Nemám ráda radikální řešení. Ani drastická. Vždy se snažím najít smír, řešení, harmonizuji do poslední kapky, co se jí už už chce přetéct přes pohár. Asi jsem tak vychovaná, nebo jsem nositelkou genu, říkejme mu třeba G35harmonie, nevím. Nachlazení řeším homeopaticky, průdušky cibulovým zábalem, bolest v krku šalvěji a opět syrovou cibulí od babičky nebo bio. Cibule totiž musí štípat, aby bacily samy pochopily, že tady jim pšenka nepokvete a nechaly se vyštvat. Jenže pak se objeví něco, čemu se říká nosní mandle. A ta bestie si vyroste a nezabírá na ni vůbec nic, maximálně se načas stáhne, aby po čase s novou silou vyslala na sobě ubytované viry na turné po těle. Dokáže toho poměrně hodně. Zvětší uzliny po celém těle, špatně se s ní dýchá a spí se s otevřenou pusou, moc místa pro vzduch vám totiž nenechá. Rýma je na denním pořádku a celkově hostitel této "zbytněné adenoidní tkáně" moc neprospívá... Zbývá radikální řešení - odstranit v celkové narkóze. Nic příjemného, ale za týden vám dítko prospí noc jako tichý andílek, jí za dva a vy si říkáte, proč jste to martyrium neukončili dřív. Mám ráda příměry a tato "zbytněná adenoidní tkáň" mi připomíná naši politickou scénu před volbami. Velmi často je to podobná žumpa plná virů, které se tu a tam dočasně stáhnou, aby poté vyrazily v plné síle. Nepomůže nic jiného než - odstranit, vyříznout. To abychom se v té narkóze nakonec neocitli my. Běžte k volbám. Pro jistotu.
Amen
mezi námi
a s námi Bůh?
Vesmír
Třetí oko Šivy
Vyšší Já
OsudBoží mlýny nebo
Náhoda...?
Bílé stíny
kolem mne
Život k cíli běží
Spravedlnost
mne si oči
Já Ty On
kdo nám určí
míru bolesti
a štěstí...
Sama ruleta se točí
červená sudá
černá lichá
Kdo nám cestu
vybírá
Bůh?
Vesmír
Třetí oko Šivy
Vyšší Já?
Osud
Boží mlýny
nebo
Náhoda?
(ze sbírky Hra na anděla, Praha 2010)
Foto - Josef Louda
