Dělat rozhovor se Zdeňkou Žádníkovou nebylo lehké. Témat, o kterých se s ní můžete bavit, je totiž tolik, že by vydala na několik vydání našeho časopisu. To ovšem nic nemění na faktu, že setkání s ní bylo příjemné, inteligentní a na­plněné dobrou náladou.

• Staráte se o rodinu, máte nadační fond, hra­jete, píšete -jak vše stíháte? Váš den nemá 24 hodin, ale víc?

Samozřejmě nemá, aktivity jsou dlouhodobě rozložené, nedělám všechno naráz. Poslední rok jsem zkoušela v divadle jen jedno nové představení, a tak jsem měla čas a prostor vydat dvě knihy. Když všechno vyjmenujete takhle pěkně za sebou, vypadám jako super-žena, ale tak to není. Ale počkejte, aby ten můj mediální obraz byl úplně nereálně do­konalý, tak se ještě starám o zeleninovou za­hrádku - ředkvičky, rané zelí, listový salát, špenát, mrkev, brokolici, malino-ostružiník a bylinky. Takže ve volném čase ještě pleji...

• Takže si čistíte hlavu...

Je to naprosto báječné! Stačí jednou za dva týdny třicet minut.

• Dáváte ve svém jídelníčku přednost zelenině?

Ano, hlavně biozelenině a obecně biopotra-vinám, protože mi prostě chutnají. Maso moc nejím, a když, tak dávám přednost rybám a krůtímu masu, vyhýbám se kuře­címu, samozřejmě pokud není v biokvalitě. Skvělá je také jáhlová kaše, kterou sní i můj muž, tedy když mu ji důsledně zamaskuji. Hlavním kritériem ale zůstává, aby jídlo bylo dobré. Teď jsem manželovi udělala poprvé po osmi letech manželství svíčkovou a byl naprosto nadšený. Ani nepoznal, že jsem použila sójovou smetanu.

• I biooblečení bychom u vás doma našli?

To ne. Zlatá střední cesta. Je ale pravda, že holky nosí od dětství bavlněné spodní prá­dlo. Také se snažím nekupovat jim barvené oblečení, protože barva často přechází do kůže a může vyvolat alergii. Pokud už jim něco barevného koupím, nejdřív to vymá-chám v dubové kůře, což mě naučila moje babička. Samozřejmě se nebavíme o hi-tech materiálech. Na hodinu zumby si vezmu speciální triko na sport, protože saje pot. Ale kdybyste si měla vybrat mezi tím, co je módní, a tím, v čem vám bude dobře, tak si myslím přirozeně vyberete světlé, bavlněné, vzdušné a měkké materiály.

• Když jste zmínila babičku, jaký je váš vztah k babským, tedy domácím receptům pro zdraví?

Velmi, velmi kladný. Mám štěstí na svou ba­bičku, která mě naučila, že když mě bolí v krku, mám kloktat šalvěj a neběžet hned do lékárny pro strepsils. Když jsou nachla­zené holky, udělám jim cibulový obklad, který dávám i manželovi na průdušky. Ale co si budeme povídat, nejlepší prevencí je spá­nek. Jsme chronicky nedospaná generace.

• Jak jste na tom se spánkem a odpočinkem vy?

Vlastně nemám slovo odpočinek ráda, pro­tože představa, že tři hodiny nic nedělám, je pro mne lehce neúnosná. Ale to je o nátuře a motoru, který v sobě máte. Vypiji si v klidu kávu, ale tím končím. Jakmile sedím déle, začnu přemýšlet o tom, co bych mohla udělat. Jiná věc je dostatek spánku, ten po­třebuji, abych mohla fungovat.

• A co sport? Vás bych tipovala na jógu...

Tak to jste netrefila, protože jóga je na mě zatím moc pomalá. Momentálně ráda cho­dím i s Andrejkou na hodiny zumby, což je výborná taneční aktivita úplně pro každého. Zumba není o složité choreografii, která by vám mohla kazit radost z pohybu, když ne­máte tělovou paměť a ty krokové variace si prostě nedokážete zapamatovat. Po pracovní době ani není divu. Také jsem objevila H.E.AT. Napřed jsem si říkala, že mě cho­zení na strojích jednoduše nemůže bavit, ale řeknu vám, že jsem se v životě tolik nezpotila.

• Jednou z vašich aktivit je Nadační fond Zdeňky Zádníkové. Proč jste se rozhodla právě pro zkrášlování dětských prostředí?

Jsem ráda, že jsme se rozhodli právě pro vý-malbu především dětských oddělení v ne­mocnicích. Jedná se o speciální malby, které se ještě přelakovávají, takže je lze ošetřovat dezinfekcí. Na JIP takto malujeme stropy a zároveň děláme speciální závěsné desky, které se pak mohou stěhovat a polohovat spolu s dětmi. Malby Libora Skrlíka v sobě mají neuvěřitelnou dynamiku, jsou origi­nální a mají vtip. Neméně podstatné je, že prostředí s Liborovými malbami dělá radost nejen dětem, ale také personálu. Ráno při­jdou do práce, podívají se na obrázkové stěny a hned se začnou usmívat - to cituji. „Paní Zádníková, ten můj mě dneska ráno tak vytočil, ale když přijdu sem, hned mě to přejde..." říkala mi například jedna sestřička ze Znojma.

• Peníze plynou jen od sponzorů?

Samozřejmě velká část peněz je od sponzorů, ale i já jako soukromá osoba se snažím při­nést nějaké peníze. To znamená, že když mo­deruji honorované akce, část honoráře jde do NF, peníze za fejetony do Betynky jdou všechny na účet fondu. V příštím roce se stává generálním sponzorem firma AQUEL Bohemia, budeme realizovat nástěnné malby na nové dětské poliklinice v Motole.

• Vzdala jste se ale také honoráře za knihy, které jste napsala, i za to, že jste se stala tváří jedné kosmetické značky. Znamená to, že koupí při­spějeme do vašeho Nadačního fondu?

Ano, když si koupíte knížku Ve znamení mo­týla, která je ale nyní k sehnání už jen na našem webu www.nfzz.cz a na vybraných po­bočkách České pošty, přispějete do nadač­ního fondu. Co se týká knihy básní Hra na anděla, tu jsem už nevydala u NF, ale u na­kladatelství Mladá fronta, ale i z jejího pro­deje jde část peněz na konto NF. Co se týká kosmetiky Nobilis Tilia, musím v první řadě říct, že si ji kupuji už devět let a jsem s ní na­prosto spokojená. Jsem přesvědčená, že je kvalitní a po zdravotní stránce v pořádku. Navíc jsem patriotka a tady se jedná o českou firmu, takže ji velmi ráda podpořím. Vždycky chci, aby spolupráce, v tomto pří­padě propůjčení mojí tváře, měla ještě nějaký efekt navíc, v tomto případě podporu fondu, a proto část z prodeje jde opět na jeho konto.

• Psát v dnešní době básně, věnovat se nadač­nímu fondu, vzdávat se honorářů, to není úplně obvyklé. Vy jste romantický snílek, že?

No, spíš jsem finančně nepraktická, ku­lantně řečeno. Za praktického je u nás doma manžel. Ale víte co, kdybych neměla na slo­ženky, tak bych si jednoduše tento přístup dovolit nemohla. Když je to ale možné, tak proč to neudělat.

• Kdy jste pocítila pnutí, že půjdete na trh i se svou literární kůží?

Žádné pnutí jsem nepocítila. Okolnosti mě donutily. Zpětně jsem za to neskonale vděčná. Zdánlivé neštěstí a průšvih vám v důsledku mohou pomoci nebo zjistíte, že byly v pod­statě vaší výhrou. Relativita děje. Knížku pro děti měla původně psát jedna paní spisova­telka, ale z různých důvodů ze spolupráce sešlo. Vše už bylo ale natolik rozjeté, že se mi nechtělo se vzdát. Spoluautor, výtvarník Ivo Chvátil, a můj muž mi řekli, ať zkusím ten pohádkový příběh napsat sama. Jenže já ne­chtěla psát klasickou pohádku. Chtěla jsem napsat knihu, kterou by bavilo číst především mě, takže Ve znamení motýla má humor pro maminky, je tam hodně hovorové češtiny a také jsem dost čerpala ze života holčiček. In­spirací pro styl, ve kterém je Ve znamení mo­týla napsána, mi byly například Pohádky pro unavené rodiče od Michala Viewegha nebo Radůzina O Mourince a Lojzíčkovi. Chtěla jsem, aby knížka bavila i unavenou maminku, která má večer číst dětem pohádku.

• Máte ráda básně, jistě vás potěšila nabídka na roli Fámy v Jindřichu IV., kterého letos v létě můžeme vidět v rámci Letních shakes­pearovských slavností.

Udělala mi velkou radost. O to větší, že při­šla od režisérky Lucie Bělohradské, která mě učila na škole. Bylo to velmi milé znovu-setkání a jsem ráda, že mi dala důvěru. Je pravda, že postava Fámy nemá velký prostor, ale mluví ve verších a to mě těší, speciálně když jde o verše Shakespearovy. Ale přiznám se, že jednoduché to není. Hrát Shakespeara na velkém prostranství a pod širým nebem vyžaduje používání velkých gest a také jinou techniku dýchání, aby se text nesl a bylo vás slyšet i v poslední řadě. Naučit se správně dýchat pro mě bylo asi nejtěžší. Zvládat technicky a jít po významu textu. Už dlouho se mi nestalo, abych po hodině a půl inten­zivního zkoušení byla propocená na kůži.

• Ale námaha určité stojí za tak krásnou roli...

Určitě. Ale možná bych vám ještě mohla říct, jaké bylo zadání paní režisérky na adresu Fámy. Takže: je to bezprožitkový mutant, kombinace Marlene Dietrich a zpěvačky Madonny v jedné osobě, královna krutosti, směs vznešenosti i líbivosti, Fáma je jako současná média i bulvár zároveň. Bylo třeba se naučit zpívat a hrát za chůze na příčnou flétnu v ko­žených rukavicích... Ale je to výjimečná a nesmírně aktuální hra, takže určitě se všichni přijďte podívat.

• Kdybyste mohla dát do jedné věty svým dce­rám radu nebo motto, které byste chtěla, aby si nesly životem...

Aby se naučily mít rády samy sebe a nikdy se nemusely stydět za to, co v životě udělají. To je myslím důležité. Kredit máte jen jeden, tak to prostě je. Chtěla bych je také naučit, aby si nedávaly snadné a líbivé cíle na první dobrou a aby je těšilo dělat radost a přijímat ji. Nic snadného, uznávám.

• Souhlasím. A jaký by měl být podle vás kre­dit člověka, o kterém jste mluvila?

Vyznávám rytířské ctnosti. Jsem ráda, když A znamená A a nemusíte za ním hledat jiný, skrytý význam. Už ale nevěřím na to, že když se budu chovat podle těchto zásad, tak se třeba časem okolí přizpůsobí a bude se tak chovat také, to je naprostý ne­smysl. Okolí bude mít, nebo lépe řečeno ta jeho horší část, vždycky tendenci hodného a čestného člověka využít, zneužít, použít a odhodit. Jediné, co pro to vy osobně můžete udělat, je neúčastnit se toho a při se­bemenším varovném signálu odejít, případně zlo zlikvido­vat. To funguje samozřejmě jen v případě, že se jedná o slabší zlo. (směje se) Ale ted vážně, když vyjete s vlky, stanete se ve finále také vlkem, nasáknete, ať chcete nebo ne. Tak, ted jen rozpoznat toho vlka, že... I v sobě.

Kateřina GRIMMOVÁ