Žena s nálepkou "BIO"

S manželem žijí spokojený a monogamní život, čímž prý jsou pro tisk nezajímaví. Nám ale naopak připadají velmi inspirativní.

Kdy se miminko narodí?

V červnu.

To bude pěkný hic...

Bude teplíčko a moc se na to těším. Andrejka se mi narodila na konci srpna, v listopadu už byla ve čtyři hodiny tma, a to byla depka. Já ráno ještě neměla vyčištěný zuby, na sobě noční košili a už zase byla tma. Když bylo konečně denní světlo, tak jsem se snažila spát. Byla to taková polární noc. Takže teď se těším, že to nejostřejší období, co se týká spánkových deficitů, budu mít v létě, kdy jsou dny nejdelší.

Už víte, jestli se vám narodí chlapeček, nebo holčička?

Ne, i když jsem musela jít na odběr plodové vody.
Ten se dělá v konkrétním týdnu těhotenství, takže jsem trochu zkomplikovala natáčení "Rodinných pout" i představení v divadle. Marta Issová za mě rychle přezkoušela Kateřinu Ivanovnu a v produkci vyčarovali náhradní termíny. Musím říct, že všichni se chovali ohromně! Potom jsem měla 10 dní volno, což se mi už dlouho nestalo. Čtvrtý den už jsem byla úplně běsná, protože můj muž mě nenechal ani zavázat si tkaničky. Film "Postřižiny" je proti tomu hadr - nesměla jsem vůbec nic! Toužila jsem alespoň vynést koš s odpadky.

Nemáte obavy, jak vaše prvorozená dcera sourozence přijme?

V pohodě, už to trénujeme. Při ní jsem studovala porod a vývojová stadia kojenců, teď je na pořadu dne sourozenecká rivalita. Z knížek už vím, že Andrejka musí dostat od miminka hodně dárků a návštěvy dostanou za úkol tu první pozornost věnovat právě jí. Ale neočekávám žádné drama. Kvůli nástupu do školky jsem četla kde co, ale ona? Byla tak nadšená z ostatních dětí, že se jí vůbec nechtělo domů.

Jak reaguje na vaše rostoucí bříško?

Nedávno mi řekla: "Teda mami, ty máš tlustý břicho jako Trautenberk." Upozornila jsem ji, že bude ještě větší a ona na to: "Ty jsi chudinka moje malinká!" Maže mi břicho olejíčkem. Ráno vždycky přijde, dá bříšku pusu a říká: "Ahoj, doblý ráno, miminko. My se těšíme, až se nám v létě vyklubeš."

Uvažovala jste o alternativním porodu?

Ne, to jsem si vyřešila, když jsem čekala Andrejku. Zvolila jsem Motol, kde se o mě stará stejný pan doktor Chmel. V mezičase povýšil na primáře, jsme v dobrých rukou. U nás ale rodí hlavně Žádník (...smích...). Já tam jdu jen jako doplněk. O mně beze mě, všechno emotivní prožívání je na manželovi. Musím ho pochválit, stará se o mě moc hezky.

{mospagebreak } 

Jíte víc?

Rozhodně.

Na co máte teď chuť?

Tak o tom se vůbec nebudeme bavit (...smích...)!  Můžu se utlouct po šlehačce, po tý pravý.

Nakoupila jste si těhotenské oblečení nebo jste to své posunula v pase výš či níž?

Manžel říká, že musí být krásný žít obklopený ženami, ale logicky by chtěl kluka. Koupila jsem si kalhoty, jinak všechno posunu. Třeba tuhle sukni jsem si dala nad břicho a je to.

Až budete ke konci těhotenství doma, začnete třeba s ručními pracemi?

Pravděpodobně budu zakládat zahradu, ale vy asi myslíte jehlice, pletení a tak... tak to ne. Vidle a rejč, to jo!

Budete své děťátko nosit v šátku uvázaném kolem těla?

Asi ne, můj muž s tím příliš nesouhlasí.
Ale už mám malou krosničku na záda, až mimčo povyroste.

Pořád cvičíte?

Mám normální těhotenský trénink. A cvičím gravidjógu, která je dobrá na záda. Jen jsem teď musela zvolnit, všechno mě rozbolelo. Hned, jak porodím, začnu postupně trénovat. Po prvním porodu jsem se cvičit bála, teď už vím, že zbytečně.

Kdy chodíte cvičit?

Ve všední dny ráno, večer tam totiž chodí hodně lidí.

Co plánujete v nejbližším období?

Stěhujeme se do nového domečku u Dobříše. Končíme s kočováním! Pevně doufám, že to bude naše poslední stěhování.

Letošní Velikonoce tedy budete trávit v novém. Co pro vás vlastně znamenají?

Je to příležitost všech mých mužských přátel beztrestně mě seřezat a ještě za to něco chtít. Připravím jim občerstvení a Andrejka ozdobí vajíčka - to znamená sebe a přilehlé okolí. Jako křesťanské svátky Velikonoce necítím, i když jsem křtěná, jsem bohužel pleva. Spíš věřím v člověka, v cíl, který si stanoví. A pak udělá maximum pro jeho splnění. To je také svým způsobem víra. Trochu mě mrzí, že to Andrejce nevysvětlím v tom správném pojmosloví, ale myslím, že teď by to asi ještě nepochopila.

Jakou technikou zdobíte vajíčka?

Přírodní, jako žena s nálepkou "bio" si nic jiného dovolit nemůžu (...smích...). Zjistila jsem, že když stojím ve frontě, tak mi lidé nenápadně kontrolují obsah košíku, jestli se držím toho, co hlásám. Každej má nějakou škatulku a já jsem v té "biostrava".

Jak taková kontrola probíhá?

Včera jsem byla nakupovat v obchoďáku. Můj muž mě poprosil, ať už mu koupím nějakou dobrou uzeninu, tak jsem stála ve frontě u těch strašnejch salámů a ti lidé na mě koukali tak divně, že jsem to nevydržela a odešla jsem. Manželovi jsem říkala, že s tím vnitřně nesouhlasím a při nakupování je to na mně vidět, tak ať si salám radši koupí sám.

Koledníkům také chystáte pochoutky z biopotravin?

Něco málo tam propašuju a nikdo si zatím nestěžoval. Ale rozhodně jim nenalívám alkohol, to nesnáším. Nepustím opilého koledníka přes práh. Nemám problém s dětmi, které neznám, ale měly by umět nějakou koledu nebo básničku. Mám schované svetříčky, které pletla moje maminka a nosila je Andrejka. Ne, že mě někdo řízne přes zadek a nastaví ruku.

Pečete beránka?

Ne. Dělám mňaminy z vajíček, to má můj muž rád.

Vraťme se k vašemu porodu. Jak se bude všechno řešit v "Rodinných poutech"?

Od srpna jen předstírám, že jsem těhotná, ale v říjnu jsem zjistila, že jsem doopravdy těhotná. Mám tedy slušný dvouměsíční náskok. V dubnu natočíme porod, který se bude vysílat v červnu, kdy budu mít ten svůj opravdový.
Možná se na něj budu dívat v televizi v porodnici.

A potom? Vy už tedy budete mít seriálové dítě, ale ve skutečnosti ještě ne...

Řeknu vám to takhle: Jessica Parker točila seriál "Sex ve městě" těhotná a nikdo to nepoznal. Natáčeli s ní polodetaily, polocelky a záběry obličeje. Takže to bude hodně podobné.

Kdy se chcete vrátit do divadla?

V repertoáru Divadla v Dejvicích jsem do června, tedy do porodu. V představení "Kouzelná flétna" máme jeden těhotenský kostým, který si s kolegyněmi střídáme. A vrátit se tam chci v září.

Kdo bude hlídat miminko?

Bude to stejné jako s Andrejkou, hlídat bude manžel. Není to tak hrozné, v šest večer odejdu z domova a vrátím se o půlnoci. Můj návrat do divadla bude záviset hlavně na tom, jestli miminko bude přijímat mléko i z láhve. Dcera s tím neměla problémy, to bylo v pohodě. Kdyby se ale miminku náhodou nechtělo, budeme to muset řešit jinak. Říká se tomu mateřská dovolená.

Herečka Zdena Žádníková Volencová, představitelka Ivany Kučerové-Hruškové z televizních Rodinných pout chtěla původně hrát v pohádkách jako Libuška Šafránková. Dnes ji znáte spíš z Dejvického divadla a především z populárního TV seriálu, který je tak trochu "pohádkou pro dospělé". Mírně ulítlá a s překážkami se peroucí Ivana pro sebe a své dvě děti shání usilovně muže.

Jak jste na tom vy?

Já muže nesháním, vedu spokojený man­želský život. S Ivanou mě spojuje tem­perament a ta ulítlost, aspoň můj tatínek mě v té postavě úplně vidí. I mně je ta dvakrát rozvedená paní s dvěma dětmi, která se nehroutí, ale bojuje, sympatická.

Jak pokračuje váš, pardon, Ivanin lov na muže?

Teď se zrovna rozcházím s Richardem a mám nový objev. Z legrace jsem říkala sce­náristkám, aby mi tam napsaly nějakého za­jíčka - a už ho mám! Nedávno naběhl do studia asi šestnáctiletý kučeravý chlapeček z konzervatoře a měli jsme se líbat. Abych ho na to, vzhledem k jeho předpokládané nezkušenosti s pusami, při natáčení připravi­la, navrhla jsem, že si to zkusíme párkrát na­nečisto. Chlapec řekl, že jo a okamžitě se na mě lačně vrhnut! Začala jsem z toho skoro koktat a upozornila ho, že to mělo být jenom "jako". Mladistvý suverén prohlásil: "Sorry, já nevěděl, jak to máte." Musím přiznat, že i při natáčení byl polibek velmi věrohodný...

Jak se na takové scény tváří váš muž?

Radek má pro mé povolání takové pochopení, že ho zdobí skoro svatozář. Jsme si naším vzta­hem jistí, takže ho to nechává v klidu. Jemu nějaké polibky nevadí, problém by ovšem nastal s vyloženě milostnými scénami. Všechno s ním předem konzultuju názorným způsobem. Jak? Například jsem mu ukázala, jak vypadá seriálová pusa. Uznal, že je v ní nula emocí, a protože ho modelový polibek neuspokojil, byl velmi spokojený. Ještě víc ho uklidnilo, že se většinou libám s Tomášem Matonohou. To se totiž objímají šťastně ženatý se šťastně vdanou. Jediné vybočení byl ten mladíček.

Kde jste objevila svého muže, kterého zdobí taková svatozář tolerance?

Na DAMU jsem si přivydělávala výukou an­gličtiny, z níž mám státnici (zásluhou tatínka, který chtěl, abych uměla něco pořádného a ne jen to "komediantství"). No a jako uči­telce angličtiny mi v jazykové agentuře přidělili dva žáky z jedné textilní firmy. Tvrdě jsme pilovali konverzaci, byly domácí úlohy, žádné ulejvání. Začas jsem nadějného stu­denta , povoláním finančního ředitele, na je­ho výslovné přání pozvala do Dejvického di­vadla, kde jsem zrovna hrála vražedkyni. Zvládl to! Zamilovali jsme se, byla svatba, miminko. Dnes už není mým žákem, an­gličtinu používá víc než já. Ale teď to hodlám změnit, přihlásím se na Malou univerzitu při Karlově univerzitě, obor angličtina, trochu ten mozek zase zaměstnám. Chybí mi totiž učení, já jsem dosud brala z toho co znám, teď se potřebuju zase nabít vědomostmi. ­

Byla jste vždycky dychtivá po vědění?

Spiš po čtení, už ve dvanácti jsem zhltla Sofiinu volbu a vyčetla jsem celou rodinnou i lidovou knihovnu. A vidíte, teď jsem tak zaměstnaná, že čtu nanejvýš kuchařku plus Jak vychovat šťastné dítě.

Máte recept i na to, jak "vychovat" šťastné manželství?

Všechno je ve vzájemném pochopení. Třeba v Love Story, které hrajeme v Dej­vickém divadle jsem Tamara, o které si myslel její muž. Žid, jenž uprchl do Ame­riky, že zemřela. Takže má mezitím novou ženu a ještě mladou milenku. Je v tom chu­dák nevinně a já, Tamara (i já Zdena), mu rozumíme, vím, že s tím nemůže nic dělat.

Chcete tvrdit, že dokonale zvládáte emoce?

Neprožívám v osobním životě naštěstí tako­vá dramata jako Tamara nebo Kateřina Iva­novna z Bratrů Karamazovových (to jsou mé dvě nejmilejší role). A i když jsou velmi sil­né, občas samy sebe nezvládají. Já se taky někdy nezvládám, když je doma binec a jsem unavená. Ovšem ani pak se u nás ne­křičí, moji rodiče se nikdy přede mnou a se­strou příliš hlasitým způsobem nepřeli o zá­sadní věci, proto se ani já neumím hádat do krve. Přesto netvrdím, že jsme absolutně vždycky ve shodě, to ani nejde, když je člo­věk vyčerpaný, i maličkost ho mírně vytočí.

 {mospagebreak }

Kde je vaše "doma"?

Zatím v Mníšku pod Brdy v pronajatém, lehce plesnivém mini bytě, ale už se dosta­vuje nový dům. Právě jsem s předstihem objednala malovaný nábytek do dětského pokoje u pana Škrlíka z Chrudimi. Je tam myš, která jede v auťáku a stopuje ji hou­senka a plno dalších obrázků a jsem tím tak nadšená, že v tom nakonec budu spát snad já. My totiž s mým mužem stavíme dům pro děti, máme tříletou dceru a jsme zřejmě mentálně taky tříletí. Takové ty moderní elegantní interiéry odmítáme. Náš dům bude bez koberců a plovoucích podlah, dáme přednost dlažbě a marmo­leu, aby se děcka mohla prohánět uvnitř i na tříkolkách a motorkách.

Které místnosti zařizujete s největším zápalem?

Hodně se těším na koupelnu s ptáčky na kachličkách. A chci tak velkou vanu, aby se do ní vešla celá rodina. Druhou favoritkou je letní kuchyň, ve které se vaří v podstatě venku, jak jsem to obdivovala ve Francii.

Vaříte ráda?

Ano, od osmnácti, kdy mi umřela maminka a já, nevzdělaná v domácnosti, "vařila" čaj vložením sáčku do studené vody. Uplynulo dost let a už jsem si mezery doplnila. V maminčiných tuž­kou psaných vybledlých receptech obtahuju s láskou každé písmenko. Je tam třeba droben­kový koláč nebo zajímavě upravené hovězí. Dnes ovšem kupuju bio hovězí, které je sice dražší, ale zato z krávy, co viděla louku. A nejím kuřecí maso, protože se doba výkrmu kuřat, do kterých cpou antibiotika a hormony, aby jim brzy narostlo maso, zkrátila na 26 dnů. To je byznys. Představte si, že to kuře vidí denní světlo poprvé v den své porážky. Jinak taky kupuju tmavé pečivo a olivový olej i kečup v bio kvalitě. V jednom rozhovoru jsem se o tom zmínila a hned mi přátelé Bulantovi z Třebíče poslali domácí kečupy. Nebo mě za­stavila cizí paní na ulici se slovy: "Mám domácí brambory, kam vám je mám hodit." Mám spoleh­livou zásobu odpovědí na otázky, které začína­jí předponami bio a eko.

Čím se udržujete tak štíhlá? Neříkejte, že je to rodinný dědičný dar.

Není, dokonce jsem jako malá holka byla docela koule! Mindráky mě z toho ovšem nechytly, v jednom kuse jsem četla a byla myšlenkama úplně jinde. A v pubertě právě mé zajímavé barokní tvary kluky lákaly. Dneska jsem o moc hubenější, ale ne že bych držela diety, v Čechách se prostě jí zdravěji než kdysi. A taky se víc cvičí! Chodím do posilovny nebo běhám, můj muž je zas výborný ve fotbale.

Není běhání na pásu jednotvárné?

Ne, já to beru jako úkol, potřebuje tělo ke své práci. Je pravda, že dřív jsem na cvičící mašiny taky hleděla spatra, ale když jsou správně odpružené, neničí kot­níky a nohy tak jako betonové cesty. Je to zvláštní, asi po dvaceti minutách běhu vás tělo začne poslouchat, a to mě moc baví. U cvičení máte navíc čas přemýšlet o věcech, na které jinak není kdy.

Máte radost z toho, že jste se stala tváří řady Protective kosmetické firmy Dermacol?

Jasně, že mě to těší! Tu pleť, co nepo­znala ani v pubertě žádné pupínky, mám po babičce, která vypadá i v osmdesáti báječně. Každá žena má nějakou před­nost, jedna se může pochlubit pletí jako panenka, jiná dlouhýma nohama nebo má prsa čtyřky, další je zas chytrá...

Kývla byste na nabídku každé kosmetické firmy?

Ne! Pro mě je důležité, že řada Derma­colu, kterou propaguji, není chemicky parfémovaná a netestovali ji na zvířatech.

Tejmě zbytečná otázka: Kouřila jste někdy?

A víte, že ano? Zkusila jsem si zapálit jednu startku ve dvanácti se sestřenicí na půdě. Bylo to hnusný, sestřenice se pozvracela, mně bylo jen zle a smrděly mi ruce. V naší rodině nikdo nekouřil a táta by mi urazil ruku, kdybych přišla s cigárem. Kamarád lé­kař mi říkal, že jedna cigareta vám vezme vitální látky na celý den a na ženy působí hůř než na muže. Poznám kuřačku už na první pohled a nerozumím tomu, když žena kouří. Pak jí nepomůže ani značkový krém.

U herecky ale plet' dostává zabrat i nanášením vrstev líčidel. Pečovala jste proto o sebe zvýšenou měrou už od mládí?

Ne, jako mladá holka jsem si obličej mazala klidně krémem na nohy. Ani mě nenapad­lo, že je to špatně, před revolucí, která přišla v mých patnácti, byl v drogeriích slabý výběr, chyběla i reklama, která by vás nave­dla na to nejlepší. Až když se trh zaplnil, tak jsem přes kamarádku objevila značku Nobi­lis Tilia, což je česká aromaterapeutická kos­metika, která má dokonce i řady pro těhot­né. Ted' jsem k ní přidala "svou" řadu Dermacolu. Až nyní, ve třiceti, jsem začala chodit pravidelně na kosmetiku.

 {mospagebreak }

Kdo se vám stará o vlasy?

Jednou za čtyři měsíce se objednávám u Blanky Haškové, která mi srovná střih. Nedávno jsem k ní dovedla dceru a když ji Blanka viděla, tak pronesla hlasem nepřipouštějícím odmluvy: "Zdenko, už nikdy tomu nebohému dítku nestříhej ofinu, raději ho přived 'sem. Ubožátko moje, sedni si, já ti to opravím." Myslela jsem, že se bude Andrejka vztekat, ale ona se uvelebila v křesle a zavelela: "Teto, číhej/". Moc se jí to líbilo a svůj účes ohodnotila slovy: "Jé, já sem teď jako Lákosnícek." Myslím, že dcera, která chodí už ve třech letech k pětinásobné mistryni v účesové tvorbě, má dobrý základ.

Vyžíváte se v líčení, nebo to přenecháváte ráda jiným?

Zvládám je sama i v Dejvickém divadle, kde hraju od absolutoria DAMU. Mám už nacvičené dokonce i složité líčení v Kou­zelné flétně. Při natáčení Rodinných pout mě líčila Jarka Tóthová, která můj obličej uměla, tak jsem to odkoukala a už se taky umím. V civilu se maluju jen malounko, třeba v létě jsem na sebe ani nesáhla, aby si plet odpočinula.

Kdo vás vede ve stylu oblékání?

Kostýmní návrhářky mě za dobu, co oblé­káme Ivanu v "Poutech" naučily, co se pro mě hodí a co ne, získala jsem pro to cit. Nenakupuji žádné supermodely za desítky tisíc, protože si uvědomuji hodno­tu vydělaných peněz ještě z dob, kdy jsem měla pár korun a doslova jsem je obracela v kapse. Dodnes mám problém s tím rozšoupnout se a trochu víc utrácet, vlastně až můj muž mě trochu navykl být semtam marnivá. Díky jeho pozornosti mívám pocit, že jsem princezna, a s radostí pak podléhám okamžitému okouzlení hlavně u šatů a kabátů, které zdůrazní ženskou siluetu a cítím, že je musím mít. Fakt je, že teď už mám od svého muže embargo na nákupy, protože už ty šatičky nemáme kam dávat.

Oblékáte módně také svého muže?

Určitě jsem ho trochu proměnila, oblékal se na můj vkus moc usedle. Takže mu občas koupím nějakou divočinu, na kte­rou se koukne a prohlásí: "To nejde." Načež to vezme na sebe a nosí to pořád, protože se mu to líbí. Sám vášnivě rád nakupuje v hypermarketech, které zase já nemusím. Takže to potom vypadá tak, že tlačím vozík, on o pět kroků přede mnou monitoruje zboží a nakládá zají­mavé kousky, zatímco já se měním ve znuděného "chlapa", který se dívá na hodinky a doufá, že už se snad konečně půjde domů.

Neudobří si vás třeba koupí nějakého šperku?

A víte, že ne? Já totiž nenosím většinou nic, ani bižuterii. A náušnice nenosím, protože když mi propíchli uši v deseti letech, narušili mi tím oční nerv a okamžitě jsem měla dvě dioptrie. Proto jsem nepořídila náušnice ani dceři a jen se bojím, aby nepřišla v čase puberty a diskoték s několikanásobně propí­chanými boltci. To je ale naštěstí hodně daleko, zatím pořádáme "minidisko", jak říká rodinné diskotéce z písniček Petra Skoumala a Ivana Mládka. Tančíme a zpíváme všichni. Tak že ta sluchátka na břiše v těhotenství k něčemu byla.

Sluchátka na břiše? To musíte vysvětlit.

Četla jsem, že u nenarozeného dítěte vede správně volená hudba k harmo­nickému vývoji, zejména se osvědčují Mozartovy skladby s tóny určité frek­vence. Takže jsem Andrejce pouštěla jeho skladby tak často, až už jsem je nevydržela sama poslouchat. Proto jsem si izolepou přilepila sluchátka na bři­cho, takže mám harmonické, veselé a muzikální dítě.

Kam harmonickou Andrejku "odkládáte", když jdete oba do práce?

Máme obětavou babičku Alenku a pak te­tu Mílu, která se nám stará o domácnost a taky o dceru. Je moc hodná, pečuje o postiženou dospělou dceru a dům zařídi­la s velkým citem pro člověka, který nikdy nepřestane být dítětem. Andrejce se tam pochopitelně taky moc líbí.  Mílin manžel pro mě udělal webové stránky, které se mu povedly.

Andrejka má navíc na Barrandově Zdravou školku, kde mají zdravé nejen jídlo. V odděleních jsou pomíchané malé děti s velkými, úplně přirozeně jako v rodině, žádné malé a velké oddělení. Ti větší dělají mrňatům kapitány a ochrán­ce. Mají tam i kroužky - dcera je ve spor­tovním mezi samými kluky a právě teď doma nacvičujeme kotrmelce. Jinak ale už taky umíme abecedu a čísla. Ničeho se nebojí, a když se na ni podíváte, je to šťastné dítě.

Není to proto, že má slavnou seriálovou maminku?

Ne, ona je sama o sobě tak silná osob­nost, že by prorazila i bez mé populari­ty.

Čeho si nejvíc považujete?

Víc než úspěchů v práci si považuju zdra­ví. Už proto, že maminka umřela na ra­kovinu a nedočkala se mé svatby ani vnoučete. A cením si krásného partner­ského vztahu. Někde jsem slyšela krásný citát, který jsem si doma napsala na led­ničku: "Věřím v přírodu a manželskou lásku." To je hezké, ne? A víte, že můj muž říká, že mě má pořád radši?

Mirjana Červenková