále můj muž s panem dok-torem zaujatě hodnotili fotbalovou katastrofu. Já mezitím povila druhé mrně.

Dokonce s podporou homeopatik. To slyším, přiznám se, poprvé.


Já taky. Homeopatika jsou poměrně sporná  oblast léčby. Seznámila jsem s ní, když starší dcera Andrea marodila. Měly jsme štěstí  na paní doktorku Dolejšovou, předsedkyni  homeopatické komory, která si nás vzala do  péče. Málokdo ví, že před vznikem farmaceutického průmyslu se například Velká Británie a Indie celé léčily homeopaticky. Já  osobně s nimi mám také dobrou zkušenost.  To jsem ocenila při natáčení Pout, v prvních  měsících těhotenství. Bylo mi na place pravidelně špatně, potřebovala jsem pracovat...  a paní doktorka Dolejšová opět pomohla.  Přesněji řečeno Nux vomica šestkrát denně  a bylo po nevolnostech. Mám to vyzkoušené na několika matkách a své feně, pravila  tehdy paní doktorka. Na to asi nikdy nezapomenu.

A pomohly?


Ano. Dala mi brožurku Homeopatie v porodnictví a já si podle ní namíchala takový  speciální koktejl do vody. A musím říct, že  bolesti byly šedesátiprocentní. Možná zabrala i víra, která uzdravuje známé pořekadlo, ale bylo to každopádně k dobrému. 

Co na to váš porodník?


Informovala jsem ho předem. Primář Chmel  jen čekal, s čím zase přijdu. Andreu jsem  chtěla hned po porodu položit do kyblíku  s teplou vodou... pak osušit v červeném ručníku... atd. Tenkrát nehnul brvou a řekl, že  pokud bude vše v pořádku, udělá, co v rámci kliniky a sálu půjde. Samozřejmě bylo  všechno jinak a já byla ráda, že je o Andrejku postaráno. Teď jen poznamenal, že pokud  si nepřinesu vlastní kapačku s Dolsinem, tak  ať si dělám, co chci.

A Janička bude, jak jsem pochopila, s vámi natáčet...


Bude hrát mého televizního syna Štěpánka.  Jana je o dva dny starší než podle scénáře  on a modré dupačky jí budou slušet. Bude to  krásnej kluk. Produkce Etampu nám v ateliérech udělala pokojíček... Mám úžasnou  paní, která nám pohlídala Andrejku, když  bylo potřeba. Svoje děti má odrostlé a naše bere jako vlastní. Samozřejmě nám  pomáhá i manželova maminka. Moje druhá dcera Janinka vydržela
v břiše tempo natáčení, dostavbu rodinného domku a v šesti týdnech začne točit. Jeto  pracant.

Do divadla se vrátíte? 


Zpočátku asi jen do  jednoho nebo dvou  představení. V Dejvicích je teď "zamiminkováno", je hodně
záskoků a netěhotné hrajou skoro denně.  Vrátím se hodně brzo a doufám, že to divadlu pomůže. Zkoušet v nejbližších měsících zatím nebudu, to by se prostě nedalo  zvládnout a já už nechci být uhoněná.

Úděl pracujících matek je zkrátka pořád  nezáviděníhodný...


Je. Zrovna nedávno jsme si s kolegyněmi  v Dejvickém divadle říkaly, že by se divadlu  vyplatilo cosi jako školkojesle. Je nás tam  teď hodně s miminky a sladit mateřské povinnosti se zkouškami a hraním je velmi náročné. Nemáte-li vedlejší příjem nebo obě  babičky, nelze s tím nic dělat. Protože celodenní paní na hlídání nezaplatíte. Je to aktuální téma našich divadelních hovorů.

Vy máte kliku, že manžel má pochopení i pro brzký návrat do ateliérů, ne?


Ano. Smířil se s tím. Když sestry Bártů zavolaly, jestli se mnou mohou počítat do nových dílů a srpnového natáčení, Radek první řekl - jasně, vezmi to. Nikdy to bez něj  neřeším. A jeho podpora je skvělá.
Podobný vztah mám vlastně i se svým otcem. Když byly Andrejce tři měsíce, zavolal  mi a řekl - kdy už začneš něco dělat? Což je poměrně vtipné, obvykle prarodiče domlouvají dcerám, aby se nehnaly do práce. Já to měla na talíři přesně obráceně.  Rozumíme si. Moc ráda bych z něj udělala dědečka na plný úvazek s plnou penzí  a bydlením, ale zatím úspěšně vzdoruje. 

Překvapíte něčím diváky jako Ivana  třetí řady?


Myslím že ano. Lecčíms. Moje rodinná linie bude velmi zajímavá,  dramatičtější.

Také se úplně vyměnila výrobní firma a celý štáb.


Ano. ProTV vystřídá Etamp. A je to dobře. Pana Bílka z Etampu znám, profesionál každým coulem. První, co udělali v mém  případě, bylo, že za mnou po porodu přijeli  s růžemi a s návrhy, co a jak bude! Noblesu  a úroveň považuju za nezbytnou, ta přece  patří k profesionalitě...

Původní produkční firma se možná podepsala i na menší sledovanosti druhé řady,  ne?


Těch faktorů bylo víc. Samozřejmě proti běží Ordinace, jde o bohatost prostředí, exteriéry, styl natáčení a promo - to je velmi důležitá součást vysílání. Musíte se o seriál  starat, mluvit o něm, připomínat ho při jiných příležitostech... Chce to péči. Ale je  pravda, že taky obsazení dělá své.

Na jak dlouho máte smlouvu na třetí řadu? 


Na rok.

Jiné nabídky mezitím nebyly?


Byly. Dvě. Nebudu to rozvádět, ale Prima přišla s třetí řadou jako první a pro mě je dané  slovo závazné. Je každopádně příjemné vědět, že Ivana není jedinou škatulkou v mé  profesi.

Bydlíte v novém domě poblíž Dobříše. Jak  vás berou místní? Máte protekční tmavé  pečivo a svíčkovou?


Máme skvělé vztahy. A to je velká výhra. Někdy mám pocit, že naše Andrea ani nebydlí  doma. Protekční pečivo ani maso nemám,  ale jednou po mně chtěla paní prodavačka  podpis na fotky pro své dva syny: Víte, kolik  jim bylo? Osmnáct a šestnáct! Moje ego bylo polichoceno to vám teda řeknu. Věkové  kategorie, které sledují seriály, jsou nevyzpytatelné...
Jana Podskalská





Budu se učit "pařit "!

Napsal Týdeník Televize 23/2005.

Budu se učit "pařit"!

Na schůzku přišla jak do hodiny houslí. Skvěle připravená, vlastní fotky s sebou, takticky usazená k poslednímu stolku kavárny a zády k hostům. Aby příliš neupoutávala pozornost...

Žena dvou tváří: "Praha je krásná, ale maloměsto potřebuju k životu!"
parit1

Společné hraní je velká radost

Napsal Časopis VLASTA 18/2006.

Společné hraní je velká radost


Jak to přesně myslíte? 

ZDEŇKA: Nejlepší vysvětlení bude příklad.  Tomáš mě nechal, ať vám  zavolám a domluvím, kdy  má přijet do ateliéru na  focení a rozhovor. Dů-věřuje mi, že to všechno  vyřídím tak, jak on chce.  A toho já si cením. Když  spolu hrajeme nebo  moderujeme, chováme se  k sobě jako dva chlapi,  kámoši, kteří si můžou říct všechno na rovinu.  Ideální pracovní vztah.
TOMÁŠ: Souhlasím.  Jednou jsem udělal  výjimku, nevyplatilo se  to, a proto se od té doby  držím rčení, že co je v do-mě, není pro mě.
ZDEŇKA: Pro mě je  takový vztah velmi osvobozující. Někdy se může  stát, že vám pracovní  vztah přeroste i do soukromí. Mně se to nestává. I když počkejte... No jo, já  jsem se vlastně provdala  za svého žáka. (smích)
TOMÁŠ: Mně se to  jednou stalo a oženil jsem  se. Na druhou stranu jsem  zažil i divadelní práci, kdy  moji dva kolegové spolu  žili a během zkoušení hry se pohádali tak, že  se ta inscenace málem  nedodělala. Takže myslím,  že některé věci by se do  práce tahat neměly. Musí existovat určitá "společenská hygiena". To platí  nejen mezi kolegy, ale i partnery.
 
Zdeňko, než Tomáš  přišel, vyprávěla  jste o tom, jak jste  pěkně "dostala" svého  manžela.

ZDEŇKA: Ano, týkalo  se to mého těhotenství.  Měsíc jsem mu říkala, že se chystám s kamarádkou do Karlových  Varů na svoji historicky  první dámskou jízdu a že  budeme bydlet v rodině  její další dobré kamarádky. Ve skutečnosti jsme  ale jely do Františkových  Lázní, já se prostě spletla.  Když mi pak muž večer  zavolal, manžel kamarádky nahlas pronesl nějakou poznámku a můj muž jen  suše konstatoval: "Tak  nejenže jsi v úplně jiných lázních, než jsi tvrdila, ale  taky jsou tam s vámi chlapi."  Přijela jsem domů a druhý  den zjistila, že jsem v jiném  stavu. Můj muž dostal záchvat  smíchu: "No výborně, tak sis  ty Frantovy Lázně vážně užila."  Mimo jiné se tam léčí neplodnost. Myslím, že kdybych něco  takového vědomě připravovala,  nepovede se mi ho tak pěkně  nachytat. Můj muž mě ale zase  dostává v okamžicích, kdy  jdeme na ultrazvuk. Říkají mu  dokumentarista. Na všechno  se ptá, všechno chce vysvětlit.  Já jsem tam jaksi navíc, jen tak  s tím břichem. Má taky velký problém. Termín porodu, u kterého samozřejmě chce být, mu  koliduje s mistrovstvím světa  ve fotbale. Uklidnila jsem ho,  ať si řekne vhodné datum, my  se na něj s miminkem psychicky nastavíme a fotbalu se  přizpůsobíme.

Tomáši, o vás Zdeňka říkala,  že vás jen tak někdo nedostane. Naopak, vy nachytáváte druhé.

TOMÁŠ: Natáčení Rodinných pout probíhá mnohdy  poměrně hekticky. V jedné  scéně v druhé sérii jdeme vedle  sebe Tomáš Krejčíř, Saša Rašilov, Petr Vondráček a já těsně  po seskoku padákem. Když se točil celek, šli jsme v určitém  sledu vedle sebe, když se pak  dotáčely detaily, někdo navrhl,  ať se zpřeházíme. Testovali  jsme tak pozornost štábu. Nikdo si toho v tu chvíli nevšiml.

Nachytal jste někdy svou  ženu Lucii?

TOMÁŠ: Nesčetněkrát.  Mám mnohdy období, že ji  nachytávám i několikrát denně,  i když je to pořád těžší, protože  už mě přeci jenom trochu zná.

S postavami Ivanky a Richarda jste prožili  dva roky. Co vám na nich  vadilo?

ZDEŇKA: Ivana se někdy  chovala jako puberťačka a ne  jako třicetiletá ženská, která  čeká třetí dítě. S tím jsem se  občas obtížně sžívala.
TOMÁŠ: Mně na Richardovi  vadilo jisté samožerství a to, že  je tak příšerně fixovaný na své  auto, navíc porsche.
ZDEŇKA: Ale takoví ti  chlapi jsou.
TOMÁŠ: Možná že jsou, já  advokáty neznám. Vadilo mi, že  Richardovi chybí pokora.
ZDEŇKA: Já jich pár znám,  oni to, co ty nazýváš samožerstvím, berou jako naprostou  samozřejmost. Stejně jako ten  komfort. Tedy někteří.
 
Mrzí vás, že se nebude točit  třetí řada, nebo si říkáte, že  v nejlepším se má skončit?

TOMÁŠ: Od začátku mi  bylo jasné, že tenhle nekonečný seriál bude mít nějaký  konec a myslím si, že skončit  se má v nejlepším.
ZDEŇKA: Teď je nejlepší  čas dát si pauzu.

Přinesla vám Rodinná pouta  jinou práci, ke které byste  se dostávali třeba složitěji?

TOMÁŠ: Dostal jsem takhle  roli barmana Dušana v seriálu  Bazén. Ten už taky skončil.  Jinak to nepitvám. Dostanu roli  a neptám se proč.
ZDEŇKA: V mém případě  byla Rodinná pouta trochu  kontraproduktivní, co se týká  nabídek z jiných televizí. Jejich  produkce si myslely, že jsem  velmi vytížená, čemuž tak ale nebylo. Díky seriálu jsem  dostala příležitosti k moderování a reklamu na Dermacol. Honorář padl na základy  na izolace domu.

Takže jste vyřešila  svoje jedna plus jedna  ples plíseň.

ZDEŇKA: Ano, po  čtyřech letech jsme začali  stavět a na Velikonoce se  snad nastěhujeme. (Rozhovor vznikal ještě před  svátky - pozn. red.)

Sledujete navzájem  svou práci, záleží  vám na úsudku toho  druhého?
 
ZDEŇKA Když vidím,  že Tomáš něco moderuje, se zájmem se na to  podívám.
TOMÁŠ: To, za co mě  chválila nebo kritizovala,  si já myslím taky.

Konkrétně? 

ZDEŇKA: To nemůžeme. (Směje se.)
TOMÁŠ: Chválila mě  za moderování předávání  cen Elsa a kritizovala za  pořad Tok celebrity.
ZDEŇKA: Mně se Tomáš líbí nejvíc, když je  úsporný, s minimalistickým suchým humorem a když není teatrální.  Ale jakmile dostane do  těla rozmáchlá gesta,  najednou mám pocit, že  potřebuje spoustu slov  na koncentraci myšlenky, a to je škoda. Jinak  klobouk dolů, já bych to takhle nezvládala Jsem  ráda, že mu to můžu říct  bez toho, aby se na mě  naštval. Není nafrněnej.  Jako jeden z mála chlapů.  Rozhodně bych si to  netroufla říct každému ze  svých kolegů. Tomáš je v tomhle normální, není  ješitnej. I když tak nevypadáš (směje se Zdeňka).
TOMÁŠ: Herecká  pýcha, ješitnost a samolibost jsou cesta do pekel.  Jakákoli připomínka by  měla být pro rozumného  člověka požehnáním. Jinak se do sebe zahledíte,  a to je konečná.

Vy jste Zdeňce někdy  něco vytýkal?

TOMÁŠ: Ne. Nejsem  člověk, kterej by chodil  za kolegy a říkal jim, co  udělali dobře a co špatně.
ZDEŇKA: (se smíchem) Tys mi dal, víš, jak teď vypadám? Jako  kdybych si tě pokaždé  zavolala a řekla: Sedni si,  Tomáši, udělám rozbor  tvého moderováni. Tak na mně, prosím tě,  něco nejdi.
TOMÁŠ: Přece tě  nebudu kritizovat v rozhovoru.
ZDEŇKA: Bud tak  hodný, ano?.
TOMÁŠ: Ale já tě nemám za co kritizovat. 
ZDEŇKA: Nám se prostě spolu dobře hraje, je to pro mě radost a vždycky se na to těším.  Takže jestli se mi bude  stýskat po Rodinných  poutech, tak po natáčení  s Tomášem. Vzpomínám  si ale na jednu scénu, kdy  jsme nebyli naladění na  stejnou vlnu, kdy jsem na tebe byla vyloženě naštvaná. Točili jsme scénu,  kde říkám Tomášovi, že si  ho jako tatínka nechám. Záběr končí tím, že mi  Tomáš položí ruku na bři-cho. Celý ten moment byl  dojemný a krásný, štáb  byl dojatý, já byla dojatá,  ozvalo se stop a Tomáš  hned vzápětí začal řešit  nějaký telefonický hovor.  V tu chvíli jsem se dožadovala porozumění coby  kolegyně s nevyrovnanou  hormonální hladinou a žádala, ať mě nechá  alespoň chvíli dožít ten  něžný okamžik. Byl to  ostrý střih - rozněžnělý  Sýkora versus naprosto  pragmaticky odcházející  Tomáš Matonoha.
TOMÁŠ: Já jsem zkrát  ka musel vyřešit nějaký telefonát. Myslím, že to  bylo něco kvůli daním. 

Víte už teď o nějaké  práci, při které byste  se zase potkali?

TOMÁŠ: Ne. 
ZDEŇKA: Můj program je do září poměrně  jednoduchý - kojení a přebalování, takže jestli  Tomáš chce, můžou přijet  s Lucií na návštěvu. Pracovní záležitosti beru na  vědomí až na podzim. 

Mluvili jsme hodně o kritizování. Umíte  druhého, ale i sami  sebe pochválit? Kdy  jste to naposledy  udělali?

ZDEŇKA: Já sama  jedu na chválu, takže  když je sebemenší důvod,  chválím ostošest.
TOMÁŠ: Naposledy  jsem se pochválil, když se  mi podařilo uvařit dobrou  večeři. To dokážu objektivně zhodnotit.

Monika Seidlová  , Foto - Marie Votavová

Downloadhttp://bigtheme.net/joomla Joomla Templates